Příběhy 20. století – Josef Vlček (2011)

Přidal: Premek |

Duben 18, 2017

Dokument z cyklu Příběhy 20. Století nabízí vyprávění Josefa Vlčka, který seděl v komunistickém kriminále v 50. a i v takzvaně uvolněných 80. letech. Připravil Mikuláš Kroupa.

Natočeno 2011. Premiéra 11. 9. 2011 (ČRo Rádio Česko, 20:10 h.). Repríza 16. 4. 2017 (ČRo Plus, 20:10 h.); 17. 4. 2017 (ČRo Plus, 16:10 h.) na Velikonoční pondělí.

Lit.: Kroupa, Mikuláš: Josef Vlček: Raději trest smrti než zradit Boha! In web ČRo Rádio Česko, září 2011 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kdyby chtěl Josef Vlček s bývalými spoluvězni vzpomínat na staré časy, mohli by zajít na Pražský hrad nebo o kus dál do Arcibiskupského paláce. V komunistickém vězení se seznámil jak s budoucími prezidenty Husákem a Havlem, tak kardinálem Dukou.

Komunisté ho zavřeli v 50. i 80. letech minulého století. Je to tedy nejspíš poslední žijící mukl, který může jako někdejší vězeň obě totalitní období srovnat z vlastní zkušenosti.

Bývalý politický vězeň Josef Vlček čekal u soudu v 50. letech trest smrti, potvrdil mu to advokát, vyšetřující estébáci i prokurátor. Na trestu se ještě před procesem dohodli funkcionáři KSČ.

Vedením procesu pověřili „církevního“ prokurátora, kdysi nacistického kolaboranta, v 50. letech loajálního komunistu Karla Čížka, který později spáchal sebevraždu. Čížek byl pověstný svým řvaním a vulgárností. Nápaditý právě nebyl, každého souzeného kněze, řeholníka i katolického laika, jako byl Vlček, označoval za vatikánského špiona a vraha.

Nedávno archiváři Českého rozhlasu nalezli autentický záznam jednoho politického procesu s moravským knězem Jaromírem Pořízkem. Čížek na nahrávce mrazivě hřímá:

„Nám je všem jasné, to nemusí soudit jen těchto pět členů senátu, celému sálu je jasné, že farář Pořízek se dopustil velezrady, že byl ve spojení s velezrádnou skupinou, která se cvičila ve zbraních, kradla, ničila cizí majetek a nakonec vraždila! A je nám to o to víc jasné, že je to zas jen jedna spojka na Vatikán. Tam si to přece zavedli ve velkém takovéto činy!“ Josef Vlček zažil Čížka přesně v této roli.

Za pokus o ilegální přechod hranic dostal tento někdejší předseda Matice cyrilometodějské trest smrti, který později zmírnili na jednadvacet let. Komunistům Vlček překážel, protože radil biskupu Trochtovi i kardinálu Beranovi, jak mají hájit před komunisty církevní školství. Komunisté nakonec všechny dohody zrušili a církevní představitele buď zavřeli, nebo internovali.

Vyšetřovaný Vlček byl mučen asi sedmiměsíční samovazbou. Těsně před soudem mu dala StB nabídku: buď trest smrti, nebo spolupráci s StB, pokud by konfidentství podepsal byl by prý do tří týdnů propuštěn domů za ženou a dcerou, kterou viděl jen těsně po porodu. Vlček říká, že to byl nejhorší okamžik jeho života. Pomohla mu prý modlitba. Vyšetřovatelům nevěřil a spolupráci odmítl.

Odseděl deset let v Ruzyni, Leopoldově a v lágru Vojna. Ve vězení se seznámil mimo jiné se sekretářem prezidenta Beneše Václavem Sýkorou, budoucím komunistickým prezidentem Gustávem Husákem, biskupy, profesory a slavnými důstojníky z 2. světové války.

Po propuštění se znovu pustil do konfliktu s totalitním režimem, začal vydávat samizdaty, zakázanou duchovní literaturu. Státní bezpečnost ho zatkla v roce 1981.

Bylo mu v jeho 61 letech a trpěl srdečními arytmií. Tentokrát dostal jen 20 měsíců za nedovolené podnikání, přestože tiskem pro sebe nezískal ani korunu.

Za jeho propuštění se přimlouval dokonce papež Jan Pavel II. Ve vězení se spřátelil s dalším budoucím prezidentem: Václavem Havlem a kardinálem Dukou.

Na oba vzpomíná jako na skvělé lidi, se kterými „to táhl“ ve společnosti zlodějů a vrahů.

