Příběhy slavných – Josef Bek 1/5 (2017)

Přidal: Premek |

Říjen 16, 2017

Matěj Fišar. O těžkých začátcích herce optimistických rolí. Režie Irena Žantovská.

Účinkují Jiří Klem a Jan Meduna.

Natočeno 2017. Premiéra 16. – 20. 10. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 122 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min).

Lit.: Fišar, Matěj – Luptáková, Věra: Narodil se jako chlupatý nedonošenec, kterého ohřívali v troubě. Příběhy slavných: Josef Bek. In web ČRo 20. 10. 2017 (anotace). – Cit.: Josef Bek (1918–1995) přišel na svět předčasně. Prý jako chlupaté klubíčko. Nedonošenci nedávala velkou šanci na další život ani porodní bába. Narodil se jen pár měsíců po vzniku Československa, inkubátory ještě neexistovaly, a tak skončil v troubě.

Tehdy se v kamnech nedonošenci běžně udržovali v tolik potřebném teplu. Obě starší sestry si na něj prý prsty malovaly obrázky. Ani dál to neměl lehké.

Katolická rodina Beků bydlela v Hradci Králové. Otec Josefa Beka pocházel z velkostatkářské rodiny, ale protože se zamiloval do kuchařky, která vařila v hospodě, rodina ho vydědila. Na milost ho nevzali až do konce života, proto pracoval na nádraží, kde jezdil s rudlem.

Jako prvňák si vysloužil dvojku z mravů. Za to, že pana řídícího pozdravil „Pochválen buď Ježíš Kristus“, jak se to naučil při ministrování v kostele. Na obecné škole vůbec docela trpěl, protože neuměl vyslovit „ř“. Sám se pak vydal do ústavu pro hluchoněmé, přímo za ředitelem, aby s ním cvičil.

Po měšťance ho rodiče vyslali na obchodní akademii. Studia ho nebavila, krátil si je zpěvem a ochotničením. Hned po maturitě ale pět let ve spořitelně počítal cizí peníze. V roce 1942 mu hrozilo totální nasazení. Dočetl se, že profesionální herci mají dispens, a rozhodl se to zkusit.

V Mladé Boleslavi pak šéfovi hostující operety zazpíval árii z Dalibora. Jeho tenor Karlu Nedbalovi učaroval, a tak ho doporučil šéfovi olomouckého divadla. Bek tam pak hrál a zpíval 12 let. Ale musel zapracovat na trémě, která ho přepadávala i přes jeho ochotnické začátky. V Olomouci na Svatém Kopečku měl v roce 1947 i svatbu. Vzal si tanečnici Evu Novákovou.

První opravdovou filmovou rolí Josefa Beka byl Karel Hampl ve snímku Siréna podle románu Marie Majerové. Režiséři ho pak začali víc obsazovat. Třeba v roce 1949 zvládal vedle divadla točit dva filmy najednou: Vávrovu Němou barikádu a Případ Z-8 režiséra Miroslava Cikána.

I když v 50. letech natočil několik prorežimních filmů (např. Anna Proletářka), o vstupu do strany prý nikdy neuvažoval. Byl katolíkem a taky jím až do smrti zůstal. V roce 1956 natočil kultovní pohádku Hrátky s čertem (1956). Režisér Josef Mach tehdy vybíral mezi dvojicí Karel Höger-Jana Dítětová a Bekem s Evou Klepáčovou.

Ještě v 50. letech dostal angažmá v Městských divadlech pražských. V 60. letech byl na vrcholu. Točil pro film i televizi, hrál v divadle. Legendární je třeba jeho poručík Líbal v detektivní trilogii nebo první hudební klip Dáme si do bytu, který nazpíval s Irenou Kačírkovou.

V roce 1989 bylo Josefovi Bekovi už 70 let. Během natáčení seriálu Pomalé šípy (spolu s Josefem Kemrem, Lubomírem Lipským a Otou Sklenčkou) v roce 1993 to s ním ale seklo. Měl salmonelózu. Za týden zhubl o 27 kg. Bylo to na začátku července, z nemocnice ho pustili až na Vánoce. Nic dalšího už nenatočil. Zemřel o dva roky později. Pochovaný je v rodném Hradci.

Radiodokument