Host do domu – Petr Šplíchal a Jiří Litoš (2017)

Přidal: Premek |

Září 25, 2017

Klapou kopyty koní, vržou dveřmi, práskají bičem. I to je součást profese zvukových designérů Českého rozhlasu Petra Šplíchala a Jiřího Litoše.O tom jaká další kouzla umí a jaké to bylo pracovat na živě vysílané rozhlasové hře Sherlock Holmes ve státních službách se zeptá Vladimír Kroc.

Natočeno 2017. Premiéra 26. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h). K poslechu zde.

Lit.: Kroc, Vladimír – Horálková, Elena: Jak to ti ruchaři dělají? Videopřehlídka jejich nejlepších triků a zvukových efektů. In web ČRo 2 Praha, 26. 9. 2017 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Petr Šplíchal a Jiří Litoš: „Sedíme u jednoho stolu, 40 let na sebe vidíme a slyšíme. Společně jsme se dožili důchodového věku v práci, která nás baví. Spolu jezdíme i na dovolenou a máme i kapelu Eldorádo. Existuje 20 let,

Početí dítěte, zaklapnutí rakve, chůze v lesním porostu nebo ve sněhu… To všechno vám v hlavě vykreslí zvukoví designéři Petr Šplíchal a Jiří Litoš.

Do studia přišli s dlažební kostkou, páčidlem a kukačkou. Ne ale v oněch bílých pláštích, kterými uhranuli diváky youtubového přenosu rozhlasové hry Sherlock živě. Petr Šplíchal a Jiří Litoš. Ruchaři. Zvukový designéři. Co přesně jejich práce obnáší?

„Snažíme se plnit hudební nebo zvuková přání režisérů. Ale oni mají naprosto zvrácený představy. Třeba chtějí rotaci zeměkoule nebo boj podmořského pavouka s chobotnicí,“ vysvětluje Jiří Litoš.

Nahrajte mi ticho. A stereo!

„Kdysi jsem dělal požadavek: osamělý plavec na moři, ani vlnka se nehne, není vítr, nic nešplouchá, je tam ticho a mlha a to všechno prosím stereo!“ Podívejte se na přehlídku těch nejlepších zvukových efektů z jejich produkce ve videu!

V Sherlockovi živě páčili pokladnu. „Na rozdíl od ostatních rekvizit, které vydávají jiný zvuk než na co vypadají, tak tady jsme měli opravdickou pokladnu a páčidlo,“ pochvalují si. Některé zvuky je ale lepší brát z archivu. Třeba takový déšť.

Nahrávadlo místo foťáku

„Máme tam různé typy: jemný v listí, na plechové střeše, v lese. Ale člověku to nedá. Na chatě mám nahrávací zařízení, a jak se blíží bouřka, tak ten šum točím,“ přiznává se smíchem Šplíchal. „Nahrávadlo mám pořád u sebe, jako mívají lidi foťák.“ Většinou ale zvuky točí na objednávku.

Proč se jim říkalo gramomixéři? „Na efektových deskách byl třeba na 48. drážce vítr, jinde štěkal pes. Mixážní gramofon s obrovským budíkem se musel nastavit přímo na konkrétní drážku, protože všechno šlo naživo. Efekt se pustil na mávnutí režiséra.“

„Kdysi jsem dělal něco o Mojžíšovi na poušti. Jak se brodí pískem, je unavený, bortí se a padá. V archivu jsme nic neměli, tak jsem si vzal aparaturu a pak na ulici v jednu hodinu ráno, abych měl klid, jsem chodil a padal na hromadě písku. A pak jsem zjistil, že na mě kouká jeden pejskař jako na blázna,“ směje se Litoš.

Tohle natočit nejde!

Existuje nějaký zvuk, který nejde natočit? „Asi třikrát jsem se už snažil natočit vrzání polystyrenu po skle, ale vždycky jsem utekl sám před sebou. To je taková hrůza!“ připouští Jiří Litoš. A jak vznikají komplexní zvuky, třeba první světová válka?

„Je to otázka mixáže a skladby jednotlivých komponentů: dělo, kůň, nářek raněných. A záleží kolik čeho. Jako když se vaří,“ vysvětluje Petr Šplíchal. „Když naopak zvuky vyrábíte, třeba koňská kopyta, musíte mít naposloucháno, jak kůň běhá,“ upozorňuje a předvádí Litoš. Mimochodem poznáte, jaké české přísloví znázorňuje následující zvuk?

Radiodokument