Historie Plus – Truchlozpěv o tom ukrutném mordu (2017)

Přidal: Premek |

Září 2, 2017

Bulvární tisk a bulvární zprávy jsou fenomén, se kterým se denně setkáváme, i když ho sami nečteme. Ale jak se o senzačních tématech referovalo v době, kdy televize neexistovala a mnoho lidí neumělo ani číst? Moderuje Milena Štráfeldová.

Natočeno 2017. Premiéra 2. 9. 2017 (ČRo Plus, 20:33 h.).

Lit.: Štráfeldová, Milena: Truchlozpěv o tom ukrutném mordu. Zpívá se na známou notu. In web ČRo Plus, 2. 9. 2017 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: V dobách, kdy gramotnost ještě zdaleka nebyla tak samozřejmá jako dnes, nahrazovaly často kramářské písně novinové zpravodajství. Zpívalo se v nich nejen o ukrutných mordech, ale i o bitvách, přírodních katastrofách nebo nových vynálezech.

Byly vlastně dobovým bulvárem a dnes už budí leda pobavený úsměv. Kramářské písně však až do překvapivých detailů přesně informovaly o tom, co se skutečně stalo.

Kramářské písně jsou podle kurátora Národního muzea v Praze Matěje Měřičky v podstatě zpravodajské písně, jakési zpívané noviny. Navazovaly na daleko starší, starověké či středověké písně, ze kterých se lidé dozvídali novinky ze světa.

Samotné kramářské písně se však datují zhruba od vynálezu knihtisku, protože součástí produkce potulných zpěváků byl i prodej drobných tisků s textem písní a jednoduchými ilustracemi, které měly znázorňovat či doplňovat jejich děj. Právě prodejem těchto tisků se kramáři často živili.

Několikastránkové texty písní se prodávaly na poutích a jarmarcích a lidé si je postupně svazovali do tzv. špalíčků. Muzikanti také často doprovázeli svůj zpěv cedulemi, na kterých byl děj zobrazen podobně jako v dnešních komiksech. Chyběly jim pouze bubliny.

A stejně jako dnes posluchače přitahovaly především skandální zprávy o vraždách, loupežných přepadeních, přírodních pohromách, povodních a zemětřeseních. Svou „zpravodajskou“ roli kramáři plnili, když zpívali o bitvách a válečných taženích, atentátech či popravách známých osobností.

Evropejští mocnářové,
králové též císařové,
projevují nelibosti
nad mexickou surovostí.
/Zpívá se jako: Horo, horo vysoká jsi/

Tak je tomu například v Truchlozpěvu nad smrtí hrdinského a zbožného císaře Maxmiliána, aneb v Oučinku zrády. Ve dvaceti slokách se tu líčí vzpoura mexických republikánských povstalců proti mladšímu bratru císaře Franze Josefa, Habsburkovi Maxmiliánu. Došlo k ní v roce 1867, kdy byl císař díky zradě svých důstojníků zatčen, odsouzen k smrti a popraven. V písni se mimo jiné barvitě popisuje, jak odvážně šel císař na smrt a jak „čarokrásná choť jeho ztrátu bolně nesla a v duševní chorobu klesla“.

Kramářské písně vznikají i dnes

„Zlatým věkem“ kramářských písní bylo zřejmě 19. století. Souviselo to i s rozvojem gramotnosti, větší mobilitou obyvatelstva a rostoucím zájmem lidí o dění ve světě. Dozvídali se tak o technických novinkách a vynálezech, o životě v zámořských krajích, ale třeba i o pití kávy, o pěstování zemských jablek, čili brambor, nebo o nové módě krinolín. V 60. letech 19. století potulný zpěvák varoval Čechy, aby se hromadně nevystěhovávali do Ameriky:

Přátelé, ach to je švanda,
jak lid nemá rozumu,
žene se jich celá banda
rovnou cestou za vodu;
za mořem v té Americe
kraji jinak cizáckém,
tam prý život býti musí
jako v ráji hanáckém.

Lidé, lidé, rozum mějte,
mozek vemte do ruky,
lákadel se vystříhejte,
svůdcům srazte paruky.
Nic tam nikdy nazbyt není,
chudý tam má bídu jen,
s prací jest tam těžké dření,
blaženost tam jest jen – sen.

Kramářské písně informovaly někdy až překvapivě přesně, co se stalo. Ukázkou je třeba případ sebevraždy mladých milenců z Českého Dubu v Podještědí, k níž došlo v roce 1892. Psaly o ní nejprve turnovské Hlasy Pojizeří v novinové zprávě. Líčily, jak se devatenáctiletý Jan Prskáček a jeho o rok mladší milá Antonie Tvrzníková rozhodli ke společné smrti, protože jim rodiče bránili v lásce.

V Liberci si chtěli koupit revolver, museli však počkat na sobotní výplatu v českodubské textilce, kde oba pracovali. Poté odjeli do Turnova, aby se nechali v místním ateliéru vyfotografovat. A znovu se vrátili do Českého Dubu, kde se nejprve Jan neúspěšně pokusil Antonii zastřelit, nakonec se však oběsili. Druhý den ráno je našel otec Tvrzník v zahradě za svým stavením.

A přesně podle této zprávy vznikla i píseň s předlouhým názvem Nová píseň o vražedném činu, který spáchal Jan Prskáček dne 20. června běžícího roku na Antonii Tvrzníkové a sám na sobě co milenci roku 1892, blíže Českého Dubu. Sepsal a vydal J. J.

Popisuje čin ve čtrnácti slokách do těch nejmenších detailů, včetně závěti, kterou oba sepsali pro své rodiče, i fotografie, která po Janovi a Antonii zůstala. Píseň je obsažená v jedné z největších současných sbírek kramářských písní, tzv. Scheybalově sbírce, dnes uchovávané v Muzeu Českého ráje v Turnově. Podle kurátorky této sbírky Alžběty Melíškové je to názorný příklad, jak se dobové zprávy proměňovaly v kramářské písně a šířily se pak do celé země.

Dnes se mění i pohled historiků na tento dříve spíš okrajový žánr. Poté, co se podle Alžběty Melíškové „prokousali“ tzv. velkými dějinami, obracejí dnes pozornost právě k orální historii, vyprávění, a také kramářským písním. Nacházejí v nich mnoho zajímavých dobových detailů i doklady toho, jak se měnily názory lidí a jak se vytvářelo veřejné mínění.

Největší sbírka kramářských písní, která obsahuje zhruba deset tisíc tisků, je uložena v pražském Národním muzeu. Její součástí je i další rozsáhlá soukromá sbírka Rudolfa Hlavy ze Semil. Sbírka se postupně digitalizuje a je dostupná na internetu v tzv. Špalíčku. Chystá se i mobilní aplikace, která by umožnila prostřednictvím chytrých telefonů přímo na místě stahovat kramářské písně, které se týkají určité lokality nebo události.

Zdálo by se snad, že v době internetu a chytrých mobilů se z kramářských písní stal leda tak sběratelský artefakt, námět po divadelní pouť nebo kuriozita pro pobavení. Přesto i dnes vznikají nové.

Na letošní pekařovské pouti na Šumpersku byla uvedena zcela nová píseň o obnově kaple Nanebevzetí Panny Marie. Kaple v bývalých Sudetech byla zničena v letech totality a o její záchranu se zasloužil jeden pražský skautský oddíl. Zdá se tedy, že kramářským písním není konec ani v 21. století.

Radiodokument