Společnost On Air – Prigl.cz (2017)

Přidal: Premek |

Leden 16, 2017

Připravil Jonáš Zbořil.

Hovoří Pavel Šplíchal a Jakub Ryška.

Natočeno 2017. Premiéra 16. 1. 2017 (ČRo Radio Wave, 11:20 h.). K poslechu zde.

Lit.: Zbořil, Jonáš: Nic jako práce snů neexistuje. S Priglem o trapnosti i utrpení střední třídy. In web ČRo Radio Wave, 16. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Blog Prigl stihl za pět let existence pozurážet snad celou střední třídu. Studenty uměleckých oborů, snaživce z marketingu, mamánky, milovníky tuningu, vyznavače ezoteriky. Výběr textů z blogu vyšel v prosinci knižně – s názvem Úvod do současné trapnosti. Kam se pozérství české střední třídy posunulo, jak vypadají životopisy autorů a kdy už s blogem skončí? Bilancovali jsme v opuštěné dejvické hospodě.

„Teď už ale máte práci snů, ne?“
„Nic jako práce snů neexistuje! Náš sen je nepracovat.“

S Pavlem a Jakubem se potkávám uprostřed pracovního dne u Stromovky. Většina obyvatel města se nahromadila v kancelářích, poštách, vysokoškolských posluchárnách. Předpokládám, že autoři Priglu museli dát šéfům omluvenku, abychom se mohli sejít. „Zdrhli jste z práce?“ ptám se. „Ne. Tys zdrhnul z práce!“ odpovídají. „Tohle je moje práce,“ namítám a mávám s diktafonem v ruce. Svoje současná zaměstnání mi zatím nechtějí prozradit. Místo toho vzpomínají, jaká strašná zaměstnání zkusili dřív. Právě díky nim mohla vzniknout většina článků Priglu.

Důstojnost hlídání nafukovadla

„Všechno je to odžitý. Všechny korporáty, všechny výkopy, vyklízení ukrajinskejch i romskejch ubytoven. Vytrhávání plevele na parkovišti pneucentra…“
„… kde holka zrychlí, když jde kolem tebe, ať se snažíš mluvit jako sebevětší filozof.“
„Vykopávání základu pro billboard v poli.“
„Vykopávání strouhy pro bazén v Uherském Hradišti.“
„Osmnáctihodinový šichty jako bedňák.“
„Skartování faktur pro mezinárodní korporáty.“ –
„Hlídání nafukovadla. To jsme dělali spolu!“

Prigl čerpal ze zkušeností potupných prací i hodin odžitých na pracáku. V době, kdy se na internetu objevily první příspěvky, Českem se šířila ekonomická krize. Pavel s Jakubem tehdy začali parodovat optimistické lifestylové časopisy, které čítávají zaměstnanci open spaceů. Jak se stát brněnskou spodinou v deseti bodech, zněl název jednoho z prvních článků. Vydali se také prozkoumat slum na Heršpické. „I tady jde narazit na kus čínský expanze a indický chudoby,“ psal Prigl u fotek rozbořených barabizen, schovávajících se ve stínu naleštěných kancelářských věžáků.

Postupem času autoři svoje pole působnosti rozšířili z okolí pracovních úřadů a čtyřkových hospod i do designových kaváren. Akademicky přesnou taxonomii ožralců a chudáků obohatili naivní vysokoškoláci, nikým nechtění umělci i samozvaní intelektuálové z call center. Z Priglu se stal blog mapující upachtěnost celé střední třídy, bez výjimek.

Střední třída je jedno velký utrpení

„Střední třída je o snaze. Pořád se snažíš, snažíš, snažíš a měl bys za to být odměněn. Pořád máš naději, že to jednou bude dobré. Rezignaci můžeš odkládat na stáří. Lidi mají dneska spoustu způsobů, jak se znovu a znovu o něco snažit. Ty nejzoufalejší snahy jsou pak v nějaké ezoterice, kdy chceš být šťastný všemu navzdory,“ říká Pavel. Trapnost spočívá hlavně v povyšování se, schraňování statusových symbolů, které mají člověku pomoct vymezit se z davu.

„Proč si tak rádi děláte legraci ze studování vysokých škol?“
„Stal se z nich stejnej statusovej symbol jako z auta. Lidi k tomu přistupují stejně povrchním způsobem. Je běžný, že ses prostě někam dostal a máš radost, že budeš mít titul.“
„V kapitole Umění držet hubu popisujeme vysokou školu jako prodlouženou dobu, kdy se člověk učí disciplíně. HR manažeři to vidí hrozně rádi. Když vidí v CVčku, že se někdo nechal dobrovolně jeb*t o pět let dýl, než musel, vědí, že bude v jejich instituci skvěle fungovat.“

Generace příležitostí. I těch hrozných.

Úvod do současné trapnosti by jednou mohl být studován jako kronika generace Y. Měli jsme být generace příležitostí, říkají Pavel s Jakubem. Jenže kdo dostal v roce 2008 magisterský titul, zasáhla ho krize.

„A bum. Generace příležitostí na pracáku.“
„Je fakt, že dneska můžeš chcípnout pod mostem. Tak to jsou ty další možnosti, co máme. Když mi máma říká: vy máte možnosti, o jakých jsem ani nesnila, tak má pravdu. Ale i v tom zlým, no.“

Ekonomická krize podle autorů Priglu už pominula. Hlídání nafukovadel, parkovišť, kopání strusek pro billboardy nebo psaní firemního časopisu pro brněnský dopravní podnik vystřídaly články pro A2larm u Pavla a politický a komerční marketing u Jakuba. Ptám se na očekávatelnou otázku: když už se oba etablovali ve světě práce na plný úvazek, baví je ještě psát Prigl?

„Ale jo, baví.“
„Časem ale bude nutnej posun.“
„My už něco plánujeme! Ale to teď nesmíme prozradit.“
„Proč ne?“
„Protože to bude velká pecka!“
„Protože to nevíme.“

Radiodokument