Host Jana Pokorného – Ilja Hradecký (2018)

V roce 1990 zakládal Naději, jednu z vůbec prvních neziskových organizací u nás. Ta se dnes už téměř tři desetiletí stará o lidi bez domova, s handicapem nebo jinak ohrožené. A v samotném Iljovi Hradeckém prý naděje zůstala dodnes. „Jsem nenapravitelný optimista,“ usmívá se.

Jsem nenapravitelný optimista. Ilja Hradecký

Naději zakládal společně s manželkou, a to v době, kdy pro neziskové organizace a organizace, které nabízejí pomoc lidem v nouzi, dosud neexistoval ucelený rámec. „Postupně jsme se naučili profesionalitě. Všechno přicházelo samo,“ vzpomíná.

Z ulice až do Nikaraguy

V práci, jako je ta jeho, si člověk musí udržovat nadhled. Ale ne příliš velký. „Chladná pomoc není možná. Je potřeba mít k lidem, kterým chceme pomáhat, vztah,“ popisuje Ilja Hradecký. „Ale že by se z nás stali s kamarádi? To spíš výjimečně.“

Mimochodem, mysleli jste si, že bezdomovec nemůže být šťastný? Omyl. „Jsou tací, kteří jsou se svým stavem vyrovnaní. Pak jsou tací, kteří se svým stavem chtějí něco dělat… a jiní už rezignovali. Pak je návrat