Dobrá vůle – Neviditelný svět Vladimíra Kolaříka (2017)

Přidal: Premek |

Říjen 17, 2017

Vladimír Kolařík spolu se svými spolupracovníky uvedl do života nejmenší prozařovací elektronový mikroskop na světě. Téměř padesát let je v úzkém kontaktu s profesorem Arminem Delongem, vůdčí osobností brněnského Ústavu přístrojové techniky Akademie věd. Stál po jeho boku od studentských let, později byl jeho zástupcem a nakonec založil firmu, která nese jeho jméno. Kromě toho, že je vědec, je také členem hnutí Rotary. V praxi to znamená, že žije klubovým životem a tak jako rotariáni na celém světě se věnuje charitě a dobrovolnictví. Připravila Věra Staňková. Dramaturgie Lenka Svobodová. Zvuková režie Tomáš Soldán.

Natočeno 2017. Premiéra 21. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 21. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 19. 4. 2019 (ČRo Plus, 21:33 h) v cyklu Dobrá vůle Plus. K poslechu zde.

Lit.: Staňková, Věra: „Dívám se na jiný konec reality, který člověk není schopen vnímat.“ Dokument o postojích a motivacích výjimečného českého vědce Vladimíra Kolaříka. In web ČRo 2 Praha, 21. 10. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vladimír Kolařík spolu se svými spolupracovníky uvedl do života nejmenší prozařovací elektronový mikroskop na světě. Téměř 50 let byl v úzkém kontaktu s profesorem Arminem Delongem, vůdčí osobností brněnského Ústavu přístrojové techniky Akademie věd. Založil firmu, která nese jeho jméno. Kromě toho je taky členem hnutí Rotary. Více se dozvíte v dokumentu Neviditelný svět Vladimíra Kolaříka.

Jsou lidé, kteří mají schopnost vidět neviditelné věci. Vladimír Kolařík patří mezi ně. Do velké míry za to může jeho profese. Je totiž fyzik, jehož celoživotním zájmem se stala elektronová mikroskopie. S pomocí techniky odhaluje tajemství mnohonásobně zvětšeného světa, jehož vědecké poznání přináší užitek nejen současné generaci, ale i generacím budoucím, například v medicíně při výzkumu virů. Jeho životní postoje, erudice, vytrvalost, systematičnost a taky nadhled jsou v mnohém dány pokorným poznáním, založeným právě na pohledu do hloubky – ať už jde o práci, rodinu, lásku k vínu nebo dobročinné aktivity v Rotary klubu Brno City.

„Do mikroskopu koukám už minimálně 45 let. Dívám se na jiný konec reality, který člověk není schopen vnímat, když mikroskop nemá. A když člověk vidí věci pravdivěji, je si vědom toho, že se jim sice přibližuje, ale přitom vzdaluje. Každá věc, kterou poznáme, s sebou nese další a další otázky. Pravdy se nikdy nedobereme, ale musíme o ni stále usilovat.“
Vladimír Kolařík

Nejdřív se vyučil řemeslu

Cesta k jeho vědeckým úspěchům ale nebyla přímá, ani jednoduchá. Přístup ke vzdělání komplikoval tehdy kádrově nepřijatelný původ a taky přesvědčení otce, že syn by měl znát nějaké řemeslo. Proto se nejdřív vyučil nástrojářem, až pak přišla průmyslovka a tři vysoké školy v Brně a Olomouci. Taky odchod z Akademie věd k soukromému podnikání byl na začátku 90. let velkou neznámou, vyžadující odvahu a odhodlání.

Procházíme brněnským Ústavem přístrojové techniky Akademie věd, prvním Vladimírovým působištěm. Ve zdejších litografických laboratořích se v 70. a 80. letech podílel na vývoji přístrojů, které se dodnes používají, např. při výrobě holografických, bezpečnostních silničních, dálničních a ceninových známek.

