Politické duely 1/? (2017)

Přidal: Premek |

Květen 21, 2017

Připravil Pavel Hlavatý. Volný seriál o politických duelech 20. století. Režie Yvona Žertová.

Natočeno 2017.

Obsah: Gottwald a Slánský. Premiéra 20. 5. 2017 (ČRo Plus, 20:33 h.) v cyklu Historie Plus. Repríza 16. 2. 2019 (ČRo Plus, 20:33 h.). K poslechu zde. - Vladimír Mečiar a Fedor Gál. Premiéra 3. 6. 2017 (ČRo Plus, 20:33 h). Repríza 9. 6. 2020 (ČRo Plus, 12:34 h.). – Vladimír Mečiar a Ján Čarnogurský. Premiéra 10. 6. 2017 (ČRo Plus, 20:33 h.). K poslechu zde. – Vladimír Mečiar a Václav Klaus. Repríza 12. 6. 2020 (ČRo Plus, 12:33 h.) v cyklu Historie Plus.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Gottwald a Slánský. Dvě strany téže medaile. In web ČRo Plus, 20. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Klement Gottwald a Rudolf Slánský, dva muži, kteří z poměrně marginální a téměř se rozpadající strany na konci 20. let vytvořili nositelku absolutní moci (byť pouze satelitní) na přelomu let čtyřicátých a padesátých. Pak nastal v jejich vztahu problém.

Potkali se ve 20. letech, oba ve straně – samozřejmě komunistické – dělali nejprve novinářskou kariéru. Když se jejich mocenská skupina Karlínští kluci zmocnila na V. sjezdu v únoru 1929 vedení KSČ, zmizely i ty zbytky „sociáldemokratismu“, které si tam řada starších členů přinesla ze své původní strany. KSČ byla důsledně stalinizována a její generální tajemník Gottwald vyhrožoval představitelům demokratických stran v parlamentu.

30. léta přinesla velmi složitý vývoj nejenom v komunistickém hnutí a v průběhu druhé republiky většina hlavních představitelů KSČ – včetně Gottwalda a Slánského – odjela do Sovětského svazu. Na konci 2. světové války patřila pak KSČ k nejvlivnějším politickým silám obnovujícího se československého státu.

Na počátku roku 1945 se Gottwald stává předsedou KSČ (tato funkce byla v té době pro něj speciálně vytvořena a zanikla jeho smrtí) a Slánský generálním tajemníkem.

Gottwald nepomohl

Jako tandem postupovali i nadále, kdy v únoru 1948 získali pro KSČ absolutní moc ve státě, předháněli se v oslavných ódách na společného velkého učitele Stalina. Pozvali do země sovětské poradce a rozjeli velké politické procesy. Dokonce ještě při přípravě velkého procesu s vrcholnými členy strany byli ti dříve zatčení obviňováni z toho, že chtěli odstranit soudruhy Gottwalda a Slánského.

Pak však přišel nečekaný zlom. Slánský je těsně po monstrózní oslavě svých padesátin zbaven v září 1951 funkce generálního tajemníka (funkce byla zrušena) a odsunut na bezvýznamný post náměstka předsedy vlády.

V listopadu téhož roku je zatčen a po ročních výsleších – při kterých byl mučením zcela zlomen – postaven v listopadu 1952 před soud jako hlava vnitrostranického spiknutí. Spolu s většinou svých „spoluspiklenců“ byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Gottwald svému letitému příteli a spolupracovníkovi nepomohl, ačkoliv o povaze procesu nemohl mít jakékoliv pochybnosti.

V pořadu zazní pozoruhodné dokumenty, ukázky z Gottwaldových a Slánského projevů zachovaných v archivu Českého rozhlasu i z politického procesu s „Protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“. Hovoří historik Jiří Bílý, autor studie o Slánském a Gottwaldovi Synové velké strany.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Zrození krakena. Vladimír Mečiar a Fedor Gál. In web ČRo Plus, 3. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Veřejnost proti násilí (VPN) – slovenská analogie Občanského fóra – se zformovala v průběhu listopadu a prosince 1989.

