Osudy – Jak to bylo s obrazovkou, jevištěm a talárem 1/5 (2017)
Václav Cejpek. Rozhlasové vzpomínky divadelního a televizního dramaturga, překladatele, pedagoga, bývalého děkana a později rektora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Připravila Olga Jeřábková. Technická spolupráce Petr Janečka.
Natočeno 2017. Premiéra 4. – 8. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h)
Obsah: 1. Cesta k jazykům aneb Mauritius není jen známka.
Lit.: Jeřábková, Olga: Osudy Václava Cejpka. Jak to bylo s obrazovkou, jevištěm a talárem. In web ČRo 3 Vltava, 5. září 2017 (článek). – Cit.: Rozhlasové vzpomínky divadelního a televizního dramaturga, překladatele, pedagoga, bývalého děkana a později rektora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.
Dramaturgie znamená analyzovat, interpretovat, hledat varianty, hledat řešení… A to je to, co mě baví. Václav Cejpek
Po šesti letech ve funkci děkana divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně se profesor Václav Cejpek postavil na dalších šest let do funkce nejvyšší – rektorské. V těchto letech (2003–2010) musel více méně opustit to, co ho v životě těší nejvíc: divadlo, dramaturgii a především překlady děl německých autorů, například Bernharda, Lessinga, Handkeho, Mitterera a dalších.
Po absolvování brněnské Filozofické fakulty prožil několik let v televizi (jako dramaturg je podepsán např. pod pořady Divadélko pod věží s Marií Rottrovou nebo pod zábavným pořadem s B. Polívkou Manéž). Když nastoupil v roce 1990 jako pedagog na brněnskou JAMU, byla to doba, kdy vznikaly ateliéry i nové obory (například výuka divadla pro neslyšící se Zojou Mikotovou nebo rozhlasová a televizní dramaturgie s Antonínem Přidalem atd.).
Ve svých vzpomínkách se Václav Cejpek vrací do dětství i do doby, kdy začal podléhat kouzlu cizích jazyků, z nichž zvítězila němčina. Ta se společně s divadelní vědou stala nejen studijním oborem, ale také celoživotním naplněním.
Výrazné stopy zanechal také v samém centru Brna: v době, kdy JAMU vedl jako rektor, se mu podařilo prosadit stavbu nové moderní divadelní budovy, kde studenti nacházejí vše, co pro své obory potřebují – jeviště, zvukovou techniku a zkušební sály. V neposlední řadě se divadlo na ulici Orlí stalo velmi rychle přirozeným místem setkávání nejen studentů divadelních a hudebních oborů.
Lit.: Jeřábková, Olga: Obrazovka, jeviště a talár. In Týdeník Rozhlas 36/2017 (článek).
Lit.: Blažejovská, Alena: 70. výročí založení JAMU v rozhlasovém vysílání. In Občasník JAMU 1/2018, s. 15-16 (článek). – Cit.: Loňské jubileum Janáčkovy akademie múzických umění připomínaly v průběhu roku četné rozhlasové pořady, které mohli vyslechnout zejména posluchači stanic Český rozhlas Vltava a Český rozhlas Brno. Pokud jde o pořady hudební nebo ty, jejichž hosty byli hudebníci spjatí s JAMU, byly vesměs připraveny péčí hudebního dramaturga Českého rozhlasu Jana Hlaváče. Ten například už v únoru pozval do pořadu Telefonotéka varhanici a emeritní rektorku JAMU prof. Alenu Štěpánkovou-Veselou.
