Příběhy slavných – Pavel Bobek 1/5 (2017)

Přidal: Premek |

Únor 20, 2017

Zuzana Ptáčková. Kdo ví, jaké by nám po architektovi zůstaly domy, ale písničky? Ty jsou nezapomenutelné. Režie Bela Schenková.

Účinkují Alena Štréblová a Pavel Tesař.

Natočeno 2017. Premiéra 20. – 24. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.) v cyklu Příběhy slavných č. 88.

Lit.: Ptáčková, Zuzana – Luptáková, Věra: V Olympiku byl dřív než Petr Janda. In web ČRo 24. 2. 2017 (anotace). – Cit.: Pavel Bobek byl hvězdou první velikosti (natočil 25 alb). Přitom s velmi nehvězdným příjmením. O pseudonymu prý ale nikdy neuvažoval. Poprvé si posluchači Bobka všimli v roce 1970 díky hitu Oh, Ruby. Text pro něj napsal Jiří Grossmann a svého času u ní nezůstalo jedno (dívčí) oko suché. Právě Grossmann Bobka poprvé přesvědčil, aby zpíval česky. Do té doby zpíval anglicky, což tehdy mělo příchuť zakázaného ovoce.

Přitom se se svým zpěvem Bobek nejdřív skrýval i před rodiči. Než ho jednou našli broukat v zahradním bazénku se zarytým víkem. Rodnou břevnovskou vilu, kterou koupil jeho otec (stavební inženýr a kapelník), vlastně nikdy neopustil. Žil tam později i s manželkou, synem a dcerou.

Projektant kravínů v Olympiku

U Bobka se dělila láska k muzice s láskou ke „všemu technickému“ (byl letecký modelář, na gymnáziu se kamarádil s architektem Janem Kaplickým, vystudoval ČVUT). Zpíval tak s rokenrolovou FAPS Orchestra (Fakulta architektury a pozemního stavitelství). Vedl ji jeho spolužák Jiří Brabec.

První profi honorář dostal v roce 1959 z divadla Paravan. V roce 1963 se stal členem právě vznikajícího Olympiku (ještě před Petrem Jandou, který musel na vojnu). Dál ale pracoval jako projektant velkovýroben vepřů a kravínů. O rok později se Olympic stal první profesionální kapelou u nás.

Jako Johnny Cash

Bobek ale pošilhával po cestě svých vzorů Elvise Presleyho nebo Johnny Cashe a dal se na country. S Country beatem Jiřího Brabce se stal stálým členem Semaforu. Doba u Šimka a Grossmana pro něj byla nejplodnější. Přišla řada hitů. Divadlo opustil až s novu érou Soboty a Nárožného.

Oženil se až po čtyřicítce s o 17 let mladší Martou Pokornou. Starý mládenec byl nakonec ženatý 35 let. V roce 1996 zkusil kandidovat do Senátu. Jak sám říkal, naštěstí ho nezvolili. Zhoubný nádor ledviny o rok později nakonec vyléčil rychle, o ledvinu přišel, o to víc se ale pustil do zpívání.

Druhá kariéra po 60

S albem Muž, který nikdy nebyl in (2005) mu v 65 začala druhá kariéra. Jenže pak ho doma našla dcera v bezvědomí. Z banálního zranění nohy dostal otravu krve. Bojoval o život. Když měl to nejhorší za sebou, nemohl chodit ani mluvit. Po celoroční rehabilitaci se ale v roce 2007 vrátil s plnou parádou. Zemřel v listopadu 2013 v 76 letech.

Radiodokument