Konec soudního rady (2016?)
44. díl z cyklu Historie českého zločinu. Ze začátku to vypadalo jako příběh z červené knihovny. Domovnická dcerka se stala manželkou věhlasného soudního rady. Oba dva manžele však pronásledují pochybnosti o tom druhém a výsledkem je těžký zločin. O pachateli není pochyb, ale o vině ano… Brněnský případ z 1. republiky zpracovala Bronislava Janečková. Scénář Bronislava Janečková a Jiří Skoupý. Režie Vít Vencl. Zvuk Petr Šplíchal.
Účinkují Klára Suchá, Jiří Klem, Jaromír Meduna, Aleš Procházka, Ladislav Hampl, Jaroslav Vlach, Jiří Žák.
Natočeno 2016 (?). Premiéra 28. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 15:30 h) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 1. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 6. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). K poslechu zde.
Lit.: Janečková, Bronislava – Taud, Rostislav – Skoupý, Jiří: Konec soudního rady. In web ČRo 2 Praha, 1. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ostře sledovaný proces. Ve své době vyvolal bouřlivé debaty o postavení ženy ve společnosti i o objektivitě porotních soudů. O pachateli totiž není pochyb. Ale o vině…
Roku 1933 se v brněnském parku 56letý soudní rada Jan Velgo na první pohled zamiloval. 21leté Marii Havlíkové nejdřív nabídl hodiny klavíru zdarma a pak vášnivé dopisy. Ona ho nejdřív odmítala, pak souhlasila se vztahem ryze účelovým: povede jeho dost zanedbanou domácnost. Jenže na podzim 1935 Marie čeká dítě.
Rada navrhl tajný sňatek a pro dítě měsíční apanáž 200 korun, pokud se prokáže, že je jeho. Navenek ale dvojice dál měla vystupovat jako dosud. Z Marie v očích lidí byla svobodná matka. Pan rada si navíc v písemné smlouvě stanovil, že v případě rozvodu se o dítě bude starat jeho sestra Irena.
Tajná svatba, tajný rozvod
Tajný obřad se konal 19. prosince 1935 v 6:00 v brněnském kostele sv. Tomáše. Bez hostí i hostiny. Večer šla nevěsta spát k rodičům. I později se s ní soudní rada na veřejnosti neukazoval nebo ji vydával za svou neteř. A brzy si to celé rozmyslel a plánoval rozvod.
První rozvodové stání mělo být už 20. března 1936. Bylo jasné, že kvůli předsvatební dohodě jeho žena odejde s prázdnou. Navíc šlo o soudního radu. Kdo by šel proti němu? Ještě než k soudu ale došlo, dostala policie 16. března 1936 hlášení, že se v bytě soudního rady něco děje.
Krvavá scéna
Kriminalisté uslyší střelbu, těsně před tím, než vyrazí dveře. Na zemi najdou muže střeleného do hlavy a soudního rad Velga mrtvého ve vaně. Leží tam oblečený, na pravém boku, levou ruku pořád v pozici, jako by se bránil, hlavu pod vodou a na hlavě ránu od lahve, všude rozbité sklo.
Marii najdou na záchodě. Je v šoku, i tak ji ale hned vyslechnou. Přizná, že jde o Václava Černého, bývalého slévače, který k jejím rodičům chodil na jídlo, a že přišel soudního radu zabít. Na její žádost. Za 20 000 korun. Její slova dosvědčí čtyři dlužní úpisy, které policie později najde v bytě Černého.
Zmatené výpovědi
Proč ale bylo slyšet výstřely až tak pozdě? Kdo na Černého střílel, jestliže byl soudní rada už mrtvý? Výslechy Černého se ukážou jako zbytečné. Střela prošla okem a částečně poškodila mozek. Proti všem předpokladům přežil. Před soudem už ale není schopen souvislé výpovědi.
I když státní zástupce Dusík a předseda senátu Tomšík vzali věc velmi vážně, případ se kvůli nechtěné originalitě Černého výpovědí zapsal do historie soudnictví. Šetření každopádně prokázalo, že si střelné zranění způsobil sám potom, co policie vnikla do bytu.
Velkolepé (soudní) divadlo
Na soudu teď bylo vyšetřit, jestli Velgová mohla vraždě zabránit a jestli utopení soudního rady ve vaně mohl zvládnout jeden člověk. Velglová měla strach, že když jde o vraždu soudního rady, bude soud ovlivněn. Naštěstí dostala slavného brněnského právníka doktora Felixe Loriu.
Čekalo se, že ten rozseká obžalobu na kusy. Velgová vypovídala tři hodiny. Překvapivě promyšleně, souvisle, trochu teatrálně a občas propukla v pláč. Odvážné výpady jejího obhájce státní zástupce za hlasitého povyku obecenstva statečně odrážel. Soud byl prostě velkolepým divadlem. I pro média.
Dvojí soud
Dr. Loriovi se v brilantní závěrečné řeči podařilo získat porotce na svoji stranu. Porota sedmi hlasy proti pěti uznala, že Velgová spáchala čin v krajní nouzi. Byla zproštěna viny. Černý dostal 30 let těžkého žaláře. Jenže státní zástupce se odvolal a Nejvyšší soud 19. července 1937 rozsudek zrušil.
Při druhém soudním jednání z října 1937 v Novém Jičíně byla Marie Velgová shledána vinnou zločinem spoluviny na úkladné vraždě a odsouzena k trestu těžkého žaláře v trvání 12 let. Trest Černého byl potvrzen v původní výši 30 let. (Podívejte se do spisu na jeho bláznivé výpovědi.)
Příběh dítěte
Černý si 30 let i odseděl. Velgová byla po 7 letech propuštěna. Ve výkonu trestu obdržela desítky nabídek k sňatku. Ještě před zrušením původního rozsudku se jí 17. července narodila dcera Marcela, kterou do péče dostala rodina zavražděného. Spis mlčí o tom, jestli se zkoumalo, zda jde skutečně o dítě Jana Velga.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku