Pražské metro (2017)

Přidal: Premek |

Březen 25, 2017

Dne 15. března 1967 začala stavba první stanice pražského metra. Tehdy se ještě jmenovala Bolzanova, až později dostala jméno Hlavní nádraží. Do historie budování pražského metra vás zavede v pořadu Archiv Plus David Hertl.

Premiéra 17. 3. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Archiv Plus. Repríza 27. 7. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.); 28. 7. 2019 (ČRo Plus, 14:34 h.); 14. 7. 2020 (ČRo Plus, 11:10 h). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Leningradské tempo a shnilé brambory. Pražské metro mělo čtyřleté zpoždění. In web ČRo Plus, 17. 3. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Za normálních okolností by to byla jen nákladná dopravní stavba. V letech reálného socialismu se ale pražské metro stalo především politickým tématem. Když se totiž do svých křesel usadili Husákovi normalizátoři, bylo zapotřebí pomluvit vše, co napáchali „ekonomičtí hazardéři“ v roce 1968. Výstavba se opožďovala, což bylo způsobeno změnami projektu z podzemní tramvaje na metro, které se děly za pochodu, ale veřejnosti bylo vše prezentováno jako důsledek „krizového roku“ 1968.

První návrh podzemní dráhy podal pražským radním roku 1898 majitel známého železářství Ladislav Rott. Doporučoval využít toho, že se v Praze staví kanalizace a navrhoval vybudovat s ní i tunely sloužící dopravě. Neuspěl a stejně dopadli v polovině dvacátých let i autoři prvního technicky promyšleného plánu na stavbu metra Bohumil Belada a Vladimír List.

Mnohé z velkých i zapomenutých okamžiků pražského metra vám přiblíží další pořad z cyklu Archiv Plus, ve kterém zazní unikátní nahrávky z rozhlasového archivu z let 1935 až 1990.

Před druhou světovou válkou i po ní vznikla řada dalších studií, zabývajících se vybudováním podzemní dráhy, ale pro technickou i finanční náročnost zůstaly na papíře. V roce 1949 vláda výstavbu metra odložila nejméně do roku 1960 kvůli nedostatku peněz, ale protože situace v pražské dopravě se zhoršovala, začalo se o metru jednat opět roku 1953. Tentokrát byla výstavba schválena, přípravy ale vláda zastavila.

V polovině šedesátých let však začala být dopravní situace v centru hlavního města neúnosná (pamětníci si vybaví tramvajemi ucpané Václavské náměstí a přilehlé ulice) a další odkládání nebylo možné. Vláda proto v červnu 1965 rozhodla o realizaci projektu podpovrchové tramvaje. Ta by využívala běžné tramvajové soupravy a její trať měla vést tunely jen v některých úsecích, takže by oproti klasickému metru vyšla levněji. Ve vládním usnesení je přitom uvedeno, že metro by mělo výhledově podzemní tramvaj nahradit.

Normalizátorům se metro hodilo

Slavnostní první výkop na trase metra (dnešní linka C) se uskutečnil v lednu 1966 mezi hlavním nádražím a Národním muzeem, v březnu 1967 potom začala na místě dnešního parku před hlavním nádražím výstavba první stanice – tehdy ještě s názvem Bolzanova.

Během prvomájového průvodu v květnu 1967 „odchytil“ zvídavý rozhlasový redaktor pražského primátora Ludvíka Černého a ptal se na podzemní dráhu; primátor řekl, že na první trase podpovrchové tramvaje od hlavního nádraží na Pankrác se Pražané svezou v roce 1970. Už v srpnu 1967 bylo všechno jinak: stejný primátor v rozhovoru do Rozhlasových novin řekl, že se staví metro – a bude hotovo v roce 1971.

Památkou na koncepci podzemní tramvaje je stanice metra Hlavní nádraží s kolejemi uprostřed nástupiště, nikoli po jeho stranách. Události roku 1968 stavbu metra zpomalily, první z tunelů začali stavbaři na Pankráci razit až 20. ledna 1969. A metro se stalo politickým tématem číslo jedna: když se do svých křesel po dubnu 1969 usadili Husákovi normalizátoři, bylo zapotřebí pomluvit vše, co napáchali ti „ekonomičtí hazardéři“ v roce 1968. Výstavba se opožďovala, což bylo způsobeno změnami projektu z podzemní tramvaje na metro, které se děly za pochodu, ale veřejnosti bylo vše prezentováno jako důsledek „krizového roku“ 1968.

Leningradské tempo a shnilé brambory

Metro bylo ostře sledovanou stavbou. Na jedné straně stála normalizační politická reprezentace, pro kterou bylo příkladem spolupráce se Sovětským svazem a dokladem, že „cesta, nastoupená po dubnu 1969“ (tedy poté, co do křesla šéfa KSČ usedl Gustáv Husák) je správná. Na straně druhé byli obyvatelé Prahy, kde hromadná doprava v podstatě kolabovala.

Na hotové metro sice čekali, zároveň byli zaskočeni rozsahem stavebních prací. Prvních devět stanic mezi Kačerovem a Sokolovskou (dnes stanice Florenc) se stavělo najednou a i ti mladší si vzpomenou, že Praha připomínala jedno velké staveniště. „Lidé po nás naštvaně házeli brambory a uhlí,“ vzpomínal minér Vojenských staveb Praha a pozdější nositel titulu Hrdina socialistické práce Mikuláš Litvák na začátek sedmdesátých let, kdy si metro razilo cestu z Vyšehradu na Pankrác.

Ostrý start s cestujícími se měl odehrát v červenci 1974. Dopadlo to jinak: metro bylo na politickou objednávku zprovozněno pro veřejnost od 9. května 1974; to tehdy bylo datum oslav výročí osvobození Československa sovětskou armádou. Pásku u vstupu do metra přestřihl Gustáv Husák, primátor Zdeněk Zuska pochválil stavbaře za „leningradské tempo“ a za dokončení stavby v několikatýdenním předstihu oproti původně plánovanému červencovému termínu. Že se vše odehrává o tři až čtyři roky později, než bylo původně plánováno, o tom taktně pomlčel.

Radiodokument