Teprve marxismus dal Vánocům náplň! (2016)

Přidal: Premek |

Prosinec 23, 2016

Štědrý den je přeci jen tak trochu jiným dnem. Sváteční atmosféra, umocněná očekáváním večerní nadílky, se projevila i v rozhlasovém zpravodajství. David Hertl podnikl výlet do rozhlasového archivu a poslechl si štědrovečerní zprávy z let minulých… Připravil David Hertl.

Natočeno 2016. Premiéra 23. 12. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.) v cyklu Archiv Plus. Repríza 24. 12. 2018 (ČRo Plus, 22:34 h.); 24. 12. 2019 (ČRo Plus, 13:05 h.). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Teprve marxismus dal Vánocům náplň! In web ČRo Plus, 23. 12. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Havíři, železničáři, valcíři – to byli skuteční hrdinové socialistických Vánoc. Rozhlas o nich vysílal na Štědrý den rok co rok. Svědectví o tom nabízejí Rozhlasové noviny z šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Poznámky komentátorů byly rok od roku stejné – socialistické Vánoce jsou klidné a mírové, zatímco ty kapitalistické jsou plné chudoby a neštěstí.

Štěpán v pekárně, ministr na hranicích

Sváteční rozhlasové vysílání má přeci jen jinou atmosféru, než zpravodajství všedního dne. Autoři vánočních zpráv se často pokoušeli říci i něco hezkého. Posloucháte-li ale ty desítky Rozhlasových novin za sebou, neuniknou vám schémata, která redaktoři zpráv používali dlouhá léta. Na začátku vánočního rozhlasového zpravodajství byla vždy informace o tom, že „na mnoha místech se práce nezastavila ani na Štědrý den“ – a následoval přehled zajímavých nepřetržitých provozů: ocelárny, koksovny, uhelné doly, elektrárny, mlékárny, železnice…

Vánoční vysílání Československého rozhlasu vám připomene pořad Archiv Plus, plný zajímavých ukázek z Rozhlasových novin let 1968 až 1989.

K tradicím Štědrého dne patřily i návštěvy pražských primátorů například v nemocnicích nebo u hasičských jednotek; později, ve druhé polovině osmdesátých let, převzal tento úkol vedoucí tajemník pražského výboru KSČ Miroslav Štěpán. V roce 1988 se byl 24. prosince dopoledne přesvědčit, jak jsou „zajištěny Vánoce“ (to je doslovný termín z rozhlasového zpravodajství) v pražských teplárnách, elektrorozvodných závodech, pekárnách, v nemocnicích a u hasičů.

V první polovině sedmdesátých let se také ve vánočním zpravodajství několikrát objevila zpráva o návštěvě ministra vnitra u některé z jednotek pohraniční stráže – samozřejmě na západní „ostře střežené“ hranici. Ve většině případů šlo o zprávu přečtenou ve studiu, jednou si ale mohli posluchači doslova užít zvukově bohatou reportáž, jejíž součástí byl rozhovor se dvěma pohraničníky, to vše doplněno zvukem meluzíny a štěkajících psů…

Jak jsou ty naše Vánoce krásné…

Sváteční atmosféru vánočního vysílání doplňovaly fejetony, zamyšlení, poznámky a rozhovory. Fejetony byly většinou zvukové a redaktoři rozhlasu se několik let vypravovali nejčastěji na rampu Národního muzea na Václavském náměstí, aby popsali štědrovečerní Prahu zejména s ohledem na to, které nové stanice metra, nová sídliště a nové továrny se za uplynulý rok postavily.

Poznámky připravovali pro Rozhlasové noviny zpravidla osvědčení komentátoři a zejména zahraničně-politické poznámky byly rok co rok stejné: jaké jsou ty socialistické Vánoce klidné a mírové – a jaké jsou ty kapitalistické plné chudoby, neštěstí a nejistých výhledů do budoucnosti.

Komentátor Antonín Kostka tak například o Vánocích roku 1974 ujistil posluchače, že „teprve marxismus dal Vánocům jejich skutečnou náplň,“ a to mírovou politikou Sovětského svazu. O devět let později se stejný komentátor rozlítil, že všechny ty vánoční projevy západních politiků jsou jen „prázdnými a pokryteckými slovy lživých kazatelů a demagogů“ ze zemí, kde denně umírají děti hlady.

Vánoční pochodeň

O něco zajímavější bývala vánoční zamyšlení, natočená často se známými osobnostmi. Před mikrofonem se takto vystřídali například Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, František Kožík, Bohuslav Záhorský, Martin Růžek nebo Dana Medřická. Ke cti jmenovaných lze konstatovat, že většina z nich se dokázala vyhnout politickému zneužití Vánoc a slovo „socialismus“ se v jejich projevech neobjevilo. Což se nedá říci o projevu Jiřiny Švorcové z Vánoc roku 1976, která do Štědrého večera promlouvala o pochodni revoluce, dalekých perspektivách a jednotě socialistických států…

aroslav Marvan byl jednou ze známých osobností, které se střídali před mikrofonem ve vánočních zamyšleních.

Libuše Havelková v roce 1980 ve vánočním zamyšlení několikrát opakovala, jak důležitý je pro život na Zemi mír. Na tom není nic špatného, ilustruje to ale dobu takzvané druhé studené války na počátku 80. let a atmosféru všeobecného strachu, vyvolávanou sdělovacími prostředky v socialistických zemích. Ani na druhé straně železné opony to nebylo o mnoho lepší, vzpomeňme na Reaganovu „říši zla“, jak tehdy označil Sovětský svaz. Pravdou ale je, že západní sdělovací prostředky nabízely svým posluchačům nepřeberně větší množství názorů.

A bude letos sníh…?

Poslech vánočního rozhlasového zpravodajství nabízí i jedno zajímavé zjištění: v období let 1967 až 1989 byly Vánoce na sněhu skutečně jen výjimečnou událostí. Vysloveně zasněžené Vánoce si lidé užili v roce 1970 (toho roku v Praze napadlo během jediného dne dokonce16 cmsněhu, dnes by to pro dopravu v hlavním městě nejspíš představovalo téměř kalamitu).

Sněžilo také na Vánoce roku1981 amenší nadílka sněhu byla i roku 1986. Standardem českých Vánoc je ale počasí kolem nuly nebo mírně nad nulou, případně déšť. Například o Vánocích v roce 1988 bylo také zataženo a teploměr se dokonce vyšplhal až k deseti stupňům nad nulou…

Radiodokument