Pražská kavárna – zrcadlo moderního světa 1/12 (2017)

Přidal: Premek |

Prosinec 31, 2017

Ve dvanácti historických exkurzech o historii i současnosti pražských kaváren s autorkou monografie Evou Bendovou diskutuje literární historička Kateřina Piorecká. Připravily Kateřina Piorecká a Eva Bendová. Režijní spolupráce Milena M. Marešová.

Natočeno v roce 2017. Premiéra 31. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava10:15 h.; 12:00 h.; 13:15 h.; 14:35 h.; 16:20 h.; 17:55 h.; 19:00 h.; 22:10 h.; 23:00 h.; 23:50 h.; ) a 1. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 0:45 h.; 2:40 h) v rámci cyklu Kavárenský Silvestr na Vltavě 2017.

Repríza 25. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava) v rámci cyklu Kavárenský Silvestr na Vltavě 2017.

Obsah: 1. Odkdy se v Praze pije káva? Kafírny obrozenců, první velké kavárny, typ kavárny u nádraží. – 2. Národní třída a její kavárny: Slavia, Národní kavárna, Louvre. Funkce kavárny a typy kavárenských prostor; kavárny a spolkový život (herecké velikonoce, založení PEN klubu). – 3. Corso, Edison a jiné německé kavárny na Příkopech. – 4. Unionka a typ literární kavárny. – 5. Montmartre a anarchistická bohéma. – 6. Kavárna Arco a arconauti. – 7. Metro – levicová avantgarda a její kavárny. – 8. Funkcionalistické velkokavárny v prostoru Václavského náměstí, kavárna Juliš, Fénix, Boulevard. – 9. Sociální vztahy v iluzivním prostředí kaváren, padlé dívky u kavárenských stolků, Géza Včelička a Kavárna na hlavní třídě. – 10. Zábavní poslechové kavárny, tanec a jazzová hudba v kavárnách. – 11. Návrat plurality, obnovení tradice velkokaváren s restauračním provozem (Slavia, Louvre, Savoy aj.); kavárna-cukrárna (Myšák), Café Bar (Ema), pražírna (Dos Mundos), kavárny na ulici (Kofi-Kofi aj.); řetězce válcující tradici (Café Radetzky/ Malostranská kavárna/Starbucks aj.) – 12. Hipsterská kavárna a adaptace nevyužívaných prostor (V lese, Bajkazyl, Neustadt, Super Tramp Coffee, Kavárna, co hledá jméno, Vnitroblock).

Lit.: Piorecká, Kateřina: Pražská kavárna – zrcadlo moderního světa. In web ČRo 3 Vltava, 31. prosinec 2017 (článek). – Cit.: Kavárny vznikaly a dodnes vznikají jako demokratický prostor určený k setkávání, diskusi, intelektuální práci i pozorování světa za oknem. Konzumace – na rozdíl od restaurantů, hostinců, výčepů i hospod – je často až na druhém místě. Dvanáctidílný cyklus o pražských kavárnách – od historických kafíren obrozenských časů až po dnešní hipsterské podniky – uvedeme na Vltavě 31. prosince 2017.

V kavárně se čeká na zázrak, který dává smysl vnějšímu světu. Antonín Kosík, z monografie věnované kavárně Slavia (1998)

Kavárna jako multifunkční městský prostor nabízející různé druhy posezení, občerstvení i zábavy se stala zrcadlem moderního světa. Díky pochopení toho, co se děje „uvnitř“, lze pochopit to, co se děje „venku“, připomíná historička umění Eva Bendová ve své právě vydané knize Pražská kavárna: minulost – přítomnost (Praha: Verzone 2017).

Tímto titulem se Eva Bendová snaží vrátit v politickém diskurzu devalvovanému pojmu „pražská kávárna“ původní význam. Průvodci historickými i současnými pražskými kavárnami, opatřenými černobílými reportážními fotografiemi i reprodukcemi dobových dokumentů, předchází studie, v níž odhaluje, nejen kdy se v Praze začala pít káva, ale jak kavárny postupně získaly nezvratnou pozici v českém veřejném životě. Ať už jím byly debaty a schůze v revolučním roce 1848 nebo během revoluce sametové, vznik různých uměleckých sdružení, manifestů i nových směrů.

Máš takové nebo onaké
starosti – do kavárny!
Nemohla k tobě přijít z nějakého, byť
sebevěrohodnějšího důvodu – do kavárny!
Máš roztrhané boty – kavárna!
Jsi úzkostlivý a spořivý
a nic si nedopřeješ – kavárna!
Nenalézáš žádnou, která by
se k tobě hodila – kavárna!
Stojíš vnitřně před
sebevraždou – kavárna!
Nenávidíš a podceňuješ lidi,
a přesto se bez nich neobejdeš – kavárna!
Již nikde Ti nedají na dluh – kavárna! Peter Altenberg: Kavárna

Ve dvanácti historických exkurzech o historii i současnosti pražských kaváren s autorkou monografie Evou Bendovou diskutuje literární historička Kateřina Piorecká.

