Svět ve 20 minutách – Odliv vzdělanců z Turecka (2018)

Přidal: Premek |

Leden 3, 2018

Masové demonstrace v Íránu a frustrace obyvatel z hospodářství země. Italské Hnutí pěti hvězd kvůli parlamentním volbám mění stranická pravidla. Přinese rok 2018 uklidnění situace v Sýrii? Připravil Jakub Rerich.

Natočeno 2018. Premiéra 2. 1. 2018 (ČRo Plus, 19:05 h). K poslechu zde.

Lit.: Rerich, Jakub: Odliv vzdělanců z Turecka: tvrdé zákroky vlády vytlačují intelektuály ze země. In web ČRo Plus, 2. 1. 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Erdoganova vláda po neúspěšném puči zatkla na 60 tisíc lidí a dalších 150 tisíc osob postavila mimo službu, nebo je rovnou propustila.

Server britské stanice BBC se ve své reportáži zaměřuje na odliv vzdělaných lidí z Turecka. Ti ze země odcházejí kvůli utlačování ze strany vlády prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Jednašedesátiletý Bülent Somay z Turecka odejít nechtěl. Podle jeho slov ho ale k emigraci donutila situace v zemi. Profesor jedné z istanbulských univerzit se rozloučil se svými studenty a odešel do Bruselu, kde mu, jak sám věří, nehrozí žádné nebezpečí. Akademik je jedním z mnoha intelektuálů, kteří odcházejí do zahraničí kvůli politické situaci v Turecku.

„Necítíme se v bezpečí ani během vyučování,“ vysvětlil BBC Somay během vyklízení svého istanbulského bytu. Jak dodává, vysokoškolští učitelé si musí dávat pozor na to, co říkají. „Někteří studenti nás nahrávali a později byly naše výroky odvysílány v provládních médiích s komentářem, že urážíme prezidenta. Pokud něco napíšeme, jsou nám okamžitě zasílány nejrůznější nadávky a výhrůžky,“ postěžoval si profesor.

„Míval jsem velmi dobrý vztah se svými věřícími studenty, ale oni se teď cítí jako elita a my jsme za plebejce. Před lety se zkoušeli dostat k moci, nyní ji získali, ale nechtějí ji s námi sdílet,“ dodává Somay.

Obvinění ze zrady

Jak server britské stanice poznamenává, tento muž je jedním z 1 128 akademiků, kteří v roce 2016 podepsali petici žádající tureckou vládu o ukončení konfliktu s kurdskými ozbrojenci. Prezident Erdogan je poté obvinil ze zrady.

Jeden z provládně orientovaných šéfů podsvětí signatářům petice dokonce vyhrožoval likvidací. Univerzity následně signatáře výzvy propustily. Ti, kteří mohou, z Turecka v současnosti odcházejí. Ostatní jsou souzeni za teroristickou propagandu.

Po nepodařeném pokusu o převrat v červenci 2016, během kterého ozbrojené složky zabily více než 260 lidí, turecká emigrační vlna ještě více zesílila. Erdoganova vláda po neúspěšném puči zatkla na 60 tisíc lidí a dalších 150 tisíc osob postavila mimo službu, nebo je rovnou propustila.

Odliv nejen akademiků

Ze země na pomezí Evropy a Asie neodchází ovšem pouze akademici. Se sílícím náboženským nacionalismem Turecko opouští čím dál více občanů hlásících se k sekulárním hodnotám. Žádné oficiální statistiky ohledně těchto migračních toků sice neexistují, BBC se ale pokusila provést vlastní sondáž.

Od podepsání kurdské petice v roce 2016 podalo 698 tureckých akademiků přihlášku newyorské organizaci Vzdělanci v nebezpečí (Scholars at Risk) s žádostí o pomoc s přestěhováním do zahraničí.

A podle britských úřadů se v posledních pěti letech do Velké Británie přestěhovalo 17 tisíc tureckých občanů. Německý statistický úřad zase nahlásil za toto období sedm tisíc tureckých přistěhovalců a francouzské ministerstvo vnitra pět tisíc.

Čtyři a půl tisíce Turků židovského původu požádalo o občanství ve Španělsku a Portugalsku. Tyto dvě země nabízejí občanství jako odčinění za vyhnání španělských židů během inkvizice v 15. století, kdy jich většina emigrovala do tehdejší Osmanské říše.

„Nedá se tu dýchat“

Tureckému dopisovateli BBC se podařilo vyzpovídat muže, který se s celou rodinou stěhuje do Španělska a z bezpečnostních důvodů si nepřeje zveřejnit své jméno. „To, že odjíždím, mi láme srdce, ale v Turecku už nemohu dýchat,“ vysvětluje muž.

„Způsob, jakým chci žít, není v současném Turecku možný. Musíme si vybrat stranu, a pokud to není ta správná, nebude se nám dařit v práci. Je třeba být muslimem, sunnitou a podporovat vládu,“ popisuje dotázaný situaci v Turecku.

Nový život v několika evropských zemích je možné si i koupit. Mnoho lidí se například stěhuje do sousedního Řecka. Turci tam v současné době zaujímají třetí místo ve skupování nemovitostí za účelem získání trvalého pobytu.

430 zlatých víz

Nový život v několika evropských zemích je možné si i koupit. Mnoho lidí se například stěhuje do sousedního Řecka.

Podle údajů vlády v Athénách bylo za poslední čtyři roky uděleno takzvané zlaté vízum 430 tureckým občanům. Řecké úřady ho poskytují za zakoupení nemovitosti v hodnotě vyšší než 250 tisíc eur. V Portugalsku a Španělsku se hranice pro udělení trvalého víza pohybuje na 350 tisících eurech, přičemž kupující za nákup takové nemovitosti nezíská jen vízum, ale také občanství.

Selcan Türková je turecká realitní makléřka žijící v Athénách. Reportéry stanice BBC provedla bytem s výhledem na Akropolis, který nedávno prodala jedné turecké rodině. Minulý rok tureckým občanů ukazovala tři byty za měsíc, nyní jsou to tři za týden.

„Turci se ve své zemi necítí bezpečně, ať už se jedná o lidská práva, demokracii nebo právní situaci,“ vysvětluje žena, podle které emigranti v Řecku „cítí opravdovou demokracii a svobodu.“

Autoritářský trend

Právě demokracie a svoboda jsou tím, co podle odcházejících v Turecku nejvíce chybí. Odchod kritiků současného systému ale možná povede jen k dalšímu oslabení systému brzd a protivah, který je nezbytný pro kontrolu jakékoliv vlády. Ta v Turecku se přitom podle mnohých stává čím dál tím více autoritářskou, zamýšlí se BBC.

Turecko již v minulosti zažilo několik migračních vln. V šedesátých letech odešly stovky tisíc lidí do Německa jako takzvaní gastarbeiteři z důvodu poválečné poptávky po levné pracovní síle.

Když turecké hospodářství zvýšilo svůj výkon a zemi se začalo dařit, vrátili se někteří z nich zpět, protože mnozí se cítí opravdu doma jen pod Erdoganovou pobožnou vládou. Ale druhá část populace, liberálové, intelektuálové a movití, v současnosti zemi opouští v mnohem větší míře, za což Turecko v budoucnosti možná draze zaplatí, píše na závěr své reportáže BBC.

Radiodokument