Toto hnutí bylo svou povahou protestním útvarem, ve kterém se sešla řada osobností i proudů dlouhodobě nekompatibilních. Ani vývoj (a rozdělení) OF v Čechách a na Moravě nebyl jednoduchý, ale situace na Slovensku byla v mnoha ohledech složitější.

VPN ve volbách v roce 1990 nezvítězila zdaleka tak drtivě, slovenská politická scéna se vyvíjela jinak než česká a důležitou roli hrály také konkrétní osobnosti hlavních politických protagonistů na Slovensku.

Vladimír Mečiar působil nejprve od ledna do června 1990 jako slovenský ministr vnitra a po prvních svobodných volbách se stal slovenským premiérem. Z této funkce byl po roztržce uvnitř VPN v dubnu 1991 odvolán, ze svého křídla VPN zformoval Hnutí za demokratické Slovensko a po volbách v roce 1992 se stal opět premiérem. Fedor Gál byl předsedou VPN, této funkce se vzdal v září 1991 a následně z politiky odešel.

V našem pořadu se snažíme hledat odpovědi na otázky, jak a proč došlo v letech 1990-91 ke střetu mezi Vladimírem Mečiarem – populistickým politikem – a Fedorem Gálem – nepolitickým politikem – a zda mohl tento konflikt proběhnout či skončit jinak.

Jaké byly rozdíly mezi první generací revolucionářů, kteří zformovali hnutí a fakticky změnili mocenské poměry v zemi a následující garniturou, kterou kromě nepřehlédnutelných politických osobností tvořili také více či méně schopní administrátoři a úředníci?

V pořadu zazní archivní nahrávky Českého rozhlasu (včetně vystoupení obou hlavních aktérů), ukázky z jejich rozhovorů pro jiná média i úryvky z odborné literatury.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Bouře v akváriu. Vladimír Mečiar a Ján Čarnogurský. In web ČRo Plus, 10. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dvě koncepce politické politiky na Slovensku v letech 1990-1992. Jejich hlavními architekty byli dva právníci: Vladimír Mečiar a Ján Čarnogurský.

Vladimír Mečiar působil po listopadu 1989 nejprve ve VPN (Veřejnost proti násilí) a poté jako předseda vlastního HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko, zprvu jako platforma VPN-ZDS). Nejprve byl slovenským ministrem vnitra (od ledna do voleb 1990), poté až do dubna 1991 slovenským premiérem, pak působil v opozici a po volbách v roce 1992 se stal opět premiérem.

Ján Čarnogurský po listopadu 1989 založil KDH (Křesťansko-demokratické hnutí), jehož byl dlouholetým předsedou. Od prosince 1989 do voleb 1990 působil jako místopředseda federální vlády, poté vykonával do dubna 1991 funkci prvního místopředsedy vlády slovenské. Od dubna 1991 do voleb 1992 byl slovenským premiérem, poté působil v opozici.

Vladimír Mečiar byl nejprve zastáncem federace, byť byl tento pojem v jeho pojetí postupně naplňován ne zcela čitelným obsahem, a v období, kdy byl předsedou opozičního HZDS, se stal zastáncem konfederace. Tedy v zásadě jakéhosi soft modelu samostatného Slovenska, protože k vytvoření autentického konfederačního systému by mezi českými politickými subjekty jednoduše nenašel partnera.

Ján Čarnogurský byl zastáncem konceptu postupného osamostatňování Slovenska, které by pak do Evropské unie (tehdy ještě společenství) vstoupilo samostatně. Jeho vyjádření v tomto smyslu vzbuzovala v historických zemích kritiku a nepochopení, jeho postoj byl přitom daleko koncepčnější čitelnější než Mečiarův.

Výsledek voleb v červnu 1992 dal dlouhodobě za pravdu oběma, protože slovenské profederální síly se do parlamentu vůbec nedostaly.

V pořadu zazní vystoupení obou hlavních aktérů (z archivních nahrávek Českého rozhlasu), ukázky z jejich časopiseckých i knižních rozhovorů i úryvky z odborné historické literatury.

Radiodokument