Interview Plus – Robert Sedláček (2017)
Proč se čeští filmoví a seriáloví tvůrci vracejí tak často a rádi k historickým tématům? Připravil Michael Rozsypal.
Hovoří režisér Robert Sedláček.
Natočeno 2017. Premiéra 1. 2. 2017 (ČRo Plus, 11:34 h.). K poslechu zde.
Lit.: Rozsypal, Michael – Svoboda, Vítek: Bohéma a historická fakta: „Mám čisté svědomí. V takovém kolosu může vždycky vzniknout nepřesnost,” říká režisér Sedláček. In web ČRo Plus, 1. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Mikropříběh postavy, dobře zpracovaný a správně zasazený do dramatického oblouku, vám ukáže ducha doby jako celek,“ říká Robert Sedláček.
Proč nás tak fascinují herci a osobnosti stříbrného plátna, o kterých mimo jiné vypráví nová série ČT Bohéma? „Nějakým způsobem nás přitahuje charisma,” říká režisér Bohémy Robert Sedláček, který je hostem Interview Plus.
Jeho hlavním cílem bylo zaznamenat v seriálu ducha doby. „Aby měl divák možnost vrátit se do etapy naší minulosti, která je pořád živá, protože příbuzní hlavních postav tady jsou pořád a jsme to i my sami. Tváře těch lidí díky filmovému průmyslu doprovázejí naše životy, volný čas a zábavu už od dětství. Záměr byl znázornit, zachytit a znovu oživit ducha doby, ve které vznikaly některé ze skvostů československé kinematografie,” popisuje Sedláček.
Pravdivé lhaní
Bohéma zaznamenává i negativní pozitivní reakce, mluví se i o jejích historických nepřesnostech.
„Máme odborné poradce. V takovém kolosu vždycky může vzniknout nepřesnost. Bavíme se o historickém románu, ty věci jsou duchem přesné. Román se od dokumentu nebo historického faktu liší tím, že figury spolu musí ještě nějakým dramatickým způsobem fungovat. Aby tam byl nějaký děj, aby to nebylo jen kladení za sebe, zvlášť když máte fresku od roku 1938 do roku 1953. Můžeme se u románu bavit, jestli ta postava řekla přesně toto, nebo něco trochu jiného. Já vím, že když jde o život, tak ty věci můžou být pro někoho velmi citlivé, román ale ukazuje celek. A tam mám svědomí čisté, ten je zachycený mrazivě přesně,” vysvětluje Sedláček.
„Mikropříběh postavy, dobře zpracovaný a správně zasazený do dramatického oblouku, vám ukáže ducha doby jako celek. Na detailu můžete zkoumat celek.“
Robert Sedláček
Proč nás tak fascinují herci a osobnosti stříbrného plátna? „To nevím. Když jsem byl dokumentarista, tak mi prošly před kamerou stovky lidí, historických osobností i marginálních loserů, kteří skončili v příkopě. Deset let jsem sledoval lidi, tváře. Nějakým způsobem nás přitahuje charisma. Když jsem ještě dělal dokument, v jednu chvíli mě už přestalo zajímat, jestli lidi říkají pravdu. Byl jsem jen váben přesvědčivostí toho obličeje, gesty, tónem. Vždycky jsem si říkal, že když už lže, jak to dělá věrohodně, jak pravdivě lže. Herci říkají ty nejzajímavější věty, nebo taky ty nejblbější, podle toho, co je to za žánr. Ale říkají intenzivní věty. Celý život je formuje jejich tvář, barva hlasu, charisma. Proto nás fascinují,” odpovídá režisér.
Málo odvahy v českém rybníce
Proč se v Česku netočí dramatické seriály o politice, jako je Vláda v Dánsku, House of Cards v USA nebo Okupace v Norsku? Posledně jmenovaný, který pojednává o ruské okupaci Norska, označuje Sedláček za propagandu: „Takhle se točilo v Americe za bolševika, jmenovalo se to Den poté. Bylo to o tom, jak Rusové zaútočí na USA atomovou bombou. V Okupaci používají ke ztvárnění obav pomocí umělecké nadsázky konkrétní mocnosti. Třeba v House of Cards začne senátor zabíjet, proto je to pro tu moc neškodné. Udělá vraždu, vždyť to jsou pitomosti. Takto z něj udělají kriminálníka.”
„Zajímavý herec vzniká tím, jak zajímavé výzvy a role má.“
Robert Sedláček
Podle režiséra chybí v Česku odvaha natočit seriál z politického prostředí s fiktivními postavami. „Sám bych byl zvědavý, kdyby něco takového vzniklo. Všechno, co tady vzniká a reflektuje skutečnost, je fraška. Takové filmy, jako je třeba britská Královna, tady nejsou. Nevím, jestli na to vůbec máme producentský potenciál.”
