Osudové ženy – Vladimíra Čerepková (2017)

Přidal: Premek |

Září 19, 2017

21. díl z cyklu Osudové ženy . Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Vladimíra Čerepková, česká beatnická básnířka a fascinující osobnost, kterou dva tzv. Violisté objevili v jednom pasťáku. Tento díl připravila a slovem provází Eva Dvořáková. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.

Účinkují Lucie Štěpánková, Petra Nesvačilová, Lukáš Král, Adrian Jastraban a Simona Postlerová. Host: Alice Horáčková, publicistka a autorka knihy o Vladimíře Čerepkové.

Natočeno 2017. Premiéra 22. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 10. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 27. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Lit.: Dvořáková, Eva: Česká beatnická femme fatale a Arthur Rimbaud v sukni. Osudové ženy: Vladimíra Čerepková. In web ČRo 2 Praha, 22. 9. 2017 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Nejvýraznější česká beatnická básnířka a fascinující osobnost uhranula Poetickou vinárnu Viola i desítky mužů. Od 10 do 16 prošla několika děcáky, 4x skončila na psychiatrii a 3x se pokusila o sebevraždu. Ze všeho vinila svou matku. Skoro 40 let prožila ve Francii, aniž by uměla francouzsky.

Celý život i tvorbu Vladimíry Čerepkové (1946−2013) poznamenalo podivné dětství po dětských domovech. „O dětský domov přitom požádala sama její matka. Nebyla totiž schopna zvládat její výchovu,“ vysvětluje publicistka Alice Horáčková, které Čerepková věnovala poslední rozhovor v životě. „Celý život vlastně hledala lásku, kterou v dětství neměla.“

Když pak už byla sama v seniorském věku, označovala matku za vraha svého života. Zazlívala jí i to, že jí nikdy neřekla, kdo je její otec. „Pravděpodobně šlo o sovětského vojáka Vladimira Borisova, se kterým se její matka seznámila během posledních dnů války.“

Pro nepřekonatelný fyzický odpor

Čerepková začala básně psát už v době, kdy se naučila psát písmenka. „Jako básnířku ji ale objevili až v pasťáku v Hodkovičkách, kam přišli dva studenti FAMU Tomáš Škrdlant a Lubor Dohnal.“ Vladimíře pomáhali i dál, třeba s publikací básniček v nejrůznějších časopisech. Z „padlé holky“ se najednou stala slavná básnířka.

Už jako 17letá zazářila v Pražské poetické vinárně Viola. Žila nadoraz, bez stálého domova i zaměstnání. „Neměla stabilní příjem a tehdy tak mohla být obviněna a souzena za příživnictví.“ Asi i proto se co nejdřív vdávala. Manželství se zvukařem z Violy Oldřichem Blechou ale vydrželo jen 1,5 roku. V rozvodovém papíru najdete větu: „Rozvod pro nepřekonatelný fyzický odpor.“

Viola a Paříž

Beatnická éra ve Viole skončila v roce 1965. Vladimíra se ještě stačila setkat s americkým beatníkem Allenem Ginsbergem a strávit poslední hodiny s Václavem Hrabětem těsně před jeho nešťastnou smrtí. Krátce po sovětské okupaci odjela na podzim 1968 do Paříže. Prý proto, že před francouzskou ambasádou bylo nejmíň lidí.

„První léta v emigraci žila ve velkém smutku. Velmi intenzivně si alespoň dopisovala s českými kamarády. Okolí jí ale nerozumělo. Byla sama.“ Francouzsky se nikdy nenaučila, přesto se do Čech už nevrátila. Ve Francii pak žila prakticky bez dokladů, a jak se dalo. Psala básně, batikovala látky, chodila pomáhat nemocnému kamarádovi Janu Čepovi nebo taky uklízet Jiřímu Kolářovi.

„Byla osudovou ženou pro spoustu mužů i žen, kterým ovlivnila život. Ti, kdo se s ní i na jediný okamžik potkali, budou na ni vzpomínat do konce života. Mě uhranula intenzivní upřímností, kterou v sobě měla, a schopností z člověka okamžitě vytáhnout největší tajnosti. Taky ale nejistotou, co dalšího během rozhovoru přijde.“
Alice Horáčková

Do Čech se odmítla vrátit

Ve Francii ale poznala i dva zásadní muže svého života: Pierra Helzela a o 20 let mladšího Jana. „O něm později hovořila jako o své největší lásce. Poznali se v Paříži. Byla zralá žena, ale pořád v sobě měla obrovskou přitažlivost. Nejen fyzickou, ale i poetickou.“

Zemřela v 67 letech v Normadii, kde se jí v srpnu 2013 zastavilo srdce. I když se odmítala vrátit do Čech, její popel je uložený na pražském Břevnově.

Radiodokument