Páteční večer – Sokolovo (2003)

Přidal: Premek |

Březen 6, 2017

Legendy a skutečnost. Rozhlasová dokumentární kompozice o bitvě u Sokolova (8. 3. 1943), v níž se 1. čs. samostatný prapor v Sovětském svazu poprvé zúčastnil bojů a v níž mezi jinými padl Otakar Jaroš. Autentická svědectví přímých účastníků, příslušníků československé jednotky. Skutečnost a její pozdější ideologická manipulace. O svém útěku z obsazeného Československa, o vzniku čs. jednotky v Buzuluku a bojích u Sokolova vyprávějí gen. mjr. v. v. Miroslav Šmoldas, gen. mjr. v. v. Oldřich Kvapil, plk. v. v. Marie Kvapilová-Pišlová a plk. v. v. Nikolaj Kubarič. Dále hovoří vojenský historik dr. Eduard Stehlík a v záznamu z rozhlasového archivu matka O. Jaroše. Dokumentární kompozici připravili Blanka Stárková a Miloš Doležal. Hudební spolupráce Jiří Teml.

Natočeno 2003. Repríza 10. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h); 11. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Večer na téma.

Lit.: anonym: Sokolovo – Legendy a skutečnost. Autentická svědectví přímých účastníků bitvy u Sokolova v unikátní dokumentární kompozici. In web ČRo 3 Vltava, březen 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jak skutečně probíhala bitva u Sokolova, kdo byl Otakar Jaroš a jak zemřel? Odpověď hledali autoři Pátečního večera u přímých účastníků, generálů Miroslava Šmoldase a Oldřicha Kvapila, plukovníků Nikolaje Kubariče a Marie Kvapilové-Pišlové. Jejich vzpomínky doplňuje vojenský historik Eduard Stehlík. On-line k poslechu do 7. dubna 2017.

V únoru 1942 se v Buzuluku začala formovat československá vojenská jednotka v Sovětském svazu. Českoslovenští vojáci poprvé vystoupili na východní frontě 8. 3. 1943 v bitvě u Sokolova. Po dlouhá desetiletí se pak psalo o slavném vítězství a o mrtvých vojácích jako o prototypech socialistického člověka. Po roce 1990 se pro změnu tvrdilo, že naše jednotka u Sokolova prohrála na celé čáře a stala se pokusným králíkem Sovětů. O tom, jak se stateční Češi a Slováci dostávali za hranice, aby bojovali za svobodu obsazené vlasti, proč zůstali v Sovětském svazu, jak se utvářela jednotka v Buzuluku, jak skutečně probíhala bitva u Sokolova, vypráví dokumentární kompozice Blanky Stárkové a Miloše Doležala.

K bitvě u Sokolova se v rozhlasovém archivu zachovalo jen několik málo záznamů. Podávají selektivní, avšak výmluvné svědectví svého druhu. Nejstarší jereportážní záznam slavnostního večera k 5. výročí sokolovské bitvy. Konal se v květnu 1948, jen krátce po únorovém převratu. Nad pódiem čte tehdejší reportér nápis „Sokolovo – Bachmač – Zborov“, který ještě odkazuje k legionářské tradici, v projevu však znějí slova o „živlech reakčních mezi sokolováky“, o tom, že „zakuklení reakčníci pohořeli tenkrát a pohořeli i v těchto dnech.“

Další zachovaná reportáž je z jara 1968. Ludvík Svoboda tu na jiném slavnostním večeru, před Dubčekem a Novotným, veřejně zahrnuje do téže věty – po mnoha letech zřejmě poprvé – příslušníky východního i západního odboje, a také španělské interbrigadisty. Po předlouhé době, kdy oficiálně existoval jen východní odboj, opatřený příslušnou stranickou nálepkou, to byl průlom. Trval krátce. Svědčí o tom i rozhlasový archiv. V dochovaném pořadu z roku 1971, tedy z počátku tzv. normalizace, je Otakar Jaroš nazván „mladým komunistou“. Mohl snad Hrdina SSSR nebýt komunistou? Nuže – nebyl.

Ideologická legenda neodpovídá skutečnosti ani v případě mnoha dalších vlastenců, kteří po 15. březnu 1939 odešli bojovat za svobodu okupovaného Československa a průběh počínající války je zavedl na území Sovětského svazu. Další se připojovali tam. Jak to tedy bylo?

Radiodokument