Ve slibu je svoboda (2016)

Přidal: Premek |

Prosinec 13, 2016

Kostel Panny Marie Sněžné s klášterem založil roku 1347 císař Karel IV. podle velkolepého plánu, kdy gotický chrám měl být 100 metrů dlouhý a 40 metrů vysoký. Po roce 1990 zde obnovili svůj klášterní život františkáni. Co se změnilo od založení řádu a podle jakých slibů mniši v 21. století žijí? Připravila Lenka Kopecká.

Natočeno 2016. Premiéra 25. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). K poslechu zde.

Lit.: Kopecká, Lenka: Ve slibu je svoboda. Jak se žije františkánům na počátku 21. století? In web ČRo 2 Praha, prosinec 2016 (článek). – Cit.: Řeholníci (mniši) vytvářejí společenství, která se řídí pravidly (řeholí). Je dáno, že jednotlivé řády se od sebe liší právě řeholí, úkoly, oblečením a náplní.Co se změnilo od založení řádu Ordo fratrum minorum (OFM – mniši žijící v řeholi) a podle jakých slibů mniši v 21. století žijí? Co některé z nich vedlo k tomu, že se oddali tomuto způsobu života?

Odpovědi mnichů jsou v dokumentu velmi přímé a jasné. Ti, kdo vstupují ze světského života do řeholního, vědí, co je čeká. Anebo alespoň tuší a mají na rozmyšlenou.

Františkáni – ti co mají hábit

Řád menších bratří, založený sv. Františkem z Assisi, je bratrské společenství. Bratři, vedení Duchem svatým, následují Ježíše Krista, sliby se zcela odevzdávají Bohu, kterého chtějí milovat nadevšecko, a v církvi žijí evangelium podle způsobu, který zachovával a uložil sv. František. Reguli Řádu menších bratří (později Františkánů) schválil papež Inocenc III. roku 1210. Františkánský řád byl ryze evangelický, základem byla pokora, chudoba a čistota.

Řád navazuje na františkánskou větev observantů. Název se odvozuje od latinského slova observare, což znamená zachovávat. Šlo tedy v podstatě o návrat k přísnějšímu zachovávání řehole a ke způsobu života sv. Františka a počátků řádu, kdy bratři žili především životem modlitby v poustevnách. Ve 14. století začala postupně (ne bez obtíží a konfliktů) vznikat rozsáhlá reforma františkánského řádu.

Zasvěcení

Bratři Františkáni jsou zasvěceni slibem chudoby, čistoty a poslušnosti, aby tak žili evangelium Ježíše Krista podle příkladu sv. Františka z Assisi. V ČR žijí v šesti klášterech. V čele řádu je kvardián (představený).

Ve znaku řádu je červený štít, na něm černý kříž se zlatými paprsky vyrůstající ze stříbrných mraků, před ním dvě překřížené paže se stigmaty, nalevo pravá neoblečená Ježíšova, napravo levá oblečená sv. Františka. Františkáni jsou oděni do hnědého hábitu s kapucí, přepásaným bílým cingulem.

Kdo vstupuje do řádu?

Jsou to studenti, muži středního věku a ti, kteří hledají smysl života, vyšší poslání a mnohdy nechtějí zůstat osamoceni (chtějí někam patřit – do konkrétního společenství). Jsou zklamáni, mnohdy frustrováni svým minulým životem, ale některé z nich vede opravdová víra. Podmínky ke vstupu do řádujsou dány Kodexem katolické církve. O vstup do noviciátu může požádat muž, kterému je alespoň 17 let, je pokřtěna biřmován, je svobodný (doporučuje se věk do 40 let) a bez závazků. Další podmínky stanovuje řád a provincie.

Bratr Antonín, novic Martin, kvardián – otec představený, studenti a bratr Pacifik s dalšími svými bratry žijí podle slibů a řeholí naplněný život za zdmi kláštera i mimo něj. Některým z nich stačí pouze vnitřní prostory kláštera, fary a zahrady. Někteří navštěvují i místa mimo svůj prostor a napravují, uzdravují slabosti lidského ducha i těla.

Radiodokument