Slovo o divadle – Moderní rakouské drama 1/12 (2016-2017)

Přidal: Premek |

Leden 23, 2017

Připravily Eliška Závodná a Zuzana Augustová. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Zvuková spolupráce Radek Veselý. Režie Dimitrij Dudík.

Natočeno 2016 – 2017. Premiéra 1. dílu 28. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.); 2. dílu 25. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.); 3. dílu 25. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.); 4. dílu 29. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.); 5. dílu 27. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h); 6. dílu 24. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h); 7. dílu 29. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.); 8. dílu 26. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h); 9. dílu 30. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).

Repríza 16. – 20. 10. a 23. – 27. 10. 2017, 11. – 15. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h) v cyklu Kontexty.

Obsah: 1. Thomas Bernhard a jeho „hlas“. – 2. Thomas Bernhard – umělec v přehánění.- 3. Elfriede Jelinek a její divadlo proti divadlu. – 4. Elfriede Jelinek, která vidí, co nevidíme my. – 5. Felix Mitterer, ironik, pochybovač, autor, který rád pracuje „pod tlakem“. – 6. George Tabori, a jeho divadlo jako „útočiště, archa i skutečný domov“. – 7. Peter Turrini, romantický moralista, který své postavy nesoudí. Fantazie jako obrana před světem. – 8. Thomas Bernhard a jeho fascinace divadlem. Divadlo, ve kterém o „dialog nikdy nejde, každý si mluví něco pro sebe“. – 9. Werner Schwab, ten, který „chtěl svou dětsky tajnou řečí vyděsit svět“.

Pozn.: V ukázkách z her „Společnost na lovu“ a „U cíle“ účinkují Ivan Řezáč, Ivana Uhlířová a Kamil Halbich. V ukázce z hry „Totenauberg“ (překlad Barbora Schnelle) účinkuje Dana Černá a Josef Somr.

Pozn. 2: V prosinci 2017 byly vysílány příspěvky v tomto pořadí: 6. Ernst Jandl a jeho hry s jazykem. „Hra směřuje k cíli a tím se výrazně liší od hříčky.“ – 7. Peter Handke, neuchopitelný, často nepochopený, znepokojený a znepokojující. – 8. Ferdinand Schmalz a současné rakouské divadlo. Hledání „vlastního tónu“. Mezi řádky se může tajit jen smysl, mezi slova se vejde něco víc: myšlenka. Humor jako světový názor. – 9. Thomas Bernhard a jeho fascinace divadlem. Divadlo, ve kterém o „dialogy nikdy nejde, každý si mluví něco pro sebe.“ Ukázky ze hry Náměstí Hrdinů. – 10. Peter Turrini, romantický moralista, který své postavy nesoudí. Fantazie jako obrana před světem.

Lit.: Závodná, Eliška: Moderní rakouské drama. In web ČRo 3 Vltava, 28. 1. 2017 (článek). – Cit.: V cyklu představíme vývoj rakouského dramatu v kontextu poválečné kulturně-politické situace. A také nejvýznamnější autory, divadelníky, kteří v Rakousku často patřili nebo patří mezi nejnepohodlnější tvůrce.

Dvanáctidílný seriál budeme vysílat každou poslední sobotu v měsíci v čase pravidelného Slova o divadle, vždy v 17:00.

Zahájíme portrétem jednoho z nejvýraznějších rakouských autorů, spisovatele a dramatika Thomase Bernharda. Úvodní díl jsme připravili společně s teatroložkou a germanistkou Zuzanou Augustovou, autorkou první původní studie o Bernhardově díle u nás.

„Bernhard mě fascinuje. Jeho jazyk, nezbytnost, s jakou jeho věty na sebe navazují. Ani postavy, které mají říci pouze – ano – , nejsou žádné šarže. Brzy jsem pocítil, že Bernhardovy věty svou hudebností odpovídají větám mým…Bernhard je pro mě absolutním suverénem v oblasti tragikomedie…“ (herec Bernhard Minetti o Bernhardových divadelních hrách)

„Společnost, která nesnese dvě minuty tmy, se obejde bez mé hry.“ (Thomas Bernhard)

Pravidelnou součástí jednotlivých pořadů jsou i ukázky z děl zmiňovaných dramatiků. V první části cyklu se soustředíme na hru Ignorant a šílenec, první z dlouhé řady Bernhardovýchdramat, jejichž tématem je umění.V režii Dimitrije Dudíka účinkují Karel Halbich (Doktor) a Ivan Řezáč (Otec).

Premiéru hry v Salcburku (r. 1972, v průběhu Salcburských slavností) doprovázel skandál, nikoliv první a zdaleka ne poslední v jeho tvorbě. Bernhardovy režijní pokyny předepisovaly pro poslední věty pronášené na jevišti absolutní tmu. Festivalové vedení však kvůli požárním předpisům rozhodlo, že nouzové osvětlení v hledišti bude svítit. Režisér hry Claus Peymann, podobně jako autor, protestovali. Z Peymanna a Bernharda, jak je vidět, bylo a stále ještě je možné vyrábět „opravdové“ kulturní skandály. Vždycky jim šlo a stále jde o „velkou“ politiku i velké divadlo.

Radiodokument