O další zpřítomnění domovské vysoké školy v rozhlase se postaraly – jak jinak – tvůrkyně z Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Už v průběhu jara a léta 2017 se v literárně-publicistickém magazínu Českého rozhlasu Brno Zelný rynk vysílaly první reportáže z patnáctidílného seriálu MgA. Ivety Novotné – absolventky ateliéru RTDS a v současnosti doktorandky Divadelní fakulty JAMU. Iveta Novotná se rozhodla představit postupně všechny obory, které se na DF vyučují. Jako první dostalo prostor činoherní herectví – i proto, že veřejnost si Divadelní fakultu spojuje především s výukou herectví. Posluchače i čtenáře webových stránek pořadu Zelný rynk o tom informovala takto:
V současné době na JAMU fungují čtyři herecké ateliéry. Vede je Aleš Bergman, Oxana Smilková, Lukáš Rieger a Nika Brettschneiderová. Herecká profese bývá často spojována se lhaním. Dokonce se vžilo rčení „Nehraj na mě divadlo“. Podle Aleše Bergmana ale nemá lhaní s herectvím vůbec nic společného: „Když jde herec na jeviště, tak prozkoumává možnosti své postavy, i svoje vlastní možnosti. To vůbec není lež, ale je to hraní si na možnosti, které v sobě máme.“
Na stejném principu funguje i obor muzikálové herectví. Jeho studenti musí umět nejen dobře hrát, ale i zpívat a tančit. Speciální styl hraní v muzikálu podle vedoucího čtvrtého ročníku Petra Štěpána neexistuje: „Herec je buď dobrý, anebo špatný, a herec, který umí, anebo neumí něco navíc. o tom je to muzikálové herectví.“ Obor muzikálové herectví vznikl na brněnské Janáčkově akademii múzických umění v roce 1990. V současné době tam fungují tři muzikálové ateliéry. Vede je Sylva Talpová, Stanislav Slovák a Petr Štěpán. Kromě Brna se muzikálové herectví vyučuje ještě na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Na vysokoškolské úrovni se ale tento obor vyučuje pouze v Brně.
Dalším oborem, který se kromě herectví učí na JAMU od jejího založení, je režie. V roce 1950 se přidala i divadelní dramaturgie. Vzhledem k propojenosti režie a dramaturgie se nyní tyto obory vyučují na JAMU společně, a to ve třech ateliérech pod vedením Petra Oslzlého, Václava Cejpka a Josefa Kovalčuka. Hlavní smysl všech tří ateliérů je podobný, ale náplň výuky závisí na osobnosti vedoucího pedagoga, na jeho způsobu práce a na jeho zkušenostech. Petr Oslzlý se soustředí na nepravidelnou dramaturgii. „Tato dramaturgie čerpá témata z prózy a poezie, čili se neopírá o
dramatickou literaturu. Vytváří si své vlastní scénáře,“ vysvětluje Oslzlý.
Druhý vedoucí ateliéru režie a dramaturgie, Václav Cejpek, má přístup zcela odlišný. Je ovlivněný svou šestnáctiletou zkušeností, kdy pracoval na pozici dramaturga v Mahenově divadle. „Zaměřuji se na hry pro velké divadlo, velkou klasiku, a současné hry pro velké divadlo mě také velmi zajímají. Je mi blízká celá německojazyčná divadelní kultura.“ Třetím pedagogem, který vede ateliér režie a dramaturgie, je Josef Kovalčuk. Koncepci svého ateliéru formoval společně s Arnoštem Goldflamem. Je tedy založená na jejich několikaleté praxi v brněnském HaDivadle. Josef Kovalčuk vysvětluje: „Vycházeli jsme z toho, co jsme jako tvůrci dělali. Vycházeli jsme z určitého divadelního cítění, názoru a poetiky, kterou jsme za dobu svého působení zformovali. Principem ateliéru bylo, aby studenti mohli rozvíjet svou vlastní osobitost.“
Pro ateliéry režie a dramaturgie je velmi důležitá spolupráce se studenty herectví. „Je nutno podotknout, že ta škola není herecké ani režisérské učiliště, ale že funguje komplexně,“ upozorňuje pedagog režie Ivo Krobot. Během svého studia připraví mladí umělci několik školních projektů a na závěr studia i velký absolventský projekt. Na něm se podílí řada studentů z jiných ateliérů. Velkou měrou k výslednému tvaru přispívají například studenti scénografie.