Společně projdou po stopách Georgia Deodata Damaascena Staré Město i Malou Stranu, v Celetné nahlédnou do kafíren obrozenců, zastaví se pod okny první pražské velkokavárny U nádraží, aby se společně zamyslely nad tím, co znamenala kavárna v životě české i česko-německé moderní společnosti. Kavárny totiž otevíraly prostor pro velmi rozmanité činnosti – ať už jako místo schůzí různých spolků či intimního rozhovoru ve dvou, prostor k tanci, šachové hře či biliáru, nebo osamocené četbě, poslechu hudby. Staly se prostorem pro mondénní dámy, vážené pány, flanéry, rozpustilé tanečnice, bohémy i introverty. Bylo tomu tak v dobách tonetových židlí a omšelého plyše, výstavních funkcionalistických velkokaváren i dnešních espresso barů a hipsterských kaváren.

Lit.: Kamen, Jiří: Kavárna jako světový názor. Celodenní silvestrovské vysílání uzavře projekt Rakouský rok. In web ČRo 3 Vltava, 28. prosinec 2017 (článek). – Cit.: Programovým leitmotivem vltavského vysílání v roce 2017 je prezentace rakouské kultury, a to z časů, kdy Češi a Rakušani obývali jeden stát, ale především té současné. A vídeňské kavárny v obou časech, tom minulém i přítomném nelze pominout. Vysíláme 31. prosince od 10:00.

Už v časech dunajské monarchie se staly významným místem společenského života a svůj význam si podržely dodnes. Kavárny jsou prostorem, o kterém se píší romány a zároveň místem, kde romány vznikají. Mnoho rakouských literárních nápadů se zrodilo u kavárenského stolku. „Kavárna Central je světový názor“, prohlásil jeden z jejích štamgastů. O kavárnách se pořádají mezinárodní konference, kde vídeňskou kavárnu jako fenomén společenského a kulturního života srovnávají s podobnými podniky v Paříži a třeba v Amsterdamu s jeho hnědými kavárnami – bruin-cafés. O hnědou patinu těchto jednoduše zařízených podniků se prý postaral nejen intenzivní nápor času, ale především dlouhodobé působení cigaretového a doutníkového kouře.

Pojmu „pražská kavárna“, devalvovanému v politickém diskurzu, je třeba vrátit jeho původní význam. Kateřina Piorecká

Amsterdamská hnědá kavárna Café Rijders představuje důležitý bod na mapě evropské literární topografie. Ve 30. letech tady často sedával rakouský spisovatel Joseph Roth, autor Kapucínské krypty a Pochodu Radeckého. Neboť především v kavárnách vše souvisí se vším.

Osazenstvo kavárny Odeon v Curychu představovalo jakýsi městský mikrokosmos. Jenže v letech první světové války tu začaly objevovat tváře, které kavárenští štamgasté neznali. Do Odeonu chodili: James Joyce, Karl Kraus, Else Lasker-Schülerová, Tristan Tzara, Franz Werfel a Stefan Zweig. I Hermann Hesse se tu cítil dobře. Ano, v dobách nejistých se kavárna může stát útočištěm.

„Pojmu ‚pražská kavárna’, devalvovanému v politickém diskurzu, je třeba vrátit jeho původní význam. Kavárny vznikaly a dodnes vznikají jako demokratický prostor určený k setkávání, diskusi stejně jako osamělé četbě, intelektuální práci či pozorování vnějšího světa. Konzumace – na rozdíl od restaurantů, hostinců, výčepů i hospod – je často až na druhém místě. Kavárnu jako multifunkční městský prostor nabízející různé druhy posezení, občerstvení i zábavy, se stala zrcadlem moderního světa.“ Napsala v anotaci dvanáctidílného cyklu o pražských kavárnách jeho tvůrkyně Kateřina Piorecká, autorka publikace Praha avantgardní.

Druhou tvůrkyní kavárenského cyklu je Eva Bendová, jejíž kniha Pražská kavárna – minulost a současnost nedávno vyšla. Obě dámy nás provedou světem pražských kaváren. Začnou v historických kafírnách obrozenských časů a svoje putování kavárenským časem a prostorem skončí v dnešních hipsterských podnicích.

Celodenní vysílání bude prostupovat osm částí silvestrovského BáSnění s Petrem Borkovcem o kavárnách, kde se čte nahlas častěji než občas. Třikrát se posluchači mohou setkat s mistrem černého humoru s Alphonsem Allaisem. Do krakovské kavárny, kde sedávali básníci – nobelisté se vypravíme s Milošem Doležalem. Nechybí kabaretně pojednaný Průvodce mladého člověka kávou nebo hra Arthura Schnitzlera Bakchova slavnost. Také hudba, která bude znít ve vltavském silverstru, bude převážně kavárenská.

Radiodokument