Zaostřeno na migraci (2018)

Přidal: Premek |

Únor 8, 2018

Migrace – palčivé téma nejen v Evropě, ale i v zámoří. Jak se s ním vyrovnávají ve Spojených státech a jak v Kanadě? Připravil Jan Kaliba.

Natočeno 2018. Premiéra 8. 2. 2018 (ČRo Plus, 15:34 h). K poslechu zde.

Lit.: Kaliba, Jan – Přinosilová, Jana: Kanada vítá syrské uprchlíky, před nimiž Trump dočasně zavřel hranice USA. In web ČRo Plus, 8. 2. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Migrace – jedno z nejcitlivějších témat současnosti, které v sobě skrývá reálné problémy, ale také vyvolává iracionální reakce i atmosféru strachu. Přístupy se hodně liší i v Severní Americe. Když prezident Donald Trump před rokem vydal své první nařízení, které dočasně zakazovalo vstup do Spojených států mimo jiné lidem ze Sýrie prchajícím před válkou, kanadský premiér Justin Trudeau vzkázal, že jeho země je připravená takovým Syřanům pomoci.

Americká vláda především uplatňuje nárok na ochranu hranic s vírou, že tímto způsobem sníží riziko terorismu. Naopak Kanaďané vidí šanci, jak se projevit coby humánní národ a zároveň pomoci i sobě samým proti stárnutí populace a jeho ekonomickým důsledkům. Jen do ledna 2017 přijali 40 tisíc Syřanů a přibývají další.

Skupina na podporu syrských uprchlíků

Saima Jamalová mě provádí skromným přízemním objektem na jižním předměstí Calgary. Tady sídlí Skupina na podporu syrských uprchlíků, kterou Saima, žena ověnčená několika cenami za podporu místní komunity, před víc než dvěma lety spoluzaložila.

Procházíme kolem kanceláře i jakési malé komunitní místnosti s několika sedačkami a končíme v hale, která teď slouží hlavně jako skladiště. Na stěně visí mapa Sýrie nebo velký nápis, který hlásá, že svět potřebuje víc Kanady.

Připojuje se k nám Syřan Sam Nammoura, který ze své nesvobodné země utekl v roce 1993 a už dvacet let žije a pracuje v Kanadě. Když v roce 2015 jako celý svět viděl fotku s mrtvým tělem malého chlapce, kterého vyplavilo moře na tureckém pobřeží, rozhodl se, že musí začít svým prchajícím krajanům pomáhat.

Podpora od dárců

Právě Nammoura je druhým zakladatelem organizace. Do Calgary a blízkého okolí přišly během dvou let tři tisíce Syřanů a na tisíc z nich má Sam ve svém telefonu uložený kontakt. Pomáhá radou, jako tlumočník a znalec prostředí, ale i materiálně. Ve skladu své organizace mi ukazuje šest skříní zabalených do plastové folie.

„Dostali jsme je pro Syřany od jedné právnické firmy. Místo klábosení v kanceláři se zaměstnanci rozhodli relaxovat tím, že koupí a v pauze pak společně smontují skříně a že nám je pak darují. My je pak rozdáme nově příchozím Syřanům podle jejich potřeby,“ říká Nammoura.

Když prezident Donald Trump před rokem vydal své první nařízení, které dočasně zakazovalo vstup do Spojených států mimo jiné lidem ze Sýrie prchajícím před válkou, kanadský premiér Justin Trudeau vzkázal, že jeho země je připravená takovým Syřanům pomoci.

On ani Jamalová nedostávají žádné vládní příspěvky ani jiné dotace z veřejných peněz, a tak je Skupina na pomoc syrským uprchlíkům závislá právě na darech od firem a soukromých osob. Na peněžních, materiálních, ale tou nejpodstatnější pomocí je podle Saimy přímé propojování místních lidí s nově příchozími, kteří často umí jenom arabsky.

„Abyste ukázali soucit, k tomu se nepotřebujete učit jazyk. To říkáme Kanaďanům, kteří se bojí pomáhat, protože nerozumějí arabsky. A já jim odpovídám touto historkou – jako vůbec první se nám přihlásil dobrovolník, původem Maďar, který sem do Kanady přišel jako uprchlík ve dvou letech. Potřebovali jsme pomoc pro desetičlennou rodinu, která dostala dům na předměstí, ale cítila se tam jako na ostrově. Když ti lidé potřebovali naléhavě pomoct, soused před nimi zabouchl dveře, protože jim nerozuměl.

Nebo jim nešlo vypátrat, kde prodávají arabský chleba. A na naši výzvu se přihlásil právě ten maďarský Kanaďan, vzal velkou televizi, DVD přehrávač, arabský chleba a přišel za tou rodinou. Zapojili techniku, pouštěl jim disneyovky, děti byly nadšené, že už nemusejí jen koukat do zdi, a dospělí, že za nimi někdo přišel. Tady vidíte, že pomáhat jde, i když nemluvíte společnou řečí,“ vypráví Saima.

Klíčové je pomáhat s praktickými věcmi

Vládou finančně podporovaných uprchlíků je menšina, výrazně převažují ti, které sponzorují církve, soukromé organizace nebo jednotliví Kanaďané. Saima Jamalová zdůrazňuje, že klíčové pro všechny strany je pomáhat Syřanům řešit praktické věci jako učit anglicky – nejprve děti, které pak pomáhají překládat rodičům. Zkrátka nenechat početné rodiny včetně těch původem farmářských ze syrského venkova, aby se v Calgary ztratily v anonymitě a izolaci, a pomoct jim zapojit se do nového života.

Kanadská vláda udává čtyři hlavní zásady programu pro přijímání Syřanů – ochránit uprchlíky a udělit jim trvalý pobyt, dopřát jim výhody sociálního, zdravotního a ekonomického systému a integrovat je do společnosti, získat si tím mezinárodní reputaci a upozornit na sdílenou odpovědnost celého světa za jejich osudy a konečně: při přijímání Syřanů v nouzi myslet na bezpečnost Kanaďanů přísným prověřováním uprchlíků už za mořem, a pak i po příjezdu sem do Kanady.

Kanadská vláda si vybírá z uprchlických táborů v Libanonu, Jordánsku či Turecku především ty syrské rodiny, které mají co největší počet dětí. Je to naprosto pragmatické – Kanadě chybí pracovní síla, počet lidí v produktivním věku bude podle vládních propočtů klesat a v roce 2036 bude v populaci dvojnásobek důchodců oproti roku 2009.

Federální vláda proto otevřeně říká, že chce využít situace, kdy nejen Trumpovy Spojené státy, ale i spousta dalších zemí zavírá brány. Připravují se tím prý o schopnosti a dovednosti lidí, o které Kanada stojí, cituje deník Globe and Mail ministra pro imigraci Ahmeda Hussena. Podle něj je imigrace pro jeho zemi klíčová, pokud si chce uchovat stávající úroveň zdravotní péče, důchodů nebo sociálních programů.

V praxi to znamená, že 36milionová Kanada chce letos přijmout 310 tisíc přistěhovalců, v dalších dvou letech ještě víc a dohromady za tři roky skoro milión lidí. Z toho jen 14 procent primárních uprchlíků, kdežto ekonomických přistěhovalců má být 58 procent.

Radiodokument