Hlas Ameriky (2017)

Přidal: Premek |

Únor 24, 2017

Připravil David Hertl. 24. února 1942, tedy přesně před pětasedmdesáti lety, začal vysílat Hlas Ameriky. V 80. letech to byla jedna z nejposlouchanějších zahraničních stanic vysílajících v češtině a slovenštině.

Natočeno 2017. Premiéra 24. 2. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Archiv Plus. Repríza 1. 3. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Archiv Plus; 26. 2. 2021 (ČRo Plus); 12. 8. 2022 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: „Zde Washington, Hlas Ameriky…“ ozvalo se poprvé před 75 lety. In web ČRo Plus, 24. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před pětasedmdesáti lety, 24. února 1942, zahájila vysílání rozhlasová stanice Hlas Ameriky (The Voice of America). Stanice, která byla sice vždy daleko poslouchanější než legendární Svobodná Evropa, ale na kterou se daleko rychleji zapomnělo.

Budeme vám říkat pravdu

Historie Hlasu Ameriky se začala psát v letech druhé světové války. S nápadem vysílat mezinárodní zpravodajský servis pro posluchače ve válečné Evropě přišla administrativa amerického prezidenta Franklina Roosevelta v polovině roku 1941. Po japonském útoku na Pearl Harbor a zapojení USA do druhé světové války nabraly přípravy na založení rádia rychlý spád, poprvé se tato stanice v éteru objevila 24. února 1942, vysílalo se z newyorského studia.

„Každý den v tuto hodinu vám nabídneme válečné zpravodajství. Možná to budou zprávy dobré, možná zlé. Budeme vám říkat pravdu,“ pronesl v první relaci do nepřátelského Německa hlasatel William Hale.

„Američané prolomili svůj izolacionismus. Uvědomili si, že rozhlasové vysílání je důležitým nástrojem propagandistického působení. Vysílání začalo v době, kdy většina významných evropských rozhlasů už dávno měla svoje programy pro zámoří,“ vysvětluje historik Prokop Tomek. Ve Spojených státech byla sice před druhou světovou válkou hustá síť privátních rozhlasových stanice – ale cosi jako státní rozhlas, navíc zaměřený nikoli domů, ale do světa, neexistovalo.

Hlas Ameriky od počátku stavěl svou pověst na objektivním zpravodajství. Kromě němčiny vysílal od začátku ve francouzštině, italštině a angličtině. „Smyslem vysílání byla podpora válečného úsilí. Stanice rychle rozšiřovala své programy a za války pak vysílala ve více než čtyřiceti jazycích.

Jedním z prvních programů Voice of America se ještě roku 1942 stal i československý. Proslul spoluprací s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem, kteří předtím pracovali i pro BBC,“ říká Tomek. Rozhlasové skeče Voskovce a Wericha se dodnes dochovaly v rozhlasovém archivu a v pořadu uslyšíte ukázku jednoho z nich.

Nejen zprávy, také jazz…

Po druhé světové válce ztratil Hlas Ameriky pro americkou vládu význam – ale jen na chvíli. Svět se rozděloval na dva politicky nesmiřitelné bloky a začínala studená válka. V roce 1948 byl ve Spojených státech přijat zákon na podporu šíření informací o USA ve světě a Hlas Ameriky dostal za úkol prezentovat americkou zahraniční politiku a život ve Spojených státech.

Stanice nepřestávala šířit poselství demokracie a svobody. Přitom posluchačům po celém světě sdělovala, že žít v Americe je vlastně zábava. Hvězdou rádia se stal diskžokej Willis Conover (1920 – 1996), který na vlnách Hlasu Ameriky připravoval hudební pořad zaměřený na jazz. Pro muzikanty byl jeho program jedinečným okénkem ke kořenům soudobé hudby, pro tisíce posluchačů se Conoverovo jméno stalo synonymem života ve svobodě.

