Kontexty – Malé dějiny skandálního filmu 1/10 (2018)

Přidal: Premek |

Únor 26, 2018

Připravil a uvádí Vladimír Hendrich.

Hovoří filmový publicista Tomáš Stejskal (1) a z archivního záznamu rozhovoru režisér Vilgot Sjöman (2, 3).
Ukázky čte Iva Jonášová (2, 3, 10), Rudolf Kvíz (2, 3, 4, 6), Petr Fischer (2), Petr Gojda (3, 4, 5, 8, 9), Alena Zemančíková (5, 6), Marek Němec (5, 6), Barbora Munzarová (7), Pavel Klusák (7), Ota Sládek (7, 10), Libor Vacek (9) a Lukáš Hlavica (10).

Natočeno 2018. Premiéra 26. 2. – 2. 3. a 5. – 9. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h). Repríza 1. dílu 27. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin); 27. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h.)..

Obsah: 1. Proměny pojmu „skandální“ v historii filmu. – 2. „Mlčení“ Ingmara Bergmana. – 3. Jsem zvědavá: žlutě a modře aneb Vilgot Sjöman – „enfant terrible“ autorského švédského filmu. – 4. „Mechanický pomeranč“ Stanleyho Kubricka. – 5. „Poslední tango v Paříži“ Bernarda Bertolucciho. – 6. „Velká žranice“ Marca Ferreriho.

7. „Sweet Movie“ Dušana Makavejeva. – 8. „Korida lásky“ Nagisy Ošimy a japonské „pink movies“. – 9. „Saló aneb 120 dnů Sodomy“ Piera Paola Pasoliniho. – 10. „Berlín, Alexandrovo náměstí“ Rainera Wernera Fassbindera.

Lit.: Hendrich, Vladimír: Malé dějiny skandálního filmu. In web ČRo 3 Vltava, 2. březen 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: V cyklu filmového historika Vladimíra Hendricha se zastavíme u několika filmů, které měly ve své době skandální pověst: některé z nich jsou pozapomenuté, ale většina patří do zlatého fondu světové kinematografie, hráli v nich vynikající herci a dotyčné filmy hodnotíme jako umělecká díla, která poctivým způsobem reagovala na svou dobu.

Filmy švédského režiséra Vilgota Sjömanna běžnému divákovi známy nejsou, ale Mechanický poměranč Stanleyho Kubricka je známá klasika, zobrazující krutou manipulaci s člověkem. O Posledním tangu v Paříži Bernarda Bertolucciho napsal jeden kritik, že to je „zuřivé tango sexu a smrti“. Ve Velké žranici Marca Ferreriho nejde o skandální sexuální scény, ale o metaforu přesycené, doslova přežrané společnosti. Diváci prý v kině omdlévali.

V cyklu se setkáme i s filmem vypjatě levicového italského tvůrce Piera Paola Pasoliniho 120 dnů Sodomy, s filmem japonského tvůrce Nagisy Ošimy i Francouze Jeana Luca Godarda, který vypovídá o prostituci.

Závěr cyklu je věnován filmu Rainera Wernera Fassbindera Berlín, Alexandrovo náměstí. Režisér pro svůj scénář použil román Alfréda Döblina, který je sám o sobě mnohovrstevnou koláží o podobách našeho světa a postavení jednoho obyčejného člověka uprostřed sociální mašinérie.

Fassbinder patřil k nejosobitějším filmovým tvůrcům sedmdesátých let. V jeho filmech se odráží znechucení z poválečného vývoje i pocit morálního úpadku společnosti: tento politizující tón filmového monumentu způsobil ve své době skandál.

Radiodokument