Osudové ženy – Marie Majerová (2017)

Přidal: Premek |

Červen 27, 2017

16. díl cykluOsudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Eva Dvořáková. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.

Účinkují Andrea Buršová, Milostav König, Tereza Vilišová a Viktor Dvořák.

Natočeno 2017. Premiéra 23. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 3. 2. 2019 (ČRo Plus, 7:33 h.); 16. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.). K poslechu zde.

Lit.: Dvořáková, Eva: Ikona socialistické kultury, která se odmítla starat o vlastní dítě. Osudové ženy: Marie Majerová. In web ČRo 2 Praha, 23. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Svým zjevem ztělesňovala typ české krásy a svou pěknou tváří připomínala některé ženy Mánesovy. Pokud se pamatuji, mnohý muž vzhlížel k ní překvapivým pohledem. Byla opravdu neočekávaně krásná, napsal o Marii Majerové Jaroslav Seifert.

Totalitní režim z ní udělal ikonu přesvědčené komunistky a správné socialistické spisovatelky. Přitom to bývala femme fatale české avantgardy. Krásná, cílevědomá a odvážná žena, která prosazovala ideál volné lásky a svobodného mateřství.

Narodila se v únoru 1882 jako Marie Bartošová. A když jí zemřel otec, převzala příjmení od matčina druhého muže, šikovatele Aloise Majera. „Na Marii mne pokřtily Ouvaly, na Majerovou Kladno,” napsala kdysi o svém pseudonymu.

„Nejprve ji poslali do klášterní školy a pak do Budapešti, kde byla služkou u příbuzných. Byla to pro ni velmi ponižující zkušenost. Jako služebné děvče se totiž vůbec necítila dobře. Taky o tom matce napsala nejeden hodně otevřený dopis. Právě tam ale taky začala objevovat své literární nadání,” říká literární historička Dana Hůlková Nývltová, autorka publikace Femme fatale české avantgardy: Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu.

Ve společnosti bohémů a bouřliváků

Už v 16 se pohybovala ve společnosti bohémů a bouřliváků, hlavně kolem básníka S. K. Neumanna. Musela se sama živit, tak dělala písařku. Zároveň si ale snažila doplnit vzdělání v Dělnické akademii. Psaní se Marii stalo prací i koníčkem.

Možná že za celoživotním okouzlením slovem stál úspěch už prvního románu Panenství. Dostala za něj tolik peněz, že si mohla dovolit odjet studovat až do Paříže (1906). Doma na ní přitom čekal manžel Josef Stivín a teprve čtyřletý syn Pravoslav.

Idea volné lásky a volného mateřství

„Se Stivínem měli už od počátku docela svérázný vztah. Oba se snažili naplnit ideu volné lásky, což neznamenalo promiskuitu, ale svobodu a nezávislost. Taky proto žili dlouho nesezdaní, což bylo v té době docela odvážné, hlavně od Majerové,“ vysvětluje Hůlková Nývltová.

„Leckdy mi připadá, že je to jen taková šklebící se maska, kterou mi osud nasazuje ve styku s lidmi; každý člověk má nějakou takovou masku. Jenže ta má není zrovna nejlepší. A přemáhej se jakkoliv dívko, chvilku na sebe nedáš pozor a maska už se šklebí.“
Marie Majerová (o sobě)

„Majerová ale taky prosazovala ideu osvobozeného mateřství, kdy dítě není tolik navázáno na matku. Bála se, že ji mateřství strhne. Jak napsala v jednom dopise: nechtěla, aby se tolik odvahy udusilo v páře z hovězího masa.” Výchovu syna tak přenechala prarodičům.

On ji pak nepozval ani na vlastní svatbu. „Původně dokonce uvažovala, že dá syna na výchovu úplně jinam než k rodičům.“ Nakonec jí to rozmluvil básník František Gellner, se kterým v té době prožívala intenzivní vztah.

Manželský trojúhelník

„Manžel Josef přitom o Gellnerovi dobře věděl. Majerová hodně těžko skrývala své okouzlení. Od všech tří to byla bezesporu část gesta proti spořádanosti a počestnosti tak, jak byla společností viděna. Chtěli bojovat proti předsudkům, realizovali to ale zvláštním trojúhelníkem.”

František Gellner zmizel na frontě 1. světové války a manželé se po 16 letech rozvedli. Důvod? Hlavně prý politické neshody. Rozvodem skončilo taky druhé manželství Majerové s grafikem Slavobojem Tusarem. 20. léta pak proměnila Majerovou v zapálenou komunistku.

Stala se maskotem KSČ

„V roce 1929 se sice spolu s dalšími spisovateli nechala velmi odvážně vyloučit z KSČ, kdy nesouhlasila s bolševizací strany. Po válce do ní ale zase vstoupila. Stala se až maskotem, karikaturou sebe sama,“ myslí si Hůlková Nývltová.

„Svou poválečnou činností pak sama přispěla k tomu, že ji režim využil. Stala se ikonou komunistické kultury a literatury.“ Přesvědčenou komunistkou zůstala Majerová až do konce života. Zemřela v lednu 1967 v nedožitých 85 letech.

Radiodokument