Mozaika – Jaume Cabré: Přiznávám že… (2016?)

Přidal: Premek |

Listopad 16, 2017

Připravila Milena M. Marešová.

Natočeno 2016 (?). Premiéra 11. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h).

Lit.: Marešová, Milena M.: Vynikající román Jaumea Cabrého líčí příběh o pomíjivosti života, vzácných houslích a dědičné vině. In web ČRo 3 Vltava, 11. leden 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Román o moci zla, síle lásky, o hudbě a limitech geniality napsal katalánský spisovatel Jaume Cabré, prozaik tzv. generace 70. let, dramatik a filmový scénárista. Kniha vychází v českém překladu Jana Schejbala pod názvem Přiznávám, že… v nakladatelství dybbuk.

Své vyprávění, v podstatě jeden předlouhý dopis nebo vzkaz začíná hlavní hrdina příběhu, Adrià Adrèvol, ve chvíli, kdy mu lékař diagnostikuje nevratnou chorobu mozku, degenerativní postup, díky němuž se z jeho paměti a vědomí vytratí vše, co tam vložil, ať vzdělání nebo vzpomínky a představy. Sama o sobě tragická skutečnost je o to horší, že Adrià byl vychováván jako geniální dítě rozpolcené mezi vizi despotického otce o tom, že zvládne deset jazyků a stane se humanistou a ideálem citově chladné matky, že ze syna bude světově proslulý houslista.

Postavy se prostupují a věty si předávají jako štafetu

A tak se v potřebě a touze vzdorovat osudu, který slepě trhá životy bez výjimky, rozvíjí vyprávění o lísce ke knihám, vědění i k houslím, ale zároveň se tu košatí mnoho dalších vrstev. Jaume Cabré vystavěl vpravdě postmoderní kompozici, v níž prochází časem od 14. století do konce 20., ale i prostorem – do klášterních cel, houslařských dílen, do koncentračních táborů, koncertních síní i uměleckých ateliérů. Postavy přecházejí plynule z nepřímé řeči do přímé a věty si předávají mezi sebou jako důležité poselství o moci zla, o vině, která se dědí a spravedlnosti, za kterou sice nečeká vykonavatele odměna ani pocit štěstí, ale jedině ona dokáže přinést jisté vyrovnání se s životem a bytím.

Jaume Cabré (nar. 1947) je přední katalánský prozaik, dramatik, filmový a televizní scénárista. Studoval filologii na Barcelonské univerzitě, působil jako učitel, začal psát povídky a později romány, ve kterých jsou důležité hudba a úvahy o kultuře a umění. Od dětství je vášnivý čtenář a za své literární dílo získal mnoho vysokých ocenění. Od roku 2000 je řádným členem Ústavu katalánských studií.

Radiodokument