Příběhy slavných – Edith Piaf 1/5 (2017)

Přidal: Premek |

Srpen 1, 2017

Bronislav Hrnčíř. Francouzská šansoniérka, která se stala legendou. Bylo o ní napsáno mnoho životopisů, přesto je v jejím životě ještě mnoho tajemství. Režie Izabela Schenková.

Účinkují Jitka Smutná a Tomáš Pavelka.

Natočeno 2017. Premiéra 31. 7. – 4. 8. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 111 (ČRo 2 Praha, 9:40 h).

Lit.: (anonym): Šansoniérka, která ničeho nelitovala. Příběhy slavných: Edith Piaf. In web ČRo 4. 8. 2017 (anotace). – Cit.: Edith Piaf ležel u nohou celý svět. Měla peníze a davy ji milovaly. Štěstí jí to ale v životě nepřineslo. Zemřela sama v pouhých 47 letech. Ničeho nelituji! Tak zní název nejslavnější písně, kterou kdy Edith Piaf nazpívala. Ve skutečnosti jí ale život nadělil mnoho momentů, kterých litovat mohla. Ať už to byla smrt její dvouleté dcery, nebo smrt muže, kterého celým srdcem milovala. Život slavné šansoniérky zkrátka nebyl jednoduchý a šťastných chvil v něm bylo opravdu málo.

Nelehký byl už její start do života. Narodila se 19. prosince 1915 akrobatovi Louisovi Gassionovi a o čtrnáct let mladší Annette Giovanně Maillardové. Otec žil v podstatě na ulici, měl spoustu milenek i dětí. Pár spolu moc dlouho nevydržel.

Matka potřebovala zpívat, aby se nějak uživila a tak malou Edith vychovávala spíš její babička. Ani ta se ale o výchovu moc nestarala – raději trávila čas v putykách. Když se pak otec vrátil po skončení války do Paříže, vyděsilo ho, v jaké špíně Edith vyrůstá a dceru si odvedl. Ale bylo to, jak se říká, z bláta do louže. Zatímco dřív trávilo děvče čas v babiččině nevěstinci, později to bylo s otcem na ulici.

Edith tak spolu se svým otcem zažila život pouličního umělce. On předváděl své kousky a malá holčička vzbuzující soucit obcházela diváky s kloboukem v ruce. Když vybrali dost peněz, mohli si zaplatit nocleh. A právě na pouličních vystoupeních začala Edith poprvé zpívat. Když jí bylo třináct let, odešla od otce a začala se protloukat životem na vlastní pěst.

Jako zpěvačka začala nejprve zpívat po ulicích. Jejím „revírem“ byly dvorky a ulice čtvrti Belleville. První skladbou, kterou zpívala, byla Marseillaisa, pak se přidaly písně, které kolovaly ulicemi. Edith si našla přítele, přestěhovali se do čtvrti Pigalle a narodila se jim dcerka Marcelle. Ta ale ve dvou letech zemřela na zánět mozkových blan. To jí doslova zdrtilo.

Přesto se rozhodla zkusit štěstí v bohatších čtvrtích a tam si ji všiml Louis Leplée, majitel populárního kabaretu. Dal zpěvačce šanci a byl to také on, kdo jí dal umělecké jméno Piaf – vrabčák, kterého mu připomínala. Pak šlo všechno rychle. Zpívání v rozhlase i lepších kabaretech, film a velké peníze. Díky novému milenci a manažerovi a písním psaným na míru se z ní stala hvězda s jasným cílem – dobýt Ameriku.

Kolem zpěvačky se ale neustále točilo několik věcí – muži a především alkohol. Měla mnoho milenců, jedním z nich byl například i boxer Marcel Cerdan. Přestože měl manželku a tři děti, Edith miloval. Osud ale jejich vztahu nepřál. Cerdan zemřel při havárii letadla. S touto tragédií se nikdy nevyrovnala, přestože se pak ještě dvakrát provdala.

Svůj smutek se rozhodla utopit ve zpěvu a pustila do práce s ještě větší vervou, než kdy předtím. V kombinaci se zhoršujícím se zdravím, užíváním morfia a velkým množstvím léků to ale bylo vražedné. Nikdy se nešetřila. Po nehodě v srpnu 1951 se už nešlo ze závislosti vyhrabat. Bez morfia a alkoholu měla obrovské bolesti a nemohla zpívat. A o zpěv tu šlo především. Divokost se z ní nevytratila nikdy, přesto zemřela v pouhých 47 letech.

Radiodokument