Slovo o divadle – Eva Stehlíková (2017)

„Antiku máme hrát jen tehdy, když máme co říct“. Česká klasická filoložka a teatroložka Eva Stehlíková se zamýšlí nad současným uváděním antických dramat na českých jevištích. Připravily Marina Feltlová a Veronika Štefanová.

Natočeno 2017. Premiéra 15. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.). K poslechu zde.

Lit.: Štefanová, Veronika: Eva Stehlíková: „Antiku máme hrát jen tehdy, když máme co říct“. In web ČRo 3 Vltava, 14. červenec 2017 (článek). – Cit.: Česká klasická filoložka a teatroložka Eva Stehlíková se ve Slově o divadle zamýšlí nad současným uváděním antických dramat na českých jevištích. Část pořadu je také věnována také aktuálnímu projektům a inscenacím antického dramatu, které uvádí například A Studio Rubín nebo Soubor Tygr v tísni.

„Antická kultura zůstává tím, čím pro Evropu dosud byla: kulturou, která nezahynula po pádu civilizace, která ji zrodila, kulturou, která byla po celých patnáct století živoucím podhoubím evropské vzdělanosti a umění.“ Napsala česká klasická filoložka, překladatelka, teatroložka a také profesorka Masarykovy univerzity v Brně Eva Stehlíková ve své knize Řecké divadlo klasické doby. Eva Stehlíková se dlouhodobě zabývá především antickým a středověkým divadlem a moderními inscenacemi řeckého a římského dramatu. Bedlivě sleduje aktuální uvádění antických dramat na českých jevištích. Za rok 2016 jich bylo českými profesionálními i amatérskými soubory uvedeno celkem 9. Podle Evy Stehlíkové je to na evropské poměry hodně.

Díky Evě Stehlíkové se mohli čeští diváci poprvé setkat s tragédií římského autora Lucia Annaeuse Senecy Faidra. Zživotnit dílo považované spíše za literaturu se v Divadle v Dlouhé v roce 2007 rozhodla režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek.

„Na Senecovy je založena celá evropská dramatika. Jeho popularita skončila až za výmarského klasicismu, když se pánové Schiller a Goethe rozhodli, že Řecko je zajímavější než Řím. Takže to potlačili a ještě navíc v divadle přišly takové směry, jako je realismus a naturalismus.“ Říká překladatelka, teatroložka a pedagožka Eva Stehlíková, která má pravdu v tom, že zájem českých divadelníků a divadelnic o antiku neupadá. Zajímají se o ni nejen velká kamenná divadla, ale i nezávislé alternativní scény. Pražské A Studio Rubín například uvádí inscenaci Anti-gone: Blackout  režiséra Jana Friče.

O tom, že antické drama stále přitahuje divadelní tvůrce, svědčí i nový divadelní projekt Antická Štvanice, který v loňském roce založil soubor Tygr v Tísni působící v pražské Vile Štvanice. Režisér Ivo Kristián Kubák a dramaturgyně Marie Nováková si jako první drama vybrali Oresteiu. Projekt Antická Štvanice pokračuje i letos, kdy vzniká další plenérová inscenace, tentokrát na motivy Ovidiových Proměn.  Z herců se představí David Prachař v alternaci se Sašou Rašilovem, Lucie Trmíková či Zuzana Herényiová. Choreografie vytvořil umělecký šéf tanečního souboru 420people Václav Kuneš.  Autorem textu pod názvem Ovidius: Orfeus je mladý dramatik a dramaturg Martin Hýča.  „Chtěli jsme v Ovidiovi najít něco, co nás bude zajímat, aniž bychom se omezovali literou toho tisíce et starého textu. Jednotlivé motivy jsme se rozhodli sledovat nezávisle na Ovidiovi a nezávisle na času. Pro nás je antika motivický, filozofický, tematický a historický kolos, který prostupuje evropskou kulturou  a my si touto inscenací uděláme takový výlet do antiky.“

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)