Mozaika – Černý med (2018)

V hlavních rolích komorního příběhu, který stojí na hře s dialogy a zkoumá jejich možnosti, se představí Ivana Uhlířová a Vasil Fridrich. Slova a dialogy jsou v této inscenaci zbraní i nástrojem k manipulaci nebo milostným hrátkám.

Scéna je prostá. Na jevišti je otáčející se konstrukce výslechové místnosti, stůl, dvě židle a kotoučový magnetofon. A také ona a on. Ester je vyšetřovatelka vyslýchající spisovatele a dramatika Eugena Loebla, protože v parku na druhém konci města podezřele vyhodil do odpadkového koše štos papírů.

„Kdybychom šli jen po příběhu, byl by to docela fádní, detektivní příběh nebo výslech, a to nestačilo. Potřebovali jsme se emočně posouvat, docílit zvratů,“ říká herečka a režisérka Ivana Uhlířová.

„Mě láká výzva vytvořit rozhovor, který v sobě má drama a je strhující. Proto dialog dlouhodobě zkoumám – co všechno se dá, co vydrží. Dialog nebo rozhovor je podle mě mocná zbraň,“ doplňuje Votěch Mašek, který se spolu s Ivanou Uhlířovou ujal režie inscenace. Černý med je tak po inscenaci Mimo zápis, uvedené loni v pražském Studiu Hrdinů, jejich druhou autorsko-režijní spoluprací.

Výchozí dramatickou situaci výslechu v Černém medu rozehrávají a posouvají právě promyšlené dialogy. Autoři zkoumají jeho obsahové i formální možnosti. Postupně se divákovi odhaluje jiný zločin, další vrstvy příběhu i složitost vztahu obou protagonistů. Zjišťuje, že nic není, jak se zdá. Příběh je postupně víc a víc zpochybňován a destruován.

„Já sám mám rád ten typ filmů, představení nebo knížek, které mě zjitří, zapůsobí na mě emotivně a přiměje diskutovat, co to vlastně mohlo znamenat. To je pro mě představa katarze,“ říká Vojtěch Mašek. A Ivana Uhlířová dodává: „Je to vícevrstevnatá možnost přemýšlet nad tématem.“