Společnost On Air – Udržet si práci, nebo psát pravdu – budoucí dilema studentů žurnalistiky? (2017)

Přidal: Premek |

Srpen 11, 2017

Připravil Ladislav Novák.

Hovoří studenti a absolventi českých kateder žurnalistiky.

Natočeno 2017. Premiéra 11. 8. 2017 (ČRo Radio Wave, 11:20 h.). K poslechu zde.

Lit.: Novák, Ladislav: Udržet si práci, nebo psát pravdu – budoucí dilema studentů žurnalistiky? In web ČRo Radio Wave, 11. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ačkoli zavedená média mohou o absolutní objektivitu usilovat, většina z nich vychází z politické profilace a hodnotového zakotvení…

Je pro studenty žurnalistiky podstatné, kdo vlastní média, ve kterých budou po absolvování hledat práci? „I když se říká, že majitel do média nezasahuje, pořád bych myslela na to, že je to pod ním a že si do obsahu cestu najde,“ říká Kristina Kouklová, studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Kdyby byl mým zaměstnavatelem politik, měla bych pocit, že o něm nemám psát špatně, protože můžu přijít o práci,“ souhlasí Sára Matůšová, studentka Univerzity Palackého.

Strach ze ztráty zaměstnání uváděli dotazovaní studenti překvapivě často jako faktor, kvůli kterému se mohou novináři úmyslně vyhýbat některým tématům. Podle jednoho ze studentů, který je zaměstnaný v mediálním domě, jsou novináři pod tlakem rozhořčených politiků neustále, telefonují jim běžně. Problém je, když volá politik, který je zároveň novinářovým nadřízeným. Studenti tuto situaci interpretují jako moment volby – buď budu poskytovat nezávislé, objektivní a úplné informace, nebo budu „hodný“ a práci si udržím.

Ohnout hřbet

Kurzy novinářské etiky mají studenti čerstvě za sebou, už během studií ale vnímají novinářské prostředí jako sféru, kde lidé volí mezi základními hodnotami své profese a schopností zaplatit složenky. „Já zatím jsem finančně závislej na rodičích, ale kdybych byl finančně závislej na práci, tak si dokážu představit, že bych se o ni bál. Dokážu si představit, že bych si řekl: Hele, mám o tomhle psát? Nevyhoděj mě?“ popisuje křehkost novinářské etiky Václav Vohlídal, student z pražské žurnalistiky na FSV. „Věřím ale, že kdyby po mně někdo chtěl, abych napsal článek na zakázku, tak bych z práce odešel,“ tvrdí. „Autocenzuru uplatňují lidi, kteří umí ohnout hřbet. Základní důvod je neztratit práci,“ potvrzuje František Typovský, také z Fakulty sociálních věd. Upozorňuje, že studenti jsou v tomto směru ohroženi i kvůli tomu, že potřebují praxi. „Hladová duše sáhne po čemkoli,“ dodává.

Pokud jsou podle názorů oslovených studentů v redakci novináři s dobrou pověstí a její vedení je umí chránit před nelibostí majitele, neměli by problém se v ní ucházet o místo. Na vydavatelství nebo stanici, která patří někomu, kdo kandiduje ve volbách, však mají opačný názor. „Teď, když do toho jako novinář vidím víc, tak už bych asi měl mnohem větší problém jít pracovat do novin, které vlastní někteří politici,“ tvrdí Jakub Pacner z brněnské Masarykovy univerzity a redaktor soukromé televizní stanice. „My se hodně shodneme na tom, že politici a veřejně vlivné osoby by neměli vlastnit média,“ přibližuje Sára Matůšová názor svých spolužáků z Olomouce.

Od novinařiny se odradit nenecháme

Názor Čechů na novinářskou profesi je podle části dotázaných studentů vysoce polarizovaný. Zbytek se shoduje v tom, že na žurnalisty převládá spíš negativní pohled. „Podle lidí neexistuje objektivní zpravodajství. Ať už jseš veřejnoprávní, nebo jseš Nova, máš podle lidí svoji agendu, kterou si šíříš, lidi novinářům nevěří,“ říká Vohlídal. „Označovaný jsou jako žumpa. Na vině je hlavně to, že dělají práci dobře a jsou objektivní a kritický, nejednají podle nastaveného diskurzu,“ argumentuje Martin Šeda z brněnské žurnalistiky. Studenti se shodují, že se negativním přístupem části společnosti nenechají odradit od pokračování v oboru. „Novinář by se určitě neměl tímhle nechat ovlivnit, protože to jde proti smyslu té profese. Měl by se snažit ji dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí,“ popisuje Jonáš Klos, student žurnalistiky na Fakultě sociálních věd.

Transparentnější mediální scéna

Ačkoli zavedená média mohou o absolutní objektivitu usilovat, většina z nich vychází z politické profilace a hodnotového zakotvení. Často tak nepřímo podporují strany, osobnosti nebo určité myšlenkové proudy. Pro čtenáře, diváka či posluchače, který neprošel kurzem mediální gramotnosti, nemusí být snadné to rozklíčovat. Vědět, zda je získaná informace čistým faktem, nebo je hodnotově zabarvená, je však zásadní. Oslovení studenti se proto shodují, že pokud by média jasněji deklarovala svou politickou afiliaci nebo převládající hodnotovou orientaci, svět médií by se pro českou společnost stal transparentnější.

„U nás tahle tradice vůbec není, ale já bych byla pro, protože to tak stejně je, akorát je to nepřiznané,“ říká Kubicová a připomíná, že při první přímé volbě prezidenta daly redakce oficiálně najevo, za kterým kandidátem stojí. „Například Hospodářské noviny podpořily Karla Schwarzenberga, protože měl v minulosti vazbu na Respekt. Takže bych byla pro, aspoň by to bylo čistší a přehlednější pro publikum,“ upřesňuje. „Některá česká – dříve velmi kvalitní – média jsou dnes stranická. I když si to lidé neuvědomují,“ soudí Sára Matůšová. „V Americe jsou různé levicové a pravicové nebo konzervativní deníky, lidé to vědí a kupují si deník, který chtějí. To je podle mě lepší cesta.“

Radiodokument