Ztracený a nalezený leopoldovský sešit poezie Jana Zahradníčka (2017)

Přidal: Premek |

Duben 14, 2017

Moravská zemská knihovna vydala sešit vězeňské poezie Jana Zahradníčka. Připravila Kristýna Kodrlová. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Hovoří Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny, Jan Wiendl, ředitel Ústavu české literatury a komparatistiky na FF UK a Jan Jakub Zahradníček, syn Jana Zahradníčka.

Připravilo Brno v roce 2017. Premiéra 15. 4. 2017 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00-18:00 h.; 20 min.). K poslechu zde.

Lit.: Kodrlová, Kristýna: Ztracený a nalezený leopoldovský sešit poezie Jana Zahradníčka. In web ČRo Brno, 14. 4. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Sešit z leopoldovské věznice, který byl po dlouhá léta považován za ztracený či snad dokonce skartovaný, byl nalezen v Leopoldově minulý rok – v neuvěřitelně zachovalém stavu.

V polovině letošního února knihu s prostým názvem Verše čtenářům v Moravské zemské knihovně představil a předal Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny, Jan Wiendl, ředitel Ústavu české literatury a komparatistiky na FF UK, jenž se ujal ediční přípravy vydání, a Jan Jakub Zahradníček, syn Jana Zahradníčka.

Na přípravě vydání leopoldovského sešitu poezie se podíleli všichni tři, pojí je totiž nejen zájem o stejné téma, ale také vzájemné přátelství.

Grafické zpracování, které měla na starosti Jana Vahalíková, se snaží čtenářům přiblížit podobu i význam tohoto básnického deníku. „Je to sešit vázaný v černých deskách, kde je bílý štítek, a na tom štítku je napsáno: Jan Zahradníček – Verše, a pod tím vytisknuto: Vydaly brněnské papírny. Což je hezké, že Zahradníček dostal pozdrav z Brna,“ popisuje knihu Tomáš Kubíček.

Jedná se v podstatě o faksimile jednotlivých listů a srovnání s ustálenou podobou známých básní z již vydaného Zahradníčkova díla. „Čtenář má vlastně připraveno několikeré čtení,“ dodává Kubíček.

Básnické texty, které v knize najdeme, z velké většiny Zahradníček rekonstruoval ze své paměti, když jej z vězení propustili a on se vrátil domů do Uhřínova. Tyto „rekonstrukce“ pak Zahradníčkův přítel a editor Bedřich Fučík po jeho smrti zařadil do sbírky Čtyři léta.

„Tím, že se ten deník v Leopoldově našel, se ta tvorba dovršila. Potvrdilo se, že Čtyři léta byla skutečně poslední sbírkou, kterou tatínek napsal… A jsem vnitřně uspokojený tím, že tam skutečně tu možnost legálně psát měl. Že mu to asi přinášelo uspokojení v tom marasmu, v kterém se nacházel,“ popisuje své pocity Jan Jakub Zahradníček.

Najdeme zde však i verše a básně rozšiřující známé Zahradníčkovo dílo, podobně jako například neznámý překlad básně Eduarda Mörika.

Jedinečnost tohoto nálezu však spočívá také v uvědomění si, jak a v jakých podmínkách básník pracoval. Papíru bylo ve vězení pramálo, takže Zahradníček musel zapisovat až takovou podobu veršů, která předpokládala minimum dalších škrtů a zásahů.

„Je to vlastně konfrontace dvou rukopisů téže básně, z nichž první zápis vzniká v kriminále, za podmínek ztížených, druhý zápis pak vzniká v relativní svobodě domova po propuštění, “ zdůrazňuje Jan Wiendl, „je to lidský otisk Zahradníčkovy osobnosti.“

„Pro mě osobně je to svědectví o záchranné funkci poezie,“ připomíná Tomáš Kubíček. „Řada těch veršů má dialogickou strukturu, je oslovován někdo, kdo není přítomný, ať už je to syn, nebo manželka, milovaná žena, a jsou těmi básněmi do vězení přibližováni – fyzicky nemůžou, ale poezie je přiblížit může. Řada básní je taky postavena na velmi silných motivech hodnotových, jimiž se Zahradníček upevňuje v základních jistotách svého života.“

I přesto, že sám Jan Jakub Zahradníček, syn básníka, považuje za mnohem důležitější nálezy, které byly učiněny dříve, konkrétně třeba básně, které byly vyneseny z pankrácké věznice a které jsou dodnes uloženy v Památníku písemnictví na Moravě, není pochyb, že leopoldovský sešit poezie je skutečně jedinečným dokladem tvůrčí i lidské síly Jana Zahradníčka, a to nejen v oněch krušných „čtyřech létech“.

Radiodokument