On Air – Hospody čtvrté cenové v Praze mizí (2017)

„U Zpěváčků byla hospůdka asi tak osmé cenové, takovou už nikde nenajdete. Mohli jste si tam číst knížku, hrát scrabble nebo na kytary. Šla jste na pivko a věděla jste, že tam potkáte kámoše a kámošky,“ vypráví pravidelný návštěvník dnes už neexistující hospody, která nedávno zavřela po dvanácti letech existence. Místní štamgasti mají proto teď azyl U hada, bohužel jen na měsíc, hospoda bude v Galerii VI PER jen do 31. října.

Projekt Adama Walzela a Kateřiny Vídenové z MAKu – Mobilní architektonické kanceláře – ukazuje, co to znamená využít nabídku k výstavě trochu netradičně. „Chtěli jsme reagovat na proměny, kterými tahle čtvrť prochází. To, že zmizely krátce po sobě dvě známé lidové hospody, U Fandy a U Zpěváčků, je jedna z nejmarkantnějších věcí,“ vypráví Adam. „Snažili jsme se proto vystihnout atmosféru klasický hospody. Celý měsíc tu najdete normální výčep, máme pivo, hermelín i utopence a každý večer je nějaký program.“ Pivo tu točí výčepní od Zpěváčků.

Náhodný návštěvník by asi vůbec nepoznal, že se nenachází ve skutečné hospodě – tak dobře se podařilo jindy strohé galerijní prostory proměnit. Místnosti jsou pobité dřevěným ostěním, nábytek zapůjčili hospodští od Fandy a od Zpěváčků, stejně jako většinu dekorací typických pro podobné podniky. Stěny zdobí staré plakáty, busty i umělé květiny, nechybí ani fotbálek, jukebox a šipky. I složení hostů odpovídá starému typu hospod, kde se potkávají různé typy, od důchodců po mladé alternativce.

Krásný, nový Karlín?

Pohostinská zařízení v Karlíně nemizí, jen se velmi rychle proměňují. Levné hospody nahrazují o dost dražší kavárny, restaurace a bistra. Projevy procesu, který se označuje jako gentrifikace, jsou podle Adama v Karlíně dobře viditelné. Karlín je blízko centra, je tu mnoho velkých parcel po bývalých továrnách a povodně v roce 2002 tu otevřely možnosti k velké proměně čtvrti. Od té doby se tu množí hlavně velké kancelářské komplexy. „Jde úplně o jinou zástavbu, než jaká tu bývala dřív, kdy byl Karlín spíše dělnickou čtvrtí,“ vysvětluje Adam. „Koluje tu najednou mnohem víc peněz než kdykoli v minulosti a to mění celou strukturu restauračních zařízení, provozoven i obyvatelstva, všechno je tu čím dál dražší. Zároveň tu ale žije ještě hodně starousedlíků.“

Karlíňáci, kteří se sešli U hada, změny své čtvrti samozřejmě vnímají a řeší je často. „Vizuálně vypadá Karlín lépe, ale už to není pro lidi, jsou to samé kanceláře. Všechno to vypadá úplně stejně,“ stěžuje si jedna z obyvatelek. „Každá čtvrť by měla mít něco svého, něco, co ji odlišuje. Typická karlínská atmosféra mizí, za chvilku to tu bude stejný třeba jako v Holešovicích,“ pokračuje. Několik hostů se shodne, že by rádi, aby Karlín vypadal tak trochu jako před povodněmi. Zdá se ale, že se změnami jsou smíření. „Mně nevadí, že jsou tady ty nový baráky, vypadá to dobře. Ale nemělo by tu bejt jenom to, mohly by nám tu zůstat i ty hospůdky,“ shrnuje jeden ze starších pánů.

„Zánik klasických hospod znamená, že mizí místa sousedského setkávání,“ vystihuje Adam, v čem vězí hlavní problém. Módní termín sousedství, kterým se zaklíná každý druhý pouliční festival, není pro karlínské štamgasty ničím neobyčejným. „Pivo si můžu dát kdekoliv, ale ke Zpěváčkům jsem chodil, protože tam vládla rodinná atmosféra,“ vysvětluje mi mladík ve frontě na pivo. Jeho kamarádka přitakává: „Je to v podstatě stejný jako bejt doma v obýváku.“ Aspoň na měsíc teď Karlínští, ale i „přespolní“, kteří raději hospody než kavárny a bary, nový obývák našli. Ale už teď řeší, kde se budou scházet, až se VI PER zase promění v galerii. „Pro nás starší ty moderní hospody nejsou, Plzeň za 45 prostě z důchodu neutáhneme,“ vzdychá výčepní. „My nepotřebujeme hamburgery, já jsem třeba uvařil v hospodě guláš a všichni byli spokojený. Vím, že doba jde dopředu, mladejm se to nový líbí. Ale taky by nám něco mohli nechat, ne?“