Příběhy slavných: Luba Skořepová 1/5 (2017)

Přidal: Premek |

Říjen 23, 2017

Jana Soprová. Osud čarodějky posedlé divadlem. Režie Irena Žantovská.

Účinkují Alexej Pyško a Bohdana Pavlíková.

Natočeno 2017. Premiéra 23.-27. 10. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 123 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Soprová, Jana – Luptáková, Věra: Skutečný a nadpřirozený svět u ní splýval v jedno. Příběhy slavných: Luba Skořepová. In web ČRo 27. 10. 2017 (anotace). – Cit.: O skřítcích a vílách, kteří s ní doma bydlí, mluvila všude a často. Spojení „toho našeho“ a nadpřirozeného světa brala Luba Skořepová (21. září 1923 – 23. prosince 2016) velmi vážně. Jakoby ji svět skutečný a pohádkový splynul v jedno a dodával jí sílu. Po celém bytě sušila nasbírané bylinky nebo lidem rozdávala kamínky pro štěstí.

Žila sice sama, ale postavy, které kdy hrála, byly pořád s ní. Doslova před očima se dokázala proměnit v úplně jinou osobnost. Na divadelních prknech byla 66 let, jen ve zlaté kapličce ztvárnila kolem 140 postav. O divadle snila už od dětství. Měla prohlásit, že pokud jí rodiče nedovolí jít k divadlu, tak radši skočí do řeky.

Narodila se jako Libuše, ale říkali jí Lubko. A i když i po druhém rozvodu měla v občance jméno Libuše Hanušová, sama „Libuši“ používala spíš jako pseudonym. A podobně to dělala i s celým životem: čím byla starší, tak své životní příběhy víc a víc přibarvovala.

Do každého vyprávění nikdy nezapomněla přidat kapku mystiky. Třeba v podobě sudiček, které stály u její kolébky, nebo opilé porodní báby, která na papír napsala nějaké datum narození „a kdoví, jestli vůbec správné“. Do šesti let vyrůstala na venkově u babičky. Snědá, hubená, rychlá, nakrátko ostříhaná a neposlušná… Image bláznivé holky si pěstovala sama a ráda.

Zkoušky na konzervatoř dělala ještě za Hitlera a do rukou ji dostal skutečný mistr Ladislav Pešek. Ten prý na rovinu řekl: „Holky, abyste v oboru uspěly, musíte se každý den s někým (z režisérů, novinářů nebo z ředitelů divadel) taky vyspat.“

Zrovna Skořepová ale o svém milostném životě moc nemluvila. Po tragické nehodě, kdy se v zatáčce překlopil náklaďák s osmi maldými herci, už nemohla mít děti. Později přiznala, že oběma svým manželům, herci Josefu Pehrovi a novináři a spisovateli Pavlu Hanušovi, byla nevěrná.

Zajímavé bylo, že v době, kdy už vlastně měla být v hereckém důchodu, hrála stále víc. Nejvíc vzpomínala na roli Myšky v Kočičí hře s Danou Medřickou a Vlastou Fabiánovou. Tehdy byly s Medřickou taky velké kamarádky. Dobu totality ale sama hodnotila, jako by spala. V 90. letech jí pak začala proudit nová krev v žilách.

Kromě Národního působila na nejrůznějších malých scénách, hlavně pak v divadle v Řeznické. Legendární se staly její one-woman show Kam jste dala křídla, paní Marie. A byly i další… Kromě chalupy v Pojizeří, kde měla zahrádku a bylinky, se pustila do psaní. Temperament a touhu stále něco poznávat si udržela až do své devadesátky.

Radiodokument