Portréty – Jára Kohout – komik na útěku (2011)

Přidal: Premek |

Březen 13, 2017

Připravil Jan Sedmidubský.

Natočeno 2011. Premiéra 31. 7. 2011 (ČRo Plus, 22:10 h.). Repríza 3. 10. 2022 (ČRo Plus, 21:10 – 22:00 h.); 31. 12. 2022 (ČRo Plus, 19:07 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedmidubský, Jan – Taud, Rostislav – Hlavatý, Pavel: Po válce utíkal tak, že by mu to i Cimrman s Vichrem z hor záviděl. Opomenuté osudy Bohémy. In web ČRo 2 Praha, březen 2017 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Jára Kohout pod maskou prosťáčka skrýval úspěšného komika i podnikatele. Šéfoval několika divadlům, provozoval vlastní kino, vinárnu, výrobnu filmů a půjčovnu kostýmů (na snímku v rozhlase v roce 1943).

„Já fouknu! Já fouknu!“ upozorňoval pohraničníky z jeviště ještě před přestávkou. Komik, který hrál pro wehrmacht, chránil herce Osvobozeného divadla, natáčel kolaborantské skeče a spoluzakládal rádio Svobodná Evropa.

Jára Kohout se prokazatelně do roku 1942 podílel na problematických rozhlasových skečích. Hru Ve víru tance měl hrát výhradně před příslušníky wehrmachtu. A některá představení svého divadla věnoval Vlajce a jejímu šéfovi Janu Rysu-Rozsévačovi. Ale nejspíš to nebyl programový kolaborant.

Co v Bohémě nebylo?
Jaké byly válečné osudy Huga Haase? Jakých chyb se seriál Bohéma dopustil? Sledujte náš webový speciál.

Po celou dobu Werichovy emigrace finančně i jinak podporoval jeho matku, jak slíbil. A stejně tak se podle slibu během války staral o ansámbl Osvobozeného, který spolu s divadlem od V+W odkoupil. Navíc mu nacisti zavřeli divadelní vinárnu a pak si sám odseděl tři měsíce ve vazbě gestapa.

Nenechat se znárodnit

Mělo to být kvůli provokativnímu a Němcům nepřátelskému chování personálu. Možná i proto mu skeče po válce prominuli. Jako úspěšný divadelní podnikatel to ale ani tak neměl lehké. Nejdřív mu znárodnili divadlo V+W a pak musel odevzdat i „náhradní“ Tyláček. A to přitom vystupoval i s Antonínem Zápotockým. Jako by se naplňovala slova: „Proč já si tě nedržel tři kroky od těla?“

V roce 1947 ještě hrál ve čtyřech filmech. Když mu ale z jeho nové hry vyškrtali 49 vtipů, přečetl je v českém vysílání BBC. Nakonec směl hrát jen na venkově. Na Slovensku měl pak s Burianem parodovat soud se dvěma komiky. Protože Burian měl zákaz, byl v trestaneckém a „maskoval“ se páskou přes oči.

A pak skutečně fouknul

Kohout si asi uvědomoval, že za protektorátu udělal pár přešlapů. A odmítl je udělat znovu. Po Únoru 1948 se rozhodl emigrovat. Ale jak! V říjnu 1948 si domluvil představení hry Na tom našem dvorku pro pohraniční stráž v Aši. Během inscenace pak poslal svoji rodinu s převaděči.

Sám se zatím v kostýmu kohouta a se svíčkou v ruce plazil po jevišti a říkal: „Já fouknu! Mám fouknout? Já fouknu!“ A pak během přestávky a pořád ještě v kostýmu kohouta skutečně fouknul. Kostým mu prý měl při případném nezdaru posloužit jako důkaz toho, že se zbláznil. V USA pak tuhle zkušenost zužitkoval i ve filmu Promítač (v čase 3:00).

Zcenzurovaný Kristián
Jeho případ je ukázkou, jak fungovala komunistická cenzura. Po jeho emigraci totiž vystříhli všechny jeho z oblíbené komedie Kristián. Bez ohledu na to, že některé narážky pak ztratily smysl.

Přeorientoval se na mima

V Německu rodinu živil hraním po uprchlických táborech. Později se v Paříži podílel na českém vysílání francouzského rozhlasu a pro změnu jako mim vystupoval na stejném jevišti jako Edith Piaf nebo Yves Montand. Taky si otevřel restauraci, kde vyvářela jeho žena.

V roce 1951 byl jedním ze zakládajících členů rádia Svobodná Evropa v Mnichově, kde (zase) pro změnu dělal skeče a písně proti komunistické vládě. Na podzim 1952 mu ale vyšla vysněná cesta do USA, do newyorské redakce Svobodné Evropy. On ale chtěl prorazit v Hollywoodu.

Herec Miloše Formana a Woodyho Allana?

Úplně to nevyšlo. Objevil se v už zmiňovaném Promítači, v Banánech Woodyho Allana a mihnul se i ve známé scéně kouření marihuany v prvním Formanově americkém filmu Taking off (ve videu ho uvidíte jen spát v pozadí v čase 8:12). Jinak hrál spíš jen v reklamách.

V 90. letech se vrátil do Čech a natočil tu ještě dva filmy. Za zmínku ale spíš stojí, že údajně hrál i v Lánech před prezidentem Masarykem, že měl být u jednoho z prvních vysílání rozhlasu ještě z kbelského stanu anebo že se účastnil prvního experimentálního vysílání televize na výstavě Mevro (1948).

Radiodokument