Reflexe: Film! Zahradnictví (2017)

Trilogie Zahradnictví se skládá ze tří samostatných filmů dějově předcházejících oblíbenému Hřebejkovu hitu Pelíšky. Vypráví o třech rodinách: rodině leteckého radiotelegrafisty (toho hraje Martin Finger), rodině majitele kadeřnického salonu (Jiří Macháček) a rodině majitele zahradnictví (David Novotný). První díl, Rodinný přítel se odehrává za nacistické okupace. Druhý díl, Dezertér je zasazený do období nástupu komunismu a romantická komedie Nápadník se pak odehrává v 50. letech. „Do historických klišé jsme v Zahradnictví sklouznout nechtěli,“ říká režisér, ale uvědomuje si, že některé momenty vypadají příliš povědomě.

Proč Zahradnictví?

Trilogie se jmenuje Zahradnictví, ale to je jen jeden, spíše okrajový motiv. „Byl to pracovní název už od první fáze scénáře Petra Jarchovského, který jsme pak už moc neřešili. Jak už to tak bývá,“ říká k tomu Jan Hřebejk. Původní vzpomínkový text, vyprávějící o postavách založených na skutečných členech Jarchovského rodiny, prošel velkými změnami. „Měl to být film, pak televizní seriál a pak filmová trilogie, ke které Petra přesvědčil producent Viktor Tauš.“ Složitý vývoj může být příčinou toho, že film disponuje velkým množství postav a komplikovanou dramaturgií. Velkou část pozornosti a rozpočtu spolkla pečlivá výprava. „Věřil jsem, minimálně když jsem to četl, že lidské příběhy mají dostatečné oblouky a že ten tvar pomohou nést,“dodává Hřebejk.

„Mým nejoblíbenějším dílem, se kterým jsem se nejvíc ‚navyšíval‘, je Rodinný přítel. Mám pro něj největší slabost. Zadržovanost citů v tom filmu a jeho určitá nehybnost pro mě byla největší výzva,“ říká režisér. „Je to pomalý, expoziční film a také je to melodrama, takže poněkud pokleslý žánr. A závěrečný Nápadník byl nejméně ambiciózní, byli jsme tam nejvíc doma. A myslím, že je při své jednoduchosti vlastně nejčistší.

Publikum chce, aby ses opakoval

Kariéru Jana Hřebejka na poli celovečerním filmu zahájil v roce 1993 muzikál Šakalí léta. Po téměř čtvrtstoletí v českém filmu mu předcházející snímek Učitelka mu přinesl překvapivý mezinárodní úspěch, který překonává i Musíme si pomáhat, film s nominací na Oscara. „Kdybych mohl a měl na to scénáře, točil bych Pelíšky pořád,“ říká režisér posmutněle. „Publikum chce, aby ses opakoval,“ říká, když vypráví o svých pokusech vystoupit z rutiny a obrazu sebe samotného. „Tentokrát jsme to asi netrefili. Věřili jsme tomu, ale nepodařilo se nám to prodat tak, jak jsme si přáli,“ přiznává poněkud odevzdaně režisér.

Celý rozhovor z filmových Reflexí si poslechněte v záznamu.