Osudové ženy – Alma Mahlerová (2017)

Přidal: Premek |

Leden 26, 2017

Portrét vdovy čtyř umění: hudby, malířství, architektury a literatury – ženy Gustava Mahlera, Oskara Kokoschky, Waltera Gropia a Franze Werfela. Připravili Ivana Denčevová a Hynek Pekárek. Dramaturg Michal Bureš. Redaktor Martin Groman- Zvukový mistr Josef Trávníček a Petr Janečka. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Gustav Mahler (Adagietto ze Symfonie č. 5. hraje Česká filharmonie), Alma Mahler (Ich wandler unter Blumen; Waldseligkeit). Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Produkce Klára Illiašová. Režie Michal Bureš.

Účinkují Kristýna Frejová, Kamil Halbich, Petra Hřebíčková, David Matásek, Petr Kubes. Hovoří Ivana Denčevová a Michal Stehlík.

Natočeno 24. 1. 2017 (4R28, 16,00 – 20,00 h.). Premiéra 3. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 18,30 – 19,00 h.) v cyklu Osudové ženy. Repríza 7. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 26. 8. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Pozn.: Dneškem na Dvojce otevíráme nový cyklus nazvaný „Osudové ženy“. Každý týden vám v ní budeme nabízet portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. První díl připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režii má Michal Bureš. Příště se zaposloucháme do příběhu politické vězeňkyně Růženy Vackové.

Lit.: Denčevová, Ivana: Zasáhla do života několika velikánů své doby. Často i současně. Osudové ženy: Alma Mahler. In web ČRo 2 Praha, 3. 3. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Člověk má rodiče, aby je obelhával… má muže, aby je klamal… má duši, aby zesurověl… Bože, ó Bože! Proč tak miluješ zlo?“ poznamenala si jednou do svého deníku Alma Schindlerová (1879–1964), která se později bude prezentovat jen jako Alma Mahler. Jen občas připojila příjmení Werfel.

Zmlinsky–Burckhard–Klimt

Její rodná Vídeň byla na přelomu 19. a 20. století centrem kulturního a společenského života. Setkávali se tu ti nejlepší umělci i podnikatelé. A tak i Alminy rodiče (otec proslulý krajinář a matka herečka) ji od začátku podporovali v uměleckém nadání a směřovali do společenské smetánky.

K jejím ctitelům patřili muži zvučných jmen: např. hudební skladatel Alexander Zemlinsky, ředitel Burgtheatru Max Burckhard nebo proslulý malíř Gustav Klimt. Klíčové pro ni bylo setkání s hudebním skladatelem a tehdejším ředitelem vídeňské opery Gustavem Mahlerem.

Mahler–Kokoschka–Gropius–Werfel

„Nevím, zda ho mám ráda, nebo ne. Zda miluji slavného dirigenta, nebo člověka,“ napsala si Alma Mahlerová do deníku po setkání s Gustavem Mahlerem.

Jejich manželství poznamenala smrt dcery, Mahlerovo umělecké vypětí, Almina rezignace na vlastní uměleckou dráhu, ale i její další milostné románky. Třeba s architektem (a jejím pozdějším manželem) Waltrem Gropiusem. Mahlerovi ale tuhle krizi překonají a odjedou do USA.

Po brzké Gustavově smrti se Alma vrátí do Vídně. Čeká ji tu vášnivý vztah s malířem Oskarem Kokoschkou, krátké manželství s architektem Gropiusem, během kterého už vstupuje do dalšího milostného vztahu s dalším velikánem své doby, básníkem a prozaikem Franzem Werflem. Byl o 11 let mladší než ona.

Účelový život vdovy

Alma se vdá potřetí a užívá si další léta na vídeňské výsluní plném salonů. Po nástupu nacismu a anšlusu Rakouska ale za dramatických okolností oba manželé prchají do USA, kde Werfel v roce 1945 nečekaně umírá. A Alma začíná znovu budovat svou pozici vdovy po velikánech. Už ne tak úspěšně.

V roce 1964 v New Yorku umírá. „Nemohla žít s někým, kdo neměl velký talent. V jejím chování nalézáme také jistou účelovost. Například i v tom, jak si cíleně budovala jméno Mahler,“ popisuje historik doc. Michal Stehlík. I to je součástí příběhu „osudové ženy“ Almy Mahler.

Radiodokument