„V 50. letech to bylo horší, trpěli jsme hlady, bachaři byli většinou surovci, a také jsem seděl deset let. V těch 80. letech, kdy mě zavřeli jen na dva roky, jsem to snášel hůř, trpěl jsem bolestmi na srdci. Na stravu a dozorce si ale nemůžu stěžovat. Kriminální vězni nás celkem respektovali. Výjimečně si na nás něco dovolili. Jednou jsem šel do sprchy a najednou mě surově odstrčil nějaký kriminálník s hrdelním výkřikem: To je moje sprcha! Málem jsem upadl, člověk tam snadno přišel k úrazu,“ vypráví Vlček, který spolu s vězni na Borech třídil kovový šrot.

Prezidentské ocenění Řád TGM za zásluhy o demokracii, humanitu a lidská práva dostal až v roce 2010 od Václava Klause.

Lit.: Kroupa, Mikuláš: „Sami se potrestáme!“ Varuje bývalý politický vězeň, který radil kardinálům a biskupům. In web ČRo Plus, 16. 4. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Josefa Vlčka komunisté zavřeli za údajnou velezradu na deset let v roce 1951. Po třiceti letech šel do vězení znovu za šíření samizdatů v roce 1981, to už mu bylo 61 let.

Do problému s totalitním režimem ho dostalo působení v čele nakladatelství Matice cyrilometodějské vydávající křesťanskou literaturu. Zemřel v pětadevadesáti v roce 2015.

Krátce před svojí smrtí vzkázal, že žijeme nebezpečným způsobem, protože se neřídíme božími přikázáními: „Bůh je u nás odstaven. My sami se potrestáme! Všechny ty zkoušky zbraní hromadného ničení jsou začátkem konce, když ne lidstva, tak celých národů. Bůh nás nezachrání, protože sami toužíme dostat po hubě,“ varoval Josef Vlček.

V roce 1946 nastoupil Josef Vlček jako generální tajemník do Matice cyrilometodějské. V té době byl ministrem školství komunistický poslanec Zdeněk Nejedlý, který usiloval o zrušení církevních škol. Proti tomu ostře vystupovala církev, za kterou byl pověřen kardinálem Beranem v této věci jednat a radit odborník, tajemník Matice cyrilometodějská Josef Vlček.

Matice vydala a distribuovala jen v roce 1946 na 200 tisíc letáků, organizovala petice a schůze. Vlček se pravidelně setkával na interních poradách s arcibiskupem Josefem Beranem, arcibiskupem Josefem Karolem Matochou, monsignorem Janem Šrámkem a dalšími. V roce 1947 se stal také tajemníkem Ústředí svobodných škol.

V květnu 1948 se zúčastnil jednání v Ústředním akčním výboru Národní fronty v čele s Alexejem Čepičkou s církevní delegací, v čele s biskupem Štěpánem Trochtou, jemuž dělal Josef Vlček poradce. Jednání se protáhla až do června. Nic, co se podařilo dojednat, neplatilo. Arcibiskup Josef Beran byl internován ve svém bytě.

Následovalo zatýkání církevních osobností – kněží i laiků, justiční vraždy, mučení, soudy vynášely vysoké tresty vězení. Vlček se ocitl na seznamu, o čemž ho informovali přátelé.

Vlček byl v té době čerstvě ženatý a novomanželům se narodila dcera. Josef se s nimi domluvil, že až se situace uklidní, odjedou za ním na Západ, že jim dá zprávu. Ukryl se na měsíc v bytě známé v Luhačovicích. 25. července 1950 společně s převaděčem a prof. Vincencem Dacikem podnikl na jižní Moravě přechod hranic. Převaděčská skupina byla ovšem pod kontrolou StB, z převaděče se vyklubal její agent.

Josefa Vlčka několikrát ztloukli, skutečnou trýzeň však pocítil v izolaci, kde ho drželi sedm měsíců. Těsně před soudem mu dala StB nabídku: buď trest smrti, nebo spolupráce. Pokud by konfidentství podepsal, do tří týdnů by ho propustili domů za ženou a dcerou, kterou viděl jen těsně po porodu. Vlček říká, že to byl nejhorší okamžik jeho života. Pomohla mu prý modlitba. Vyšetřovatelům nevěřil a spolupráci odmítl.

Josef Vlček prožil těžké chvíle, když mu prokurátor potvrdil návrh na trest smrti. Po odvolání ho zmírnili na jednadvacet let.

Radiodokument