Host do domu – Luděk Munzar (2016)
„Mám pocit, že máme jednu z nejkrásnějších, ne-li nejkrásnější řeč na světě. Kolik odstínů čeština má, a jak špatně se k ní chováme,“ myslí si Luděk Munzar. Rozhovor připravila Martina Kociánová.
Natočeno 2016. Premiéra prosinec 2016. Repríza 10. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:05 h). K poslechu zde.
Lit.: Kuchyňová, Zdenka: Luděk Munzar: Pořád jsem někam pospíchal. Některé věci jsem nestačil prožít tak, jak jsem chtěl. In web ČRo 2 Praha, 10. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Narodil se do doby bez televize, telefon neměl skoro nikdo. Svět se během jeho života změnil tak, že to možná nezažila žádná jiná generace. Chtěl být vojenský stíhačem, stal se hercem.
„Já opravdu pamatuju Masaryka. A vzpomínám na okamžik, kdy jsem klečel u maminky a ona plakala. Babička taky. Já jsem se jich ptal: Proč pláčete? Vždyť to není náš dědeček. A maminka mě začala vysvětlovat, kdo to byl.“ Masaryk pak provázel Luďka Munzara symbolicky celý život.
„Jako kluk jsem ho asi 4x škrtal v učebnicích. Nejdřív jsme škrtali, pak jsme to tam zase museli vpisovat, pak jsme zase zamazávali. Já mluvím o epoše, o době, jak jsem se musel naučit žít.“ Munzar přiznává, že se rád probírá vzpomínkami. „A zjišťuji, že některé ani nemohly být moje,“ směje se.
Jako bych prožil Malostranské povídky
„Připadá mi, jako bych prožil Malostranské povídky. Když je mi v životě ouvej, tak si zajdu k Mikulášskému chrámu, u každého domu se zastavím, a vrací se mi věci, které jsem četl. Malá Strana je pro mě něco nádherného. To je kus země, který nikdo na světě nemá.“ Udělal by něco v životě jinak?
„Ano. Něco bych rád opravil, nebo se rozhodl jinak. Pořád jsem někam pospíchal, teď vím, že se to nemá. Některé věci jsem nestačil prožít tak, jak jsem chtěl.“ Původně chtěl být vojenským stíhačem. Stal se hercem a v Národním divadle prožil 33 sezón. Létání a automobilové závody se staly aspoň jeho koníčkem.
Setkání s Čapkem a Scheinpflugovou
A stejně tak i čeština. Proto ho můžete na Dvojce slyšet pravidelně s Františkem Novotným v pořadu Okouzlení slovem. Společně natočili i CD Setkání s Karlem Čapkem: „Čapek říká takové pravdy, až člověka mrazí. Píše o vládě, poslancích, o téhle zemi. To by se mělo číst a přednášet, protože to kultivuje lidi.“
Jako mladý hrál i s Čapkovou manželkou Olgou Scheinpflugovou. „Byla chytrá a vzdělaná. Měla gejzír energie a já ještě ty záblesky zachytil. Hrála mi maminku v Křišťálové noci. Stál jsem za jevištěm v šortkách a ona mě ze srandy ďobla do stehna a ptala se, jestli jsou ze dřeva. Pak vypnula prsa a říká: No, tak se dotkni, to je bez podprsenky. Sáhl jsem si. Tenkrát bych se za to styděl, dneska se s tím vytahuju.“
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku