Lídři v zapomnění – Jakub Patočka (2017)

Přidal: Premek |

Srpen 2, 2017

Připravila Lucie Kocurová. Na začátku byla snaha ovlivňovat ekologické smýšlení lidí, na konci politická kariéra. Příběhem někdejšího lídra Strany zelených Jakuba Patočky pokračuje seriál Českého rozhlasu Plus Lídři v zapomnění.

Hovoří Jakub Patočka. Komentuje Lukáš Jelínek.

Natočeno 2017. Premiéra 2. 8. 2017 (ČRo Plus, 9:16 h.) v cyklu Dnešní Plus. K poslechu zde.

Lit.: Bidrmanová, Markéta – Trpišovská, Jana – Kocurová, Lucie: Lídři v zapomnění: Smyslem mého života je prospívat veřejnému zájmu, říká bývalý šéf Zelených. In web ČRo Plus, 2. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Už od studentských let se angažoval v ekologických iniciativách a zajímal se o veřejné dění. Proto asi nepřekvapí, že postupem času Jakub Patočka zamířil do politiky. Vystudovaný sociolog a brněnský rodák vedl Stranu zelených. Jenže pak se neshodl s kolegy a dnes je řadovým sociálním demokratem. Levicová témata kromě toho nastoluje i jako šéfredaktor internetového Deníku Referendum.

„Pro mě je to smysl života snažit se prospívat nějakému veřejnému zájmu. V Hnutí DUHA, které jsme založili někdy v létě 1989, jsme si po určité době uvědomili, že je to politická práce, jenom nemá bezprostřední mocenskou ambici,“ vzpomíná na začátky ve veřejném působení Jakub Patočka.

V letech 2002 až 2005 byl jedním z lídrů Strany zelených, v roce 2004 za ně neúspěšně kandidoval do Evropského parlamentu. „My jsme měli představu, že budeme stranou, která se bude od toho současného stranickopolitického provozu odlišovat v tom, že politická moc pro nás nebude cílem sama o sobě, ale bude prostředkem k uskutečňování programu,“ vysvětluje Patočka.

V roce 2005 ale ve Straně zelených převládlo křídlo vedené Martinem Bursíkem a Jakub Patočka stranu opustil. „Usoudili jsme, že nebudeme nejlepší roky života trávit jako opozice v mimoparlamentní straně, a začali jsme dělat jiné věci.“

Ve stejném roce opustila redakci Literárních novin, kterou Jakub Patočka vedl, většina redaktorů a založila konkurenční časopis A2. Pracovním zvratům navíc předcházela osobní tragédie. „V roce 2004 mi tragicky zemřela žena a já jsem zůstal sám se třemi malými dětmi, takže z toho celkem vyplynulo, že jsem se na řadu dalších let z nějaké viditelnější úlohy ve veřejném životě stáhl.“

Deník Referendum a Žlutý baron

V roce 2009 založil internetové noviny Deník Referendum. „Jsem strašně spokojený se svou novinářskou prací, myslím si, že má zatím největší veřejné dopady za celou dobu, co jsem novináře dělal. Ty noviny samozřejmě mají ohromné finanční problémy, jsem vydavatelem a skládáme to všemožně, takže na ty noviny jsou napojené různé poradcovské věci, jsou na ně napojené nějaké projekty v občanském sektoru, i na grantech pracujeme.“

S kolegyní z redakce Zuzanou Vlasatou vydal letos knihu Žlutý baron, která se soustředí na pozadí byznysu Andreje Babiše. „Prodalo se už přes deset tisíc kusů a na lidi strašně působí to, jak se nám tam podařilo vysvětlit, v čem Andrej Babiš představuje unikátní hrozbu tím spojením ekonomické, politické a mediální moci, jaké tady zatím nebylo.“ Akciová společnost Vodňanská drůbež na oba autory podala trestní oznámení. Vadí jim, jak v knize popisují pracovní podmínky v podniku z holdingu Agrofert.

Nyní je už čtyři roky Jakub Patočka řadovým členem sociální demokracie. „O tom, že bych kandidoval v nejbližších volbách, vůbec nepřemýšlím, nikdo mi to ani nenabídl, ale do budoucna to nevylučuji. Musíme uvědomit, že politická správa je služba, a musíme vyžadovat přiměřenou kvalitu té služby. Musíme ten tlak vytvářet zdola. Dokud se tak nezačneme chovat, může se stát, že se za rok vzbudíme se Zemanem na Hradě a s Babišem ve Strakovce a zjistíme, že nemáme demokracii.“

V ČSSD není populární

Podle Lukáše Jelínka z Masarykovy demokratické akademie, která je blízká sociální demokracii, je Patočka zároveň politikem, novinářem, ekologickým aktivistou a zároveň i vizionářem. Povedlo se mu nabourat obrázek o tom, že ve Straně zelených jsou jen staří nepraktičtí aktivisté, přitáhnutí mladých lidí byl ale i začátek jeho konce.

„Jednou z osobností, kterou přilákal do Strany zelených, byl i Martin Bursík. Ten se časem ukázal být mnohem schopnější realpolitik. Zatímco Patočka spíš připomínal ideologa, který přicházel se svými vlastními vizemi, Bursík ukázal schopnost manévrovat v konkrétním politickém prostoru,“ vysvětluje Jelínek.

Patočkův vzestup v sociální demokracii si Lukáš Jelínek představit nedokáže. „Má velmi špatnou pozici už i v brněnské ČSSD, protože říká věci velmi přímo a velmi konfliktně, a zvedá témata, jako je menšinová politika, zastávání se uprchlíků v době migrační krize a podobně.“ Zajímavá a populární je ale jeho novinářská práce.

Radiodokument