Příběhy slavných – Zita Kabátová 1/5 (2017)

Přidal: Premek |

Duben 10, 2017

Matěj Fišar. Tolik obávaný protektorátní distanc dostala stejně, ale od jiných… Režie Bela Schenková.

Účinkují Alena Vránová a Jaroslava Obermaierová.

Natočeno 2017. Premiéra 10.-14. 4. 2017 v cyklu v cyklu Příběhy slavných č. 95 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Fišar, Matěj – Luptáková, Věra. Osudový hřích odmítnuté Sextánky. In web ČRo 14. 4. 2017 (anotace). – Cit.: Zita Kabátová chtěla být nejdřív po otci architektka. Nakonec ale ve stopách rodičů šla stejně: oba totiž ochotničili, otec navíc psal pro dětské loutkové divadlo.

Už na škole měla problém s němčinou. Dokonce propadla. V 16 letech ji tak otec do klášterní školy. Po smrti maminky se ale musela starat o rodinu. Otec se oženil znovu. Vzal si emeritní členku slovenského Národního divadla Jožku Čepelovou. Ta jí pak pomohla na konkurz k Burianovi. Ale neuspěla.

O pět let později se sama přihlásila do konkurzu na film Sextánka. Tehdy ale vybrali Hanu Vítovou. Jako útěchu dostala svou první roli ve snímku Světlo jeho očí. Tehdy už měla taky angažmá v divadle Oldřicha Nového. Jako ředitel byl prý skvělý, nikoho si nezval na kobereček, vše řešil psaníčky v šatně.

Za války s Novým natočila jediný film (Život je krásný). Nejvíc filmovala s Vlastou Burianem. „Za hřích byste stála,“ složil jí prý Burian poklonu, když při natáčení filmu Provdám svou ženu nebyla jeho manželka poblíž. Nakonec se ale v očích diváků prohřešila jinak. Dvěma „německými“ snímky pro Prag-Film.

Po válce kvůli tomu nesměla hrát v pražských divadlech ani točit filmy. V té době pracovala (až do roku 1950) ve fotoateliéru, kde kolorovala fotografie. Pak se dostala do klubu Alhambra. S nočním kabaretem jezdila po republice.

Nejdřív se nechtěla vdávat kvůli kariéře (nabídku odmítla), pak jí její narychlo upečené manželství s Jerry Králem rozvedli (aby za ním neemigrovala). Teď zase její noční život nešel dohromady s rodinou. Vdala se až v roce 1956. Za olympionika Jiřího Zavřela. Vlastně na něj tak trochu čekala.

Zavřel byl totiž za protektorátu kulturním tajemníkem, za což po válce dostal 10 let v uranových dolech. Spolu měli syna Jiřího. Zavřel ale emigroval. Kabátovou touha po divadlu a vlastenectví držely doma. Později do USA emigroval i jejich syn Jiří. To ji mrzelo víc. Zůstala tu sama.

Po roce 1960 mohla zase filmovat. Hrála už starší dámy plné optimismu. Taky dostala nabídku vést jedno z pražských kin. Nejdřív Blaník, pak Bio Illusion, zaměřené na filmy pro pamětníky. S filmováním si na ni vzpomněli zase až po roce 1989.

V prvním filmu (Zapomenuté světlo) si zahrála šlechtičnu, ve druhém (Babí léto), kde hrála tak trochu sama sebe. Poslední léta strávila v léčebně dlouhodobě nemocných, a to až do úctyhodných 99 let.

Radiodokument