Všechno je nejisté a je to tak v pořádku (2017)

Přidal: Premek |

Červen 28, 2017

Apolena Rychlíková + Damian Machaj. Díky hodnotné práci organizace Transparent se před pár lety i v Čechách začalo mluvit o právech trans* lidí. Umí si ale česká společnost představit, co všechno znamená život člověka, který se neidentifikuje se svým pohlavím? A opravdu existují jen dva gendery – ten ženský a mužský? Pohled do života lidí, kteří bourají naše zaběhnuté představy o genderovém řádu, ve kterém jsou ženy ženami (a znamená to jisté věci) a muži muži (a znamená to zase jiné věci). Konkrétní osudy a konkrétní situace, do kterých se můžete dostat, když jste trans*. Pohled na život, ze kterého se kvůli špatně nastavenému systému se stává permanentní nevyžádaný coming out.

Natočeno 2017. Premiéra 25. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 – 22:40 h).

Pozn.: Po premiéře dokumentu následovalo Noční Mikrofórum. Moderuje Dan Moravec. Host: Hana Fifková, sexuoložka, specialistka na translidi.

Lit.: Rychlíková, Apolena – Machaj, Damian: Všechno je nejisté a je to tak v pořádku: dokument o transgender komunitě u nás. In web ČRo 2 Praha, 25. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: S Damiánem se známe už od školy, studovali jsme spolu na FAMU. Krátce poté, co ji absolvoval, začal vydávat svůj blog. V něm v jednoduchých a srozumitelných příspěvcích začal psát o svém trans* životě. Bylo to poprvé, co mi tuhle problematiku přiblížil někdo opravdu zblízka, způsobem, kterému šlo rozumět.

Byla jsem fascinovaná. Damián psal o své tranzici. O tom, jaký je coming out v Čechách, co je „ženské“ a co „mužské“, jak se mění jeho tělo, jak se proměňuje jeho přijetí ve společnosti, co zažívá ve svém každodenním životě. Skrz jeho blog jsem začala poznávat další trans* lidi.

Pochopila jsem, že každý nebo každá z nich se potýká s řadou problémů. Chvíli mě trans* svět znejišťoval, nabourával moje zaběhnuté představy o společnosti, o tom, co je a není jasně dané. Chvíli na to mi ale došlo, že tohle „znejistění“ je přesně ten důvod, proč to mají trans* lidé v naší společnosti tak těžké.

transgender, trans, trans* – přívlastek označující člověka, jehož rod se neshoduje s tím, jak byl od narození vnímán ostatními

trans* – hvězdičkou se označuje široké spektrum identit a respekt k různým genderovým projevům

Workshopy pro queer a trans* dospívající

V té době už jsem taky znala Glynis, matku transgender dítěte. Přišla nám jednou přednášet do našeho kolektivu rodičů a dětí, který jsme měli na žižkovském infocentru Salé. Mluvili spolu o potřebě a nutnosti respektujícího přístupu, o vytváření zázemí, které dětem dává možnost větší svobody identifikace. O tom, jak je běžné všechno genderovat: oblečení, hračky, školní pomůcky.

Na základě vlastní zkušenosti se Glynis rozhodla založit workshopy pro queer a trans* dospívající. Právě ti jsou možná nejzranitelnější skupinou. Uvědomují si svou jinak, ale bojí se ji projevit a kolikrát ani nevědí, že nejsou sami, strachují se z nepřijetí u sebe doma, z nepochopení ve škole, mezi kamarádkami a kamarády.

Glynis se svou partnerkou vytváří těmto dětem „safe space“. Ale snaží se pomáhat i jejich rodičům: přednáší o genderově citlivé výchově a nabourává zaběhnuté stereotypy… Po nějakém čase jsme se s Damiánem potkali a dohodli se, že spolu natočíme dokument. To už jsem věděla, co všechno obnáší tranzice v Čechách.

Co obnáší změna pohlaví v ČR?
Legislativa např. nepovoluje změnu rodu, dokud člověk nepodstoupí invazivní sterilizační operaci a ztratí tím právo na reprodukci. Uznání diagnózy (v ČR je transsexualita stále vedená jako psychická porucha) taky doprovází řada ponižujících vyšetření, kde musíte dokázat, že jste dost muž/žena, abyste vůbec dostali/y hormony. Trans* ženy čelí útokům a ponižování na veřejnosti, protože ztráta „mužství“ je vnímaná jako ztráta společenského statusu a jejich vzhled je často terčem sexistických poznámek.

Trans*parent

Skrz Damiána jsem také poznala Trans*parent, českou organizaci zastupující transgender a nebinární osoby. Zatímco komunita gay-leseb a bisexuálních lidí prošla během posledních let v ČR vývojem a zdá se, že je (alespoň částečně) přijímaná, trans* lidé zůstávali po dlouhou dobu neviditelní.

Právě program viditelnosti transgender lidí, sdílení jejich příběhů a přibližování jejich osudů většinové společnosti stál v pozadí vzniku Trans*parentu. Jeho členové a členky se věnují aktivismu na různých rovinách. Legislativní, mediální, osvětové.

Vedle toho pořádá Trans*parent podpůrné skupinky pro trans* lidi a právě na ně začal před lety docházet Jáchym. Dnes je mu 19 a možnost pravidelného setkávání se s dalšími trans* lidmi mu pomohla. Třeba i proto, že pro rodinu byl jeho coming out velký šok.

ČR nepovoluje změnu rodu, dokud člověk nepodstoupí invazivní sterilizační operaci a ztratí tím právo na reprodukci.

Každý den zažívají trans* lidé útoky

Takřka každý den zažívají trans* lidé útoky. Nejen verbální, ale i fyzické. Ve společnosti pořád přetrvává vysoká míra transfobie a její následky končí někdy i tragicky. Třeba násilnou smrtí. Jsou známé případy trans* lidí, kteří byli upáleni, mučeni, zabiti.

To všechno je důsledkem nedostatečné informovanosti, ale i naší snahy pochopit, že genderové identity nejsou jasně dané, definitvní. Právě naopak: že existuje celé spektrum, jak je možné se vnímat.

Hlavní podíl na problému neseme my ostatní

Trans* hnutí dnes zažívá velký rozmach. Po celém světě probíhají pod hesly „Trans right is human right“ akce na podporu trans* komunity. Je jasné, že potrvá ještě dlouhou dobu, než se postavení trans* lidí ve společnosti zlepší.

Hlavní podíl na problému přitom neseme my ostatní. Často jenom proto, že si neumíme představit jiný svět, než ten, který známe. Stačilo by přitom jen o něco víc otevřenosti – trans* lidé jsou tu s námi a to hlavní, co potřebují, je přijetí a podpora. A to snad není tolik.

Radiodokument