V padesátých letech stanice neunikla protikomunistickému tažení senátora Josepha McCarthyho. Pracovníci rádia se potýkali s (jak se později ukázalo falešnými) obviněními z prokomunistického zaměření. Několikatýdenní vyšetřování přenášené televizí stanici téměř zničilo. Hlas Amerikyse pak stal součástí Informační agentury Spojených států, což byl oficiální vládní orgán pro informace. V roce 1954 přesídlil z New Yorku do Washingtonu.

Z Washingtonu o událostech v Praze

Hlas Ameriky uváděl desítky let komunistickou propagandu v bývalém Československu v zuřivost, protože otevřeně hovořil o režimem tabuizovaných oblastech. Referoval o technickém zaostávání průmyslu i zemědělství, o upadající ekonomice, o skandálech vysokých funkcionářů, o protiprávně vězněných občanech a o problémech s některými herci, kteří se nesměli objevit na televizní obrazovce.

Posluchače v Československu to sice mohlo zajímat, ale naladit si Hlas Ameriky bylo složité. Od roku 1950 byl příjem této stanice na území našeho státu rušen, a to až do roku 1964. Znovu se s jeho rušením začalo v srpnu 1968 (šlo o iniciativu okupačních armád) a trvalo do roku 1973. Od té doby Hlas Ameriky v Československu rušen nebyl.

„Zcela určitě to bylo způsobeno především tím, že šlo o oficiální, státní vysílání. A také tím, že řadu let se Hlas Ameriky věnoval skutečně v naprosté většině informování o tom, jaká je americká každodennost. Hlas Ameriky mluvil o Americe. Byl to velký rozdíl oproti třeba Rádiu Svobodná Evropa, které bylo sice také americké, ale zaměřené zcela opačným způsobem, tedy mluvilo především o zemích, do kterých vysílalo,“ uvažuje Prokop Tomek.

Ve druhé polovině osmdesátých let sehrál Hlas Ameriky významnou roli v informování posluchačů o tom, co se děje přímo v Československu. Informoval o akcích Charty 77, věnoval se tématům náboženské svobody, svobody kulturního projevu i sdružování. Přinášel rovněž kupříkladu cestopisné črty Martina Čermáka (Iva Ducháčka), recenze Josefa Škvoreckého a další. Zprávy dodával z Vídně Ivan Medek – a ve střední Evropě se tou dobou pohyboval také reportér Jolyon Negele.

Denní vysílací čas Hlasu Ameriky do Československa byl těsně před listopadem 1989 tříhodinový, rozdělený na ranní a večerní relaci. V posledních hodinách diktatury sehrál Hlas Ameriky úlohu solidního zpravodajského média: Svobodnou Evropu svazovala pevná pravidla ověřování informací a stejně tuhé vysílací schéma – to způsobilo, že ve chvílích, kdy se 17. listopadu 1989 večer skutečně něco dělo, reprízovala Svobodná Evropa předtočené pořady, zatímco Hlas Ameriky mohl upravit své živé vysílání, které jako každý den začalo večer ve 21 hodin, a zařazovat aktuální informace, přicházející z Prahy.

Internet místo krátkých vln

Hlas Ameriky už své programy šíří především po internetu. Vysílání programů ve středoevropských jazycích bylo ukončeno 27. února 2004.

Ukončení studené války, vznik nových demokracií v Evropě a v neposlední řadě i rozpočtové potíže americké vlády zesílily v roce 1990 tlak na omezení činnosti nebo dokonce zrušení stanice. Těžiště jejího vysílání se začalo přesouvat do problémovějších oblastí. Po rozdělení Československa se od sebe oddělila česká a slovenská redakce (28. března 1993), v češtině se denně vysílaly dvě hodiny.

Vysílání programů ve středoevropských jazycích bylo ukončeno 27. února 2004. Hlas Ameriky nyní vysílá ve více než čtyřiceti jazycích přibližně pro 141 milionů posluchačů týdně. Své programy šíří především po internetu, kdysi tak populární vysílání na krátkých vlnách bylo v roce 2014 výrazně zredukováno a nyní už je zachytitelné pouze v částech Afriky a Asie. Vysílání Hlasu Ameriky v češtině vám připomene řadu slavných osobností, které k této stanici neodmyslitelně patřily.

Radiodokument