Příběhy slavných – Eduard Cupák 1/5 (2017)

Přidal: Premek |

Srpen 14, 2017

Jan Herget. Známý filmový a divadelní herec, rozhlasový umělec a dabér. Režie Bela Schenková.

Účinkují Regina Rázlová a Jan Vondráček.

Natočeno 2017. Premiéra 14.-18. 8. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 113 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Herget, Jan – Luptáková, Věra: Mít syna! To byl jeho nesplněný celoživotní sen… Příběhy slavných: Eduard Cupák. In web ČRo 18. 8. 2017 (anotace). – Cit.: Eduard Cupák (10. 3. 1932 − 23. 6. 1996) vyrůstal v Brně. Maminka ho prý hodně hýčkala a oblékala jako princátko. Tatínek byl řidičem v tiskárně. Za rozvážení falešných potravinových lístků ho ale gestapo za heydrichidády popravilo. I s Cupákovou babičkou. Jemu bylo tehdy 10 let.

Ani po válce to neměl lehké. Kvůli tzv. nedovoleným stykům ho jako studenta JAMU vyslýchala StB. Pak přišlo do školy anonymní udání o jeho homosexualitě a jen 14 dní před závěrečnými zkouškami ho na hodinu vyhodili. Stejně dopadl i ve Státním divadle, kde ještě jako student hrál. Podíl na jeho vyhazovu měli mít i Cupákovi spolužáci-svazáci, kteří v „kárné divadelní komisi“ zkoumali jeho soukromí. Nakonec mu bylo dovoleno pracovat jen v těžkém průmyslu. Ale už i v 50. letech tvořili homosexuálové komunitu, která „o sobě věděla“ a pomáhala si.

Jeden přítel ho tak seznámil s osudovým mužem, režisérem Václavem Krškou. S ním pak natočil Aloise Jiráska, Měsíc nad řekou i Stříbrný vítr. Role romantických hrdinů Vilíka Roškota a Jana Ratknina s rozháranou duší mu změnily život. Dveře do pražských divadel tak měl otevřené. Dalším jeho životním mužem se stal Václav Květ. Žili spolu od roku 1959 neskutečných 30 let. Květ s herectvím neměl nic společného, byl to technik v ČKD. A protože byl Cupák odjakživa až nesnesitelně precizním puntičkářem, dělali si spolu všechno sami.

Stavebními úpravami dvojice Cupák-Květ prošly dva pražské byty a doslova z ruiny vystavěli chatu. Než postavili první vlastní zeď, zdili několik cvičných na zahradě. Úplnou ruinu přestavěli k dokonalosti za 20 let. A pro Cupáka se v těžké době po roce 1968 stala skvělým azylem. Kvůli podpisu 2000 slov dostal zákaz účinkování v televizi. Před filmovou kameru mohl jen jednou za rok. Útočiště našel v rozhlase. Stal se dvorním hercem legendárního režiséra Jiřího Horčičky. A smutek a úzkost z toho, že nikdy nebude mít děti (hodně si prý přál syna), nakonec v rozhlasu přetavil ve vyprávění pohádek.

Po revoluci už pro něj bylo pozdě. Bylo mu 60 a cítil se prý na 70. Už ale zas mohl točit, vzpomněli si na něj režiséři Ota Kosek, Zděněk Troška nebo Filip Renč. Celý život hodně kouřil, klidně i 80 cigaret denně. Ve stejné době se tak přihlásila rozedma plic. Někdy se mu dýchalo tak špatně, že ho jeho partner musel nosit do schodů. Nakonec se rozhodli tolik milovanou a zvelebovanou chalupu prodat. Tím ale Eduard Cupák tak nějak uzavřel i vlastní život, už prostě nic víc nechtěl… Zemřel v červnu 1996.

Radiodokument