Klíčová osobnost profesora Delonga

V prvním patře zdravíme v ředitelně. „Tady bývala pracovna pana profesora Delonga. Tehdy nebyla tak luxusně zařízená. A vedle vždycky byly dvě sekretářky, aby všechnu tu práci stihly,“ vzpomíná Vladimír Kolařík na osobnost, po jejímž boku strávil téměř 50 let. Byl studentem profesora Armina Delonga, později jeho zástupcem a nakonec po sametové revoluci založil firmu, která nese jeho jméno – Delong Instrument. „Pan profesor nás upustil před několika týdny ve 92 letech. Býval to velký vizionář a současně nám jako šéf vytvářel tvůrčí prostředí pro naši vědeckou práci,“ vzpomíná Kolařík.

„V 50. letech sehrál významnou roli jako jeden z otců slavného mikroskopu Tesla, oceněného zlatou medailí na výstavě Expo v Bruselu 1958. Ta historie československé mikroskopie sahá do roku 1947, kdy v rámci poválečné pomoci dodala nadace UNRRA do Prahy a do Brna kromě čokolády, kakaa, vepřových a hovězích konzerv také dva elektronové mikroskopy s cílem přispět k rozvoji vědy. Pro tehdejší profesory i studenty to byla obrovská inspirace a výzva, aby se pokusili o vlastní vývoj. V roce 1957 byl otevřen Ústav přístrojové techniky, čímž vědecké zázemí začalo směřovat do Akademie věd. Dnešní samostatná moderní pracoviště, ve kterých se v Brně vyrábí významná část celosvětové produkce elektronových mikroskopů, navazují právě na tyto zkušenosti. Minulost i současnost jsme se snažili reflektovat v květnu 2017, kdy největší současní hráči v našem oboru v Brně uspořádali tzv. Dny elektronové mikroskopie. V historické budově Staré radnice, ale i na mnoha dalších místech i ve firmách samotných se konaly přednášky, předváděcí akce či výstavy. Přišla se podívat spousta mladých lidí, což nás velice potěšilo.“

Rodina a záliby, které pomáhají

Vladimír Kolařík miluje svoji práci i rodinu. Má ženu, dvě děti a tři vnoučata. „Jsem velice rád doma, ale až po práci,“ usmívá se. Celých 27 let chodí dopoledne do firmy i o víkendu. Rodina si už zvykla, že ve volném čase zasedá k malířskému stojanu, čte, vzdělává se, pořád se učí cizí jazyky. A taky se hlouběji zajímá o víno. Ať už na cestách po milované Francii či Itálii nebo v jihomoravském sklepě nedaleko Hustopečí, kde spolu s hospodářem Michalem už 20 let víno vyrábí. Ne pro byznys, ale čistě pro radost.

„Rotary je dobrovolné společenství už vyspělých lidí, kdy už nemusíme čekat, jak dopadne naše puberta, ale jaksi zcela uvědoměle víme jeden o druhém, co kdo dělá, o čem se můžeme od něho poučit, co nám může poradit nebo čím nás může potěšit… A třeba i my můžeme poradit nebo pomoci. Finančně nebo materiálně. Letos například organizujeme sbírku pro sdružení Pomocné tlapky. Výchova jednoho asistenčního pejska přijde zhruba na 200 000 korun, tak mám radost, že budoucímu majiteli pomůžeme alespoň trochu zlepšit život.“
Vladimír Kolařík o Ratary klubu

Věnuje se taky charitě jako člen Rotary klubu Brno City. O víkendu před Vánocemi si už 13 let obléká zástěru a čepici s rotariánským znakem a prodává dobročinný punč v Galerii Vaňkovka. Pomáhá organizovat velikonoční sbírky, benefiční koncerty. Jako člen klubu podporuje talentované studenty, studentské výměny, diskusní fóra a konference. Neděli co neděli píše zápisy z týdenních rotariánských setkání, a to tak poutavě, že se na ně všichni těší a pečlivě je čtou. (…)

Radiodokument