Osudy – Prokop Petr Siostrzonek 1/5 (2011)

Přidal: Premek |

Únor 7, 2018

Rozhlasové vyprávění břevnovského převora o řeholi sv. Benedikta a o obnově života památného českého místa. Připravila Eva Ocisková. Technická spolupráce Tomáš Gsöllhofer.

Natočeno 2011. Premiéra 18. – 22. 4. 2011 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 1. – 5. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Pozn.: Podle rozhlasového cyklu Osudy vznikla stejnojmenná kniha. Křest knihy proběhl v úterý 6. 3. 2018 od 17 hod. (Praha, na střeše Lucerny).

Lit.: anonym: Osudy – Prokop Petr Siostrzonek. In web ČRo 3 Vltava, 13. duben 2011 (článek). – Cit.: Vypravěče Osudů letošního velikonočního týdne není třeba zvláště představovat. Převora břevnovského kláštera Prokopa Siostrzonka znají posluchači mj. z vysílání Českého rozhlasu 2 – Praha, z každoročního vítání televizních adventních koncertů v Břevnově, ale také z uvádění koncertů pro lidi dobré vůle na Velehradě. Rozhlasové vyprávění břevnovského převora o řeholi sv. Benedikta a o obnově života památného českého místa natočila Eva Ocisková.

Příjmení Prokopa Petra Siostrzonka napovídá, že pochází ze Slezska. Své dětství a mládí prožil v Českém Těšíně, odmalička ministroval v kostele, zpíval ve schole, chodil do výuky náboženství, učil se hrát na klarinet, hrál v orchestrech, studoval na gymnáziu. Zdejší „teren razovity“, jak o něm zpívá Jaromír Nohavica, a výrazné osobnosti kněží v Kostele Božského Srdce Páně poskytovaly mnoho podnětů k úvahám a zkoumání náboženských, kulturních, historických kořenů a dodnes citlivých souvislostí zdejšího života. Důležitá pro něj už tehdy byla krása bohoslužby, zpěvu, umění, což je blízké i benediktinům, o které se začal více zajímat, ač v tehdejší době byla příslušnost k řeholním řádům tajná, protože byly od roku 1950 komunistickým režimem zakázány.

Pro duchovní cestu se Petr Siostrzonek rozhodl 5. července roku 1975, na svátek sv. Cyrila a Metoděje. Rodiče mu řekli: „ Vyber si co chceš, dělej co chceš, ale dělej to pořádně.“ Od podání přihlášky na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích nejednou obhajoval své rozhodnutí. Jako „třídní nepřítel“ musel absolvovat povinnou dvouletou vojenskou službou, kde si sáhl až na dno svých sil, ale také, protože uměl psát na stroji, přepisoval přísně tajné dokumenty. Tajné byly i jeho slavné sliby benediktinskému řádu – břevnovský opat Anastáz Opasek mu tehdy z exilu poslal vzkazem nové jméno – „pozdravuj též Prokopa“ . Po sametové revoluci přichází benediktinská komunita opět do Břevnovského kláštera a nasloucháním, modlitbou a prací navrací s převorem Prokopem významnému místu českých dějin jeho dávnou slávu a krásu.

Radiodokument