Vznik Československa očima tří mužů (2017)

Přidal: Premek |

Říjen 28, 2017

Vznik Československa očima tří mužů, kteří se zapsali do historie našich dějin. Komunistický ideolog Zdeněk Nejedlý, herec Jan Werich a pražský lékař a jeden z Čapkových pátečníků Karel Steinbach zažili říjen roku 1918 v Praze. Připravil David Hertl.

Natočeno 2017. Premiéra 28. 10. 2017 (ČRo Plus, 15:34 h) v cyklu Archiv Plus. Repríza 28. 10. 2019 (ČRo Plus, 11:05 h.); 28. 10. 2021 (ČRo Plus, 11:10 h.); 28. 10. 2022 (ČRo Plus, 12:34 h.); 28. 10. 2024 (ČRo Plus, 8:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Wericha 28. říjen 1918 nedojímal, podle Nejedlého šlo o velkou zradu buržoazie. In web ČRo Plus, 28. 10. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Nedojímalo mě to a dodnes mě to nedojímá,“ řekl Jan Werich v roce 1969, když hovořil o 28. říjnu 1918. Klíčový den našich dějin prožil v Praze a byl u všeho, co se tehdy stalo. Důvodem jeho ambivalentního postoje může být věk: Werichovi bylo třináct let.

Zavřeno za příčinou převratu

Werichovo vyprávění o 28. říjnu 1918 je jednou z hezčích zvukově zachycených vzpomínek na tento den. „Šel jsem do centra Prahy a zarazilo mě, že nejezdily tramvaje,“ popisoval Werich. Překvapily ho i davy lidí, kráčejících výhradně směrem do města. A navíc zavřené obchody.

„Míjel jsem obchod, na dveřích byl pověšený papírový pytlík a na něm krásně vypsaným kupeckým rukopisem stálo – Zavřeno za příčinou převratu,“ vzpomínal Werich. Jeho vyprávění vzniklo v roce 1969 jako dialog mezi stárnoucím hercem a jeho dcerou Janou Kvapilovou-Werichovou. Pro Wericha to byla jedna z posledních příležitostí, jak posluchačům říci něco zajímavého.

O rok dříve se objevoval pravidelně na televizní obrazovce jako originální glosátor aktuálního dění v cyklu pořadů Co tomu říkáte, pane Werichu?, kde byl jeho „nahrávačem“ Vladimír Škutina. Po roce 1969 na Wericha čekalo jen několik dílů Pana Tau a potom smutné přežívání v šedé zóně, ze které byl režimem „vytažen“ například pro ponižující shromáždění v Národním divadle v lednu 1977 při podpisu takzvané Anticharty.

Radovánky na Balkáně

Výraznou osobností společenského a kulturního života první republiky byl pražský gynekolog a porodník Karel Steinbach. Byl blízkým přítelem Ferdinanda Peroutky a Jana Masaryka, patřil mezi pátečníky, kteří se pravidelně scházeli u Karla Čapka. V roce 1939 odešel z Československa do USA a vrátil se „na skok“ do poválečné republiky, aby po únoru 1948 zamířil znovu do exilu.

Někdy v 70. letech – možná v roce 1978 u příležitosti 60 let od vzniku Československa – navštívil Steinbacha redaktor Rádia Svobodná Evropa a natočil s ním rozhovor, v němž Steinbach vzpomínal na atmosféru první republiky a na její vznik. Jde o unikátní záznam, který doposud ve vysílání Českého rozhlasu nebyl využit.

Přivádí nás do jiné Prahy, než jaká byla později popisována ve vzpomínkách dalších svědků. Steinbach byl v době vzniku samostatného státu rakouským vojákem a vracel se z válečné fronty na Balkáně. Do Prahy dorazil ráno 30. října 1918.

Podle jeho vzpomínek panovala ve vedení nového státu stísněnější nálada, než se později prezentovalo. Důvodem byla stálá přítomnost rakouské armády na území hlavního města. Jejich velitelé neměli z Vídně pokyny, jak se po vyhlášení samostatného Československa chovat – a mezi představiteli nového státu panovaly obavy, zda nebude vojsko nasazeno k udržení celistvosti habsburské říše.

Hanebná hra buržoazie

Zvláštní kapitolou jsou v souvislosti s 28. říjnem 1918 vzpomínky muže, který byl v těch dnech profesorem pražské univerzity. Oproti třináctiletému Werichovi a pětadvacetiletému Steinbachovi byl v nejlepších letech, bylo mu čtyřicet: historik Zdeněk Nejedlý, v dobách komunistického režimu obávaný ministr školství a osvěty.

V rozhlasovém archivu jsou dochovány jeho nedělní komentáře Na okraj dne, ve kterých se – mimo jiné – vyjadřoval k 28. říjnu 1918. Činil tak i v první polovině 50. let, v době, kdy se o první republice v podstatě nemluvilo, a když, tak v záporném smyslu. Nejedlý dobovému trendu nezůstal nic dlužen: v jeho rozhlasových textech je 28. říjen 1918 nazýván „lidovým“, který byl ale vzápětí prvorepublikovou buržoazií lidu odcizen.

„Byl dnem velké zrady buržoazie, která ze dne osvobození učinila den nového zotročení ještě horšího, než bylo to rakouské. Proto ty prapory a muziky, aby si lid nevšiml. Ale byla to jen hanebná hra,“ říkal Nejedlý například v říjnu 1952. Nejedlý nepopisoval jednotlivé události října 1918, jak je viděl, ale podával výklad; říkal posluchačům, jak mají teď 28. říjen chápat.

Radiodokument