Příběhy slavných – Oldřich Nový 1/5 (2017)

Přidal: Premek |

Leden 30, 2017

Napsal Ivan Němec. Životním krédem Oldřicha Nového bylo: „Smích je kořením života a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze.“ Jaký byl život „československého Chevaliera“? Režie Bela Schenková.

Účinkují Jaroslav Plesl a Marie Štípková.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 1. – 3. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Němec, Ivan – Luptáková, Věra: Vychovával vlastní dceru, přitom tvrdil, že je adoptovaná. Příběhy slavných: Oldřich Nový. In web ČRo 2 Praha, 3. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Oldřich Nový měl krásný dar: uměl dávat sny. A jeho osobním snem pak bylo hrát divadlo,“ řekl jednou Adolf Branald. Co vám seriál Bohéma neřekne? S Jaroslavem Pleslem a Marií Štípkovou.

Na svět přišel tři roky po bratrovi, který zemřel ještě jako nemluvně. Nakonec byly v rodině vrchního hasiče královského hlavního města děti tři. Maminka jim ale brzy zemřela. Ta „nová“ se naštěstí o rodinu starala skvěle. I později ale už jeho vlastní rodinu provázelo podivné „prokletí“.

Osudová láska

Oženil se v roce 1936. S dcerou významného bankéře Alicí Wienerovou-Mahlerovou. V té době už byl v Praze, s Alicí se ale znali ještě z Brna. O rok později přinesl domů malou Janu, vlastní dceru, o které ale mluvil jako o adoptované. Jméno biologické mámy se nikdy nedozvěděla.

I když na jevišti zažil konec první světové války, ta druhá ho už semlela. Alice totiž byla židovka. Herec se s ní ale odmítal dát rozvést, a tak její nástup do transportu oddálil. Až do podzimu 1944. Do transportu do terezínského ghetta tehdy nastoupil s ní. Dobrovolně. ON, který slavil úspěchy v protektorátním divadle i filmu.

Nový v nové době

Oba koncentrační tábor přežili. Alice ale brzy po návratu onemocněla schizofrenií a Nový se do nové doby nehodil ani jako herec (jeho typ) ani jako operetní režisér (opereta byla škodlivým žánrem) ani jako majitel divadla. Že se karty obrací, to vypadalo až po roce 1968, kdy se stal režisérem vídeňského divadla.

Do Vídně odjížděl už jako vdovec. Se smrtí Alice se prý nikdy nevyrovnal. Do divadelního důchodu šel v 75. Poslední televizní roli si zahrál o tři roky dřív v seriálu Taková normální rodinka. Za svůj „poslední opravdový film“ ale považoval Pytlákovu schovanku (1949). Zemřel v roce 1983 ve věku 84 let.

Operní a operetní kariéra

Nový podepsal první smlouvu s divadlem Varieté v Karlíně (1917) s ještě mokrým výučním listem z typografie v ruce. Do půl roku dostal nabídku do Žižkovského divadla Deklarace, pak hrál v Ostravě, ještě později v Národním divadle v Brně. Už ve 20 tam měl kromě činohry i smlouvu jako operetní tenor. Z herce se navíc postupně stával režisérem opery.

Jako šéf opery přinesl do Brna žánr revui. Po naprostém úspěchu (a 16 letech v Brně) zamířil zpět do Prahy, kde převzal divadlo ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí. Vzniklo Nové divadlo Oldřicha Nového. Hrálo operetu a hudední komedie. Po válce a po únoru 1948 scénu odevzdal „lidu“. A spolu s Janem Werichem šel dělat uměleckého šéfa karlínského Estrádního divadla (vlastně už Umění lidu).

Radiodokument