Ateliér scénografie na Janáčkově akademii múzických umění vznikl v roce 1990. Jeho vznik inicioval tehdejší děkan divadelní fakulty Josef Kovalčuk. Základy výuky zformovali scénografové Jan Konečný a Jana Preková. „Studovali jsme Junga nebo jsme skrze něj vytvořili systém, jak dílo vnímat,“ říká Jana Preková. Cílem tohoto oboru je vychovat profesionály v oblasti scénického a kostýmního designu, pokračuje vedoucí oboru Marie Jirásková: „Scénografie vychovává studenty k celkovému myšlení a koncepčnímu myšlení nad divadelním tématem. Aktualizuje například historické hry v kontextu současného dění a současných událostí.“
Po prázdninách se magazín Českého rozhlasu Brno Zelný rynk k seriálu Ivety Novotné opět vrátil. V dalších týdnech pak vysílal reportáže věnované těmto oborům a ateliérům: Fyzickému divadlu, Tanečnímu a pohybovému divadlu a výchově, Divadlu a výchově, Výchovné dramatice neslyšících, Divadelnímu manažerství a jevištní technologii, Světelnému designu, Audiovizuální tvorbě a divadlu a nakonec i Rozhlasové a televizní dramaturgii a scenáristice.
V souvislosti s tím, že JAMU byla zřízena v září 1947, byly hlavní rozhlasové programy na stanici Český rozhlas Vltava naplánovány právě na září. V cyklu Osudy zaznělo pětidílné memoárové vyprávění divadelního a televizního dramaturga, překladatele, pedagoga, bývalého děkana a později rektora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně prof. Václava Cejpka. Pod názvem Jak to bylo s obrazovkou, jevištěm a talárem je pro rozhlas připravila PhDr. Olga Jeřábková.
Další slovesný dramaturg Českého rozhlasu, Ludvík Němec, koncipoval pro vysílání 10. září literární pásmo věnované Ludvíku Kunderovi, mj. čestnému doktorovi JAMU a synovci prvního rektora JAMU, prof. Ludvíka Kundery staršího. Pořad se pod názvem Hry a jiné hříčky vysílal v cyklu Schůzky s literaturou.
A konečně na 9. září 2017 jsem připravila do vysílání stanice Vltava dvouhodinový Páteční večer JAMU sedmdesátiletá, k jehož přípravě jsem přizvala prorektora JAMU prof. Josefa Kovalčuka a děkana Divadelní fakulty JAMU doc. Petra Francána. Josef Kovalčuk provedl posluchače výroční výstavou v Divadle na Orlí. Prostřednictvím komentování vystavených fotografií a dalších dokumentů z archivu JAMU a vyprávění o historii školy se posluchači mj. dozvěděli, že už na podzim 1945 se uvažovalo o zřízení uměleckých akademií v Praze i v Brně. Nakonec však byla roku 1946 zřízena jen pražská AMU. Brněnské osobnosti jako již zmíněný Ludvík Kundera byly tímto vývojem zklamané a obrátily se na řadu měst, institucí a vysokých škol s požadavkem, aby podpořily vznik umělecké vysoké školy v Brně. Četné podpůrné dopisy pak byly zaslány parlamentu, vládě a nakonec byla JAMU dekretem z 12. září 1947 skutečně zřízena.
O historii, ale i současnosti JAMU pak v Pátečním večeru na základě vlastních zkušeností vyprávěli a vzájemně diskutovali účastníci besedy čtyř porevolučních rektorů – prof. Alena Štěpánková-Veselá, prof. Alois Hajda, prof. Václav Cejpek a prof. Ivo Medek. Roli moderátora laskavě přijal Petr Francán.
Obě části Pátečního večera byly provázeny úryvky a citacemi hudebních skladeb různých žánrů, takže jejich prostřednictvím byli v pořadu přítomni i hudební tvůrci a interpreti spjatí nejen s divadelní, ale především hudební fakultou jubilující školy.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Obsah: 1. Cesta k jazykům aneb Mauritius není jen známka. – 2. Cesta k německému jazyku aneb Kulisy potřebují hřebíky. – 3. Cesta k Divadélku pod věží aneb Zločiny dramaturga manéže. – 4. Cesta k divadelní dramaturgii aneb Ateliéry hledají učitele. – 5. Cesta k funkci rektora aneb Ztraceno v překladu