Příběhy slavných – Martin Frič 1/5 (2017)

Radek Brož. První film natočil „za vlastní“, doma v kuchyni. Režie Bela Schenková.

Účinkují Petr Stach, Marie Štípková a Tomáš Pavelka.

Natočeno 2017. Premiéra (?) 10.-14. 7. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 108 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min).

Lit.: Brož, Radek – Luptáková, Věra: První film natočil „za vlastní“, doma v kuchyni. In web ČRo 14. 7. 2017 (anotace) . – Cit.: Všichni Fričové byli tak trochu cvoci. Pradědeček Josef Václav revolucionář, který vedl studenty na barikády v roce 1848. Pak strýc Alberto, který do Prahy přivezl prvního indiána. Další Frič založil hvězdárnu v Ondřejově a otec Martina byl vynálezce, který spolupracoval třeba s Františkem Křižíkem. Taky létal, proto si malý Martin tak přál být pilotem. Někdy v sedmi letech se ale zamiloval do filmu. V plzeňském kině Peklo viděl svůj první (dětem nepřístupný) snímek Matčino srdce.

Rodina vlastenců, intelektuálů a dobrodruhů ho od dětství učila hlavně nelhat. Nikdy. Těžko říct, jestli to byla dobrá rada pro nadcházející 20. století plné válek a dramatických událostí. Otec chtěl pro syna solidní vzdělání, přihlásil ho na soukromou obchodní školu, ze které brzy utekl na uměleckou průmyslovku.  

U filmu začínal jako malíř plakátů, herec, scénárista. Svůj první snímek s režijním dohledem Emana Fialy, točil doma v kuchyni. Jmenoval se Proč se nesměješ a stál 30 000 korun. Složila se na něj celá rodina a taky zastavili rodinné šperky. O pár let později dostal Frič od Karla Lamače životní šanci natočit svůj první snímek Páter Vojtěch. Lamač tam hrál hlavní roli, nemohl tak stát i za kamerou. Frič tam ale jako první použil umělý déšť a blesky, na tu dobu nezvyklé efekty a triky. A mělo to úspěch. Rázem se o Fričovi začalo mluvit jako o mladém, nadějném filmaři. Sám o svém prvním snímku později sebekriticky říkal, že natočil kýč kýčů.  

Při natáčení se Frič seznámil i s budoucí paní Fričovou, herečkou a scénáristkou Suzanne Marwille, Češkou s německým příjmením Martou Schöllerovou. Byla o sedm let starší, dvakrát rozvedená. Taky už měla dvě dětmi, které Frič přijal za vlastní. Manželství jim vydrželo celých 30 let. Přestálo i sázku tří prvorepublikových superstar o to, která ho první svede.  

Suzanne nejdřív hrála v každém z Fričových filmů, ale jen do doby, než přišel film mluvený. To jí totiž před kamerou moc nešlo. Jako milující manžel ale pro Martu uplatnění našel. Postavil rodinnou vilu v Hodkovičkách a z herečky se stala paní domu. Marta ale nebyla pouhou ženou v domácnosti, ale byla součástí Fričovy práce.  

To kvůli natáčení snímku Voskovce Wericha Hej rup! Od soudu totiž dostal pětiměsíční trest (s dvouletou podmínkou), protože mohl za smrt jednoho herce. Ve scéně, kdy má parní válec, který žehlí kalhoty, projet zahradní restaurací s hosty, se na poslední chvíli změnil komparz. Muže, který netušil, že má utíkat, spadla část kulis a parní válec ho pak i přejel.  

Přišel protektorát a levicový intelektuál musel na jeden český film točit dva německé. Buď to, nebo nic. Bránil se, ale nakonec už za války natočil asi to nejlepší, co československá kinematografii kdy vyprodukovala. Za německé filmy ho ale po okupaci dvakrát nechválili. Těžkou dobu Frič řešil alkoholem, a to natolik, že se nejedno natáčení muselo zrušit.  

Po válce se hledali noví hrdinové, vhodní pro budovatelskou dobu. Hledal se i Frič. Diváci ale vůbec nepřijali jeho Čapkovy povídky a pak i parodii na sladké předválečné příběhy Pytlákovu schovanku. Nikdo ale první muzikál doopravdy nepochopil. Vstoupil do KSČ a taky se hlásil ke znárodnění kinematografie. V 50. letech přišlo drama Zocelení, ve kterém dějiny tak nějak přizpůsobil době. Povedly se mu až pohádky Císařův pekař – Pekařův císař, ale i tady najdete budovatelská hesla.  

Martin Frič natočil dohromady přes 80 celovečerních filmů, v nejlepší době to bylo klidně i pět ročně. Bavilo ho to celých 40 let. Když netočil, měl pocit prázdna. Zajímavý byl i jeho vztah k penězům. Co vydělal, taky rychle utratil, půjčil nebo rozdal. Vše ale bral s humorem a taky s klidem. Koncem 60. let přišlo uvolnění a tak i Frič pookřál, chystal se točit hned několik filmů, plánoval i celoživotní dílo Lidice. To už ale nestihl. Zemřel pár dní po zlomovém 21. srpnu 1968.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)