Pro a proti – Oběti železné opony (2017)

Přidal: Premek |

Březen 27, 2017

Otevírá rehabilitace Hartmuta Tautze cestu k rehabilitaci a odškodnění dalších obětí železné opony? Připravila Veronika Sedláčková.

Hovoří Stanislav Grospič (KSČM) a novinář a spisovatel Luděk Navara.

Natočeno 2017. Premiéra 24. 3. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: KSČM by mohla sama odškodnit české oběti železné opony, radí spisovatel Navara. In web ČRo Plus, 24. 3. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Mezi obětmi československé železné opony byli Češi, Slováci, Poláci, Němci i Rakušané.

Slovenský soud nedávno rozhodl o plné rehabilitaci jedné z obětí tzv. železné opony. Tento průlomový verdikt se týká někdejšího východoněmeckého občana Hartmuta Tautze. V druhé půlce 80. let ho blízko bratislavského sídliště Petržalka vážně potrhali psi pohraniční stráže, která 18letému mladíkovi včas nepomohla, a ten zemřel.

Otevírá se slovenským verdiktem možnost odškodnění i dalším pozůstalým po lidech, kteří zaplatili životem za pokus opustit tehdejší komunistický blok?

„Rozsudek nepovažuji za přelomový,“ uvedl v pořadu Pro a proti poslanec Stanislav Grospič (KSČM). „Chtěl bych ještě podotknout, že se jedná o rozsudek jiného státu, než je Česká republika.“

„Jednalo se o moment ostrahy státní hranice, která byla narušena, a prostě došlo k té tragické události… Kdyby se Tautz snažil vycestovat do cizí země podle tehdy platných právních předpisů, tak by asi k té tragické události nedošlo. Takto by postupoval každý stát i v dnešní době. Třeba i nyní se volá po přísnější ochraně státních hranic.“
Stanislav Grospič

Ta má své vlastní platné právní předpisy, upozornil politik. „Tím chci říct, že kdyby se něco takového stalo a posuzovalo na území České republiky, musel by proběhnout stejný proces, a nelze předvídat, jak by soudy rozhodly.“

„Lituji každého lidského života, který je zmařený. V případě Hartmuta Tautze bychom měli odlišit okolnosti, za kterých zemřel, ale také nezapomenout na to, že se jednalo o příslušníka jiného státu než Československé socialistické republiky, který utíkal do třetí země přes naše území, a stalo se tak v oblasti pohraničního pásma,“ vysvětlil komunista.

Podle něj slovenský soud zřejmě hodnotil, jestli zásah byl nebo nebyl adekvátní podle tehdy platných zákonů a postupu pohraniční stráže, soudí Grospič.

„Od roku 1989 byla přijata řada zákonů, podle kterých v oprávněných případech dotyčných lidí mohli jejich pozůstalí konat a soudy mohly rozhodovat. Ale dnes už tato doba není aktuální,“ konstatoval poslanec.

„Československo bylo zemí, která neumožňovala svobodně vycestovat do zbytku svobodného světa, stejná situace byla ve východním Německu. Poukazy na to, že někdo mohl vycestovat svobodně a legální cestou, jsou směšné… Myslím, že není třeba čekat na soudy. Například KSČM, jejíž představitelé se velmi často hlásí k minulému Československu, by mohla sama vytvořit fond, ze kterého by rehabilitovala oběti sama od sebe. Není třeba čekat na rozhodnutí soudu.“
Luděk Navara

Pro novináře a spisovatele Luďka Navaru je překvapivé, že se tak stalo až teď a podobný soud neproběhl dříve.

„Tautzova smrt byla krutá. Byl to jeden z mnoha zločinů proti lidskosti, které se na československé železné oponě odehrály. Jeho rehabilitace umožňuje, aby jeho příbuzní požádali příslušné orgány o odškodnění.“

Spisovatel připomněl, že železná opona byla bariéra, která rozdělovala celou Evropu. „Konkrétně československá železná opona se stala místem, kde umírali Češi, Slováci, Poláci, Němci, ale i Rakušané, kteří se omylem dostali do blízkosti hranice.“

„Slovenský soud nebral žádný ohled na to, že se jednalo o příslušníka cizího státu, a rehabilitoval ho,“ reagoval na Grospičovu argumentaci Navara.

Ten také objasnil důvody, proč na hranicích k těmto tragédiím mohlo docházet. „Není to tak, že by vraždy páchali pohraničníci o své vůli, nebyla to jejich soukromá válka. Byli tam proto, že je tam někdo poslal, dal jim zbraně, vybavil je a vycvičil je i jejich psy.“

„Lidé by měli požádat příslušné orgány a obrátit se na ně ve věci rehabilitace. Pravděpodobnost, že budou úspěšní, je velmi vysoká. Bylo by dobré, aby takových soudů proběhlo co nejvíce a co nejvíce osob bylo rehabilitováno,“ vzkázal možným pozůstalým po obětech komunistického režimu Luděk Navara.

Radiodokument