Historie Plus – Jak se rodil bulvár aneb Co ještě sneseme (2017)

Přidal: Premek |

Září 19, 2017

Jak se rodil bulvár? Nikoli jako městská třída, ale jako novinářský úkaz, masový sdělovací prostředek, ve kterém – podle encyklopedických pouček – hrají klíčovou roli emoce a informace přináší pokleslé, skandální a povrchní. Připravila Lenka Kopecká. Zvukový mistr Petr Janečka. Režie Yvona Žertová.

Hovoří dr. Martin Sekera, ředitel Knihovny Národního muzea, novinář Karel Hvížďala a další.

Natočeno 2017. Premiéra 16. 9. 2017 (ČRo Plus, 20:33 h.; 27 min). Repríza 1. 5. 2019 (ČRo Plus, 6:33 h); 24. 5. 2020 (ČRo Plus, 11:33 h.). K poslechu zde.

Lit.: Kopecká, Lenka: Jak se rodil bulvár aneb Co ještě sneseme. In web ČRo Plus, 16. 9. 2017 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Bulvární či senzacechtivý tisk byl nejen cenzurován, ale ve společnosti obecně kritizován.

Neseriózní a laciné médium, které nabízí neověřené informace, senzace, zločin, sex, zábavu ale i sport – to je bulvár, dříve v Americe nazývaný penny press a u nás grošové či šestákové noviny.

Jaké znaky má bulvár a kam se posouvají jeho hranice? Po jakých titulcích čtenáři prahli v 19. a 20. století a co přinášelo zisk?

Principy, formy a projevy bulvárního přístupu u nás se objevují už v 19. století. V Americe to bylo už ve 30. letech 19. století, kdy se praktikoval pouliční prodej přímo kameloty, lákající kolemjdoucí vyvoláváním senzačních titulků. Sepjetí ulice a tisku v těchto souvislostech bylo dané.

Do té doby se noviny a časopisy prodávaly pouze formou předplatného. Byly laciné, a v důsledku toho i masově dostupné a nepředpokládaly vyšší vzdělání, mohl jim tedy porozumět každý. Postupně se slovo bulvár stalo synonymem pro neseriózní, neověřený a pokleslý typ novin či časopisů. Hlavním nástrojem bulvárního tisku byla senzace, smyšlené příběhy či fikce.

Od rubrik lokálních a soudních zpráv k Pražskému illustrovanému kurýru

V meziválečné době se vydávání novin a časopisů stalo naplno předmětem tiskového průmyslu.

Vznik masového tisku pro méně vzdělané čtenáře souvisel se společenskými změnami a s vývojem technologií a techniky. První rotační stroje vznikly v 19. století a rozšířily se hlavně v USA pro tisk novin. První z nich zkonstruoval v roce 1845 Robert Hoe.

V Americe se staví první velké obchodní domy a roku 1833 vychází New York Sun, později v roce 1883 Joseph Pulitzer kupuje New York World a v 90. letech se objevuje tzv. yellow press, jehož název je odvozen od kresleného seriálu The Yellow Kid novin New York (Sunday) World.

U nás, za Rakouska už Karel Havlíček Borovský pochopil, že zábavnost novin je důležitý předpoklad pro jejich úspěch u čtenářů. U něj to samozřejmě ještě nebyl bulvár, ale humor a satira, jak říká ředitel Národní knihovny Národního muzea v Praze, doktor Martin Sekera:

„Mezi průkopníky tehdejšího bulváru patřil Pražský ilustrovaný kurýr, což byla příloha deníku Hlasu národa, který na první stránce zveřejnil senzaci nějaké patologie, ať už to byla vražda, neštěstí či mimořádný nadpřirozený úkaz. Kurýr tak ukojil hlad po senzaci i příběhu na pokračování a potěšil oko většinového čtenáře satirickými karikaturami.“

Noviny v 19. století byly laciné, a v důsledku toho i masově dostupné a nepředpokládaly vyšší vzdělání, mohl jim tedy porozumět každý.

Bulvární boom za I. republiky

Prioritou zejména bulváru byly prodejnost a výše zisku.

