Třetí dimenze – Otec a syn Masarykové (2006)

Přidal: Premek |

Březen 7, 2018

O vztahu dvou českých politiků, TGM a jeho syna Jana, hovoří PhDr. Dagmara Hájková z Masarykova ústavu AV ČR a publicista a historik Pavel Kosatík.

Natočeno 2006. Premiéra 14. 9. 2006 (ČRo Leonardo). K poslechu zde.

Lit.: Taud, Rostislav: „Dospívání Jana Masaryka trvalo přes 30 let,“ říká Pavel Kosatík. Jaké povahy byla duševní choroba losera i playboye své doby? In web ČRo 2 Praha, 6. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jan Masaryk byl dítětem rebelujícím. Velmi záhy v sobě objevil velký odpor k otcovské autoritě, říká publicista Pavel Kosatík. Když Jan Masaryk nesložil maturitu, poslali ho rodiče do USA. Tam mu diagnostikovali duševní poruchu. Dva pobyty za oceánem z něj ale nakonec udělali šikovného politika, který uvažoval i o funkci prezidenta.

„Pokud za vstup Jana Masaryka do veřejného života považujeme rok 1919, kdy oficiálně nastoupil do diplomacie, trvalo by jeho dospívání přes 30 let. A asi to tak nějak bylo. Řada lidí, kteří ho v té době znali, to tak říkala. Používali i tato slova,“ říká spisovatel a publicista Pavel Kosatík.

„On byl dítětem rebelujícím. Velmi záhy v sobě objevil velký odpor k otcovské autoritě.“ Do zásadní opozice vůči otci se dostal na střední škole. Neudělal maturitu. „A tak ho rodina v roce 1906, kdy mu bylo rovných 20 let, poslala do Ameriky. Představte si, jak nekonvenční krok to před 100 lety byl.“

Americká diagnóza

V USA strávil sedm let života. Začal tam pracovat v továrně otcova kamaráda Charlese Richarda Cranea. „On sám říkal, že tam byl velmi šťastný. Žil tam jako dělník, pracoval ve slévárně, žil v multietnickém prostředí… Ta společnost ho velmi silně ovlivnila.“

V USA mu ale taky diagnostikovali lehčí schizofrenii, tzv. hebefrenii. „Tehdejší psychologicko-psychiatrická terminologie ale byla jiná než dnešní. Stejnými slovy se označovalo přece jenom něco jiného,“ upozorňuje Kosatík.

Hebefrenie je dnes něco jiného

„Hebefrenie je dnes poměrně závažná diagnóza, která se řeší nikoli psychologickými, ale psychiatrickými metodami. Ale v té době to bylo jinak. Já to nevidím tak úplně dramaticky. Osobně považuji za jisté, že po mamince zdědil deprese. Toto slovo se u ní i u něj opakuje celý život.“

„Osobně považuji za jisté, že Jan Masaryk po mamince Charlottě zdědil deprese,“ říká Pavel Kosatík. Na snímku Charlotta Masaryková se synem Janem a dcerou Alicí.

Působení Jana Masaryka v USA skončilo ne zrovna šťastným způsobem. „V továrně nesplácel dluhy, nechodil do práce, měl složité vztahy se ženami. A tak byl vlastně na náklady té továrny umístěn v ústavu pro mentálně zaostalé děti. To bylo v roce 1912, kdy mu bylo 26 let.“

Osobní deník z léčebny

Léčebnu navštívil i sám Pavel Kosatík. „Určitě to vypadá líp než tehdy, ale ani dnes to není optimistický ústav. Jan Masaryk si tam vedl deník, který je nesmírně smutný, ale musíte k němu přistupovat tak, že takové deníky se v léčebnách málokdy vedou z vlastní vůle,“ upozorňuje.

„Vedou se proto, že si to přeje terapeut. A píšou se s ohledem na čtenáře – terapeuta. Nevidím tom nějaké hluboké ponory do duše. Představuju si, že to mohlo být účelové psaní. V dobrém slova smyslu.“ Proč se vůbec nakonec takový člověk rozhodl pro politiku?

Vkročení do politiky

„Byl to člověk, který nebyl do té doby mužem úkolu a vize jako jeho otec. Umím si představit, že si myslel, že to bude jednodušší život než někde jinde. A vzhledem k tomu, že to byl bez pejorativa playboy své doby, tak takovou pohnutku předpokládám. A respektuju.“

Napřed dostal za úkol založit naši diplomacii v USA. „Vezměte v úvahu, že v roce 1912 z USA odjížděl jako loser, člověk, který skutečně prohrál. No a teď se tam vracel vítěz.“ Právě během této své diplomatické mise podle Kosatíka v sobě objevil schopnost působit na lidi.

Uvažoval, že by se stal prezidentem

„Ovládat je, v dobrém slova smyslu. Propagandisticky. Začínalo století propagandy a on se v něm uplatnil na straně demokratů tím nejšťastnějším způsobem.“ V roce 1925 se stal vyslancem v Londýně, kterým byl až do doby těsně po Mnichovu. Šlo po Paříži o nejdůležitější diplomatický post.

„On se od jisté doby určitě cítil být pokračovatelem svého otce. Se vším všudy. To není spekulace. On zcela jistě mohl uvažovat o tom, že by svého otce mohl nahradit i třeba v úřadu prezidenta, že by mohl po prezidentu Benešovi přijmout prezidentský úřad.“

„Je poměrně dost kompetentních mužů a žen, kteří to zažili nebo o tom píšou knihy. Nasvědčovala by tomu řada věcí. Včetně jeho chování v čase únorové krize,“ připomíná Pavel Kosatík. Poslechněte si dopisy, které si Masarykové vyměnily pár měsíců po smrti Charlotty Masarykové.

Radiodokument