Slovo o divadle – Divadlo pro teenagery (2017)

Přidal: Premek |

Únor 1, 2017

Připravila Marina Feltlová.

Hovoří divadelní režisér Janek Lesák, dramaturg, lektor a pedagog Luděk Horký a studenti Nicol Škvarová a Lukáš Křížek.

Natočeno 2017. Premiéra 4. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

Lit.: Feltlová, Marina: Divadlo pro teenagery. In web ČRo 3 Vltava, 1. února 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Proč nabízí česká divadelní scéna tak málo inscenací pro teenagery? V čem jsou diváci této věkové kategorie specifičtí? Co je v divadle dokáže nadchnout?

Dramaturg, lektor a pedagog Luděk Horký se tvorbě pro děti věnuje přes 20 let. Podle něho je největším úskalím to, že se jako skupina dají adolescenti velmi těžko uchopit. „Je to nejednotná skupina plná životních stylů, nových postojů ke světu kolem sebe, vyhraněných názorů, je to tedy skupina členitá názorově, filozoficky, životním stylem, ale i věkově, protože pokud jde o vývojovou psychologii, je mezi třináctiletým a devatenáctiletým setsakramentský rozdíl,“ říká Luděk Horký.

Podle něho existuje řada divadelních režisérů, kteří jsou schopni tuto věkovou kategorii zaujmout, ať už výběrem tématu nebo úhlem pohledu, který konvenuje dospívajícímu člověku, jenž řeší partnerské vztahy, vztah s rodiči, hledá svoje místo ve světě, svoji identitu. K takovým tvůrcům patří Petr Hašek a Janek Lesák v Malém divadle v Českých Budějovicích, okruh spolupracovníků Divadla Minor, jako jsou Jiří Janků, Petr Vodička nebo Jiří Adámek. Teenagerům se věnují také některé produkce brněnského Divadla Polárka nebo Buranteatru, pražského A Studia Rubín a Divadla D21, Činoherního Studia Ústí nad Labem nebo plzeňské Alfy.

O poznání kritičtější jsou Nicol Škvarová a Lukáš Křížek, studenti divadelní vědy FFUK. Podle nich je nabídka divadelní tvorby pro děti od třinácti let nedostatečná. O tom svědčí i program Festivalu 13+, který se na tuto věkovou kategorii zaměřuje. Ačkoli jeho letošní 8. ročník přinesl řadu zdařilých inscenací, nebyly zdaleka všechny vhodné pro adolescenty, soudí tito mladí kritici, kteří své názory pravidelně zveřejňují na stránkách Divědové na blogu. Oba se shodují v tom, že je zapotřebí hledat nové formy, dělat divadlo pro tuto věkovou kategorii jinak, protože tradičnější inscenace už starší děti příliš nebaví.

Důležité je také nebát se nových, často tabuizovaných témat a nahlížet na ně z pohledu dospívajících dětí. Za nejlepší inscenace Festivalu 13+ považují Nicol Škvarová s Lukášem Křížkem Rychlé šípy Reloaded režiséra Janka Lesáka v podání Západočeského divadla v Chebu a My děti ze stanice ZOO režiséra Michala Skočovského a Činoherního studia Ústí nad Labem.

Divadelní režisér Janek Lesák, který patří k úspěšným režisérům inscenací pro děti (nejen) od třinácti let, miluje výzvy. V každé inscenaci se snaží hledat nové postupy, využívat v nich něco, co si předtím nikdy nevyzkoušel. Díky takovému přístupu vznikla inscenace Frankenstein s loutkou v živé velikosti nebo inscenace Jak jsem byl Cyrano, kde si chtěl zkusit monodrama pro malé děti, bez použití kostýmů a rekvizit, na prázdném jevišti, jenom s tělem a výrazem herce.

Malé divadlo v Českých Budějovicích, jehož je Janek Lesák kmenovým režisérem, se účastní mezinárodního projektu Platform SHIFT+. Jeho cílem je výzkum a vývoj divadelní tvorby pro diváka ve věkové kategorii od třinácti let a současně i zapojení moderních digitálních technologií do divadelního díla určeného tomuto publiku. Přesto si Janek Lesák nemyslí, že by právě na těchto technologiích stálo a padalo divadlo pro adolescenty. „Jedna z našich nejúspěšnějších inscenací pro teenagery jsou Filmmakeři a ti jsou naopak založení na tom, že vše, co je ve filmu digitální, předvádíme na jeviště analogovým způsobem, kterému diváci vidí do kuchyně, a to je na ní právě to atraktivní,“ soudí Janek Lesák.

Radiodokument