V meziválečné době se vydávání novin a časopisů stalo naplno předmětem tiskového průmyslu a prioritou zejména bulváru byly prodejnost a výše zisku.

V první republice fungovalo tržní hospodářství, čímž bylo umožněno podnikání i v mediální oblasti. Tisk procházel komercializací a vytvořil se tak průmysl tištěných médií. Většinou byla provázána s politickými stranami. I když tržní hospodářství vyhovovalo více soukromým osobám, i politické strany si budovaly své tiskové koncerny a vydavatelství.

Jedním z výrazných prvorepublikových podniků, které se orientovalo na bulvární tisk a bylo v rukou majitele, nikoliv strany, bylo Tempo Jiřího Stříbrného, založené v roce 1926. Vydávalo noviny, které prezentovaly názory Národní ligy a jiných politických uskupení, které se kolem Jiřího Stříbrného utvářela.

Patřily k nim: Pondělní list, Večerní list, Nedělní list a Polední list, ale také Expres. Jiří Stříbrný bývá označován za průkopníka bulvarizace médií v českých zemích, kromě toho, že je jedním z pěti mužů 28. října.

Výňatky z novin tohoto mediálního magnáta vypovídají o skladbě článků a akcentu titulků. Večerní list ze soboty 21. května 1927 a z pondělí 20. června 1927 avizují:

Tragedie mladé ženy a matky (Pro finanční nesnáze zabila dítě i sebe)
Výbuch motocyklu na Karlově náměstí. Kusy ocele nad hlavami chodců. Zničená výkladní skříň
Vůdce tlupy cikánů zatčen
Tvrdošíjný sebevrah. Zápas matky se zachráncem ve vlnách. – Dítě přihlíží

Večerní list, v pondělí 20. června 1927
Železniční katastrofa v Chicagu
Sensační krádež v hotelu „Steiner“ před soud. Slavná herečka Maria Orská tahána bahnem. Podivné kličkování při vyšetřování.
Bolševici pokračují v nesmyslném vraždění

Zákony a protektorát

Vznik masového tisku pro méně vzdělané čtenáře souvisel se společenskými změnami a s vývojem technologií a techniky.

V březnu 1923 vešel v platnost zákon na ochranu republiky v reakci na atentát na Aloise Rašína, který ovlivnil řadu tiskovin, zejména těch bulvárních. Obsahoval totiž ustanovení o nedovoleném zpravodajství a stanovoval normy pro zastavování periodického tisku.

Bulvární tisk ovlivnil i zákon ze dne 30. května 1924 o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti. Častým terčem cenzury byl hlavně bulvární tisk vydávaný Jiřím Stříbrným, týdeník Šejdrem byl dokonce v roce 1933 úředně zastaven. Bulvární či senzacechtivý tisk byl nejen cenzurován, ale ve společnosti obecně kritizován jak seriozními žurnalisty, tak vzdělanci.

V době 2. světové války bylo vydávání bulvárního tisku výrazně omezeno, protože nacistická moc a její příslušné cenzurní, dvojkolejné orgány (německé a české) uveřejňování neoficiálních snímků a informací zakazovaly. Po skončení války se struktura periodického tisku logicky změnila a základní koncepce směřovala k centralizovanému řízení.

Ministerstvo informací a osvěty udělovalo povolení k vydávání tisku jen státem uznaných politických stran, úřadů a veřejnoprávních a společenských institucí. Bulvár se tedy nemohl kvůli této nové koncepci vydávat. Privátní a neregulované vydávání tisku totiž umožňovalo vydavatelům využívat noviny a časopisy ve vlastním zájmu a nebrat ohled na zájmy státu. Bulvární tisk byl odsuzován a po celou dobu totality v Čechách vlastně nevycházel. K znovuobnovení došlo po roce 1989.

Definice bulvárního tisku od jeho počátků až po současnost se zas tak výrazně nezměnila, spíše jeho formy a hranice, které se posouvají a bulvární novináři porušují mnohdy pravidla etiky. I postoj čtenářů se změnil. Ovšem stále zůstává orientace na zisk jako jeden z významných rysů bulvárních médií.

Radiodokument