Pro a proti – Turecké referendum (2017)

Přidal: Premek |

Duben 21, 2017

Pro změnu tureckého politického systému se v referendu vyslovilo téměř 60 % zahraničních Turků. Co to vypovídá o dnešním Turecku? Připravila Veronika Sedláčková. Hosty byli Matyáš Zrno ze think-tanku Občanský institut a novinář časopisu Respekt Tomáš Lindner.

Natočeno 2017. Premiéra 20. 4. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Německým Turkům nikdo za desítky let nevysvětlil, co je to demokracie, soudí novinář. In web ČRo Plus, 20. 4. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Oficiální výsledky změn, které výrazně posilují pravomoci prezidenta Erdogana, budou známé až příští týden. Pro navrhovanou změnu tureckého politického systému, kterou prosazuje hlava tureckého státu, se vyslovilo skoro 60 % hlasujících Turků žijících v zahraničí.

„Ukázalo se, jak silné páky turecký stát má na turecké menšiny v zahraničí,“ uvedl v pořadu Pro a proti redaktor časopisu Respekt Tomáš Lindner.

Ten popsal své čerstvé zkušenosti s berlínskými Turky. „Když se bavíte přímo s Erdoganovými voliči, tak nemají pocit, že by volili diktaturu, totalitu a autoritáře. Mají autentický pocit, že takto vypadá demokracie a Erdogan je její zárukou.“

„Když se bavíte přímo z Erdoganovými voliči v Německu, tak nemají pocit, že by volili diktaturu, totalitu a autoritáře. Mají autentický pocit, že takto vypadá demokracie a Erdogan je její zárukou… Jejich pohled na to, jak fungují media, je pod vlivem různých konspiračních teorií, jako že veškerá západní kritika Erdogana je způsobena tím, že se Západ bojí vzestupu Turecka a chce ho zadupat do země.“
Tomáš Lindner

„Z toho odvozuji, že jim nikdo za desítky let v Německu nevysvětlil, jak skutečně funguje demokracie. Tedy ne tak, že někdo vyhraje volby s 51 % hlasů a může si dělat, co chce, ale že jde o systém založený na spoustě brzd, protivah, na nezávislých soudech, nezávislých médiích a opozici, která není zadupávána do země jako v Erdoganově Turecku.“

Novinář uznal, že nemáme příliš mnoho detailních studií o tom, jak třeba německá turecká komunita přemýšlí, jaké má názory a jaké vyznává hodnoty.

„Děti tureckých gastarbeiterů v Německu nemohly až do konce 70. let chodit do německých škol. Učili se zvlášť podle osnov, které vydávalo turecké ministerstvo školství, a výuku organizovaly turecké ambasády. To je potom těžké takovou menšinu integrovat,“ shrnul Lindner.

Vysokoškolský pedagog Matyáš Zrno z konzervativního think-tanku Občanský institut si myslí, že opatrnost a jistá míra obezřetnosti vůči evropským Turkům je na místě, ale o ohrožení evropské demokracie nemůže být zatím řeč.

„Přistěhovalci do Německa přišli spíše z chudších, odlehlejších a konzervativnějších oblastí Turecka. Málokdo emigruje do Německa, aby pracoval v továrně, když je z Izmiru nebo Istanbulu… Tito lidé svými kořeny a kulturou směřují k někomu, kdo je nový paša, a dá jim pocit, že oni za to stojí a nadvláda nafoukaných sekulárních elit ze západního Turecka velkých měst skončila.“
Matyáš Zrno

„Stát se Němcem není tak jednoduchá věc, když se jmenujete Mustafa,“ konstatoval Zrno.

Podle něj Německo udělalo chybu, když pozvalo před desítkami let tolik tureckých gastarbeiterů. „Počítalo se, že někdo přijde, odpracuje si a odejde. Byl to klasický technicistní ekonomický pohled na člověka.“

Důležitou roli zde také hraje úloha mužské cti. „Přijdete do cizí země, nemáte vzdělání a schopnosti se zapojit na pracovním trhu, a to ve společnosti, která vyžaduje stále kvalifikovanější pracovní síly. Budete na sociálních dávkách, a to přirozeně vede k frustraci. Z té vede cesta do kriminality a ke zločinu. To není vázáno na islám, ale je to vlastní všem sociálně marginalizovaným skupinám.“

Jak se tedy podařilo integrovat turecké enklávy uvnitř evropských zemí? „Turecká komunita v Evropě se určitě pomalu přizpůsobuje svému okolí, ale zároveň bych řekl, že ta nepřizpůsobivá část se radikalizuje výrazně více, než tomu bylo v minulosti,“ popsal současný stav tureckého exilu Matyáš Zrno.

Radiodokument