Zvednout aktuální téma podle Sedláčka neláká jen jeho. „Na divadlech to probíhá, občas se tam něco takového objeví. Chybí tu ale odvaha. Tady každý na každého něco ví, každý se za těch 25 let něčím zababral, co na něj můžou vytáhnout. Nebo když ne, tak za bolševika taky něco najdete. Tady se pořád na někoho něco vytahuje, v tom rybníku všichni všechno víme, jen to vytahujeme, když to potřebujeme,” říká režisér.
Lit.: Tabery, Erik: Reakce Erika Taberyho na Interview Plus s Robertem Sedláčkem. In web ČRo Plus, 3. 2. 2017 (článek). – Cit.: Ve středu 1. února jsme odvysílali rozhovor s režisérem Robertem Sedláčkem v pořadu Interview Plus. Nabízíme reakci Erika Taberyho na tento rozhovor.
Seriál Bohéma a jeden projev
Nestává se člověku zrovna často, aby v televizi sledoval seriál, který je o jeho příbuzném. Naší rodině se to děje právě teď, kdy se v České televizi vysílá seriál Bohéma, ve kterém je klíčovou postavou i můj děda Zdeněk Štěpánek. Jsou to zajímavé pocity, pochopitelně hlavně pro jeho děti. Každý rozumný člověk chápe, že dramatická tvorba pracuje s jistou nadsázkou, takže se musí obrnit trpělivostí. A hlavně se nemá snažit vysvětlovat, jak to všechno bylo ve skutečnosti. Taková snaha je totiž marná, seriál je velmi sugestivní žánr a lidé už budou události vnímat tak, jak je tvůrci vytvořili. S tím je prostě třeba se smířit, i když je to v některých momentech nepříjemné.
Jsem ale novinář, takže cítím jistou zodpovědnost, když vidím, že se jedna důležitá historická událost zaměňuje za druhou. Na facebooku jsem tedy napsal status, že můj děda v rozhlase neoznamoval 30. září 1938 Mnichovskou dohodu, jak je zahráno v seriálu Bohéma. Tu totiž ohlásil premiér Jan Syrový. Zdeněk Štěpánek četl informaci o přijetí ultimáta Anglie a Francie z 21. září. V seriálu mají lidé Štěpánkovi vyčítat, že se spřáhl s Hitlerem, protože ten „mnichovský“ projev pronesl. To je nesmysl z mnoha důvodů, ale podstatné je, že prostě došlo k záměně. Proto jsem na to upozornil a dále se seriálu nechtěl věnovat.
Na tuto moji drobnou poznámku byli tvůrci dotazováni v některých rozhovorech. Scénáristka Tereza Brdečková více méně dějový posun přiznala v rozhovoru pro DVTV, nicméně režisér seriálu Robert Sedláček mě v několika interview zmínil s tím, že nemám pravdu.
V rozhovoru pro Český rozhlas Plus nyní dokonce řekl, že na „Facebooku můžete pověsit kdeco. Erik Tabery, seriozní novinář a já se vůbec nedivím, že tuhle spekulaci, kterou nám zatím nepodložil nějakými fakty, pověsil na Facebook a nedal ji do svého seriozního Respektu.“ Dále pak uvedl, že můj postřeh je v duchu „jedna paní povídala“ a vše pak uzavřel slovy: „Člověk ani nemá chuť vlastně nic vysvětlovat a jenom čeká, až přijde Erik Tabery a přinese teda ten důkaz, že těch dalších pět zdrojů, které máme, včetně Štěpánkových pamětí, jeho dědeček napsal paměti, že jsou prolhané.“
Proč jsem to nedal do Respektu? Protože nepoužívám časopis, který vedu, pro osobní agendu. Nebylo by to férové nejen vůči kolegům. Původně jsem se k tomuto tématu vůbec nechtěl vracet, protože jak už jsem konstatoval, tahle bitva je dopředu prohraná, argumenty seriál nepřebijí. Nicméně výzva pana režiséra je konkrétní a vzbuzuje dojem, že jsem si vymýšlel. Takže se omlouvám všem za tento historický exkurs, ale je evidentně třeba ho podstoupit.
Máme jednu obrovskou výhodu, nemusíme totiž moc spekulovat, protože zmiňované projevy jsou nahrané. Ten dědův je v archivu Českého rozhlasu a lze jej nalézt zde, je tam i uvedené datum. Projev Syrového je zase k nalezení zde.
Pan režisér zmiňuje více zdrojů, včetně pamětí mého dědy, které naznačují či přímo hovoří o tom, že ohlašoval uzavření Mnichovské dohody. Většina těch zdrojů jsou ale vzpomínky lidí, kteří vycházejí z pamětí mého dědy. A ano, z nich lze vyvodit dojem, že šlo o Mnichovskou dohodu. Nejsou prolhané, ale problém je, že vzpomínky, tím spíše, když jsou psané s odstupem dvaceti let, mohou tu a tam obsahovat nepřesnosti. Nemusí být záměrné, prostě může zradit paměť, či dramatické události splývají dohromady. Děda měl na konci září 1938 čtyřicetistupňové horečky, takže mohl ztratit pojem o čase.
Pokud máte dojem, že teď spekuluji, máte dojem správný, proto pojďme k něčemu konkrétnímu. Tvůrci tvrdí, že děda pronesl dva zásadní projevy, jeden toho 21. 9. a pak údajně byl ještě jeden 30. 9., jen ho nemáme natočený. A ten má prý děda popisovat ve svých pamětech. Jenže tak to není.
Dejme stranou, že nedává logiku, aby Zdeněk Štěpánek nikde nezmiňoval, že byl nucen pronést dva zásadní projevy k dvěma zásadním historickým okamžikům. Nemusíme ale naštěstí spoléhat jen na logiku, protože máme k dispozici rukopis pamětí mého dědy. A tam je řada fascinujících detailů zejména o letech 1938-1947. Co je ale podstatné, z rukopisu se dá jasně vyčíst, že v knize popisuje projev z 21. září. Například, když zachycuje, jak byl držen v kanceláři ředitele Radiožurnalu, aby nemohl odejít dřív, než text přednese v rozhlase. Děda píše, že k němu v jednu chvíli přišla asistentka ředitele a mimo jiné se ho zeptala: „`Slyšela jsem, že dnešní noci se na Hradě o čemsi jednalo, byli tam spojenečtí vyslanci, anglický a francouzský`! Náhle se mne zeptala `myslíte, že bude válka?`“ Znalci historie už určitě vědí, že právě 21. září proběhla v ranních hodinách jednání prezidenta Edvarda Beneše s velvyslanci Británie a Francie.
Ale máme tu ještě další důkaz. V pamětech Zdeňka Štěpánka, které vyšly knižně, stojí tato pasáž: „…Naše spojenecké smlouvy! Hitler roztrhal na cucky před pány spojenci a ti byli blažení, že to udělal místo nich, že to mohou svést na někoho jiného. Britský státník ani nerozevřel svůj pověstný deštník! A pan Daladier vypije sklenku sektu s panem Flaudinem na zdraví velkého Adolfa, že zbavil Francii závazků o nějaké pomoci nějakému Československu! Připadal jsem si strašně ubohý, provinilý a uražený…“
V rukopise je ale pasáž delší a s jedním podstatným – pro určení datace – detailem. „Naše spojenecké smlouvy! Hitler roztrhal na cucky před pány spojenci a ti byli blažení, že to udělal místo nich, že to mohou svést na někoho jiného. Britský státník s deštníkem ho ani nerozevřel, nepršelo! A pan Daladier vypije sklenku sektu s panem Flaudinem na zdraví velkého Adolfa, že zbavil Francii závazků o nějaké pomoci nějakému Československu. Pijte, pánové na radost, my bude pít na nenávist k vám! Ještě nebylo v dějinách takové zrady jako je vaše! Naše slzy jsou těžké jako olovo, ale každá padá na vás! Trochu jsem ulevil svému srdci a začínám vnímat lidi kolem sebe. Je zde dr. Kareš, Šimáček, Havel, dr. Šourek, Bretšnajdr. Kareš mi dává přečíst modlitbu Karla Čapka, byl prý zde, ale už odešel. Modlitba ať je taková či onaká je útěcha. Oh, jakápak dnes útěcha! Přečetl jsem ji, hluše, samou konvenční profesí s jakou mluví kněz na pohřbu…“
Jak známo, Karel Čapek napsal Modlitbu tohoto večera 21. září 1938, druhý den vyšla v Lidových novinách. Je tedy zřejmé, že v knize zmiňovaný projev je z 21. září. A pokud jsou stále pochybnosti (čemuž nevěřím), tak si lze vyhledat podklady k jednání vlády po uzavření Mnichovské dohody, kde se jasně konstatuje, že národu má stanovisko oznámit Jan Syrový. To je ta nahrávka, na kterou jsem tu přiložil odkaz.
Těžko si umím představit, že lze zpochybnit podklady, které jsem tu předložil. Kdybych panu Sedláčkovi vyčítal, že je nesmysl, že Otakar Vávra dědovi tykal (což opravdu nedělal), tak bych chápal jeho podrážděnost. Já ale neupozornil na malichernosti, šlo mi o podstatný historický okamžik. Byla chyba na to upozornit? Zaujalo mě, jak agresivně pan režisér reagoval na nekonfliktní upozornění týkající se historické nepřesnosti. Cítí se dotčen i tak mírnou kritikou, zároveň ale očekává od potomků všech aktérů seriálu, že se nad všechny nepřesnosti povznesou. Jestli je takhle popudlivý, vůbec mu nezávidím, až někdo natočí film o něm.
Bohužel, s každým dalším dílem seriálu se objevuje něco nového, co by se asi mělo vyvracet či doplňovat, ale to by člověk nedělal nic jiného. A jak jsem psal, nemá to smysl. Snad jen, když už k tématu píši, bych rád zmínil, že pokud seriál řeší i vztah Zdeňka Štěpánka a Julia Fučíka, mohlo stát za zmínku, že jej děda na začátku války ukrýval u sebe v bytě. Pak ho prý už jen jednou potkal v tramvaji. To je ostatně v dědových pamětech, na které pan režisér rád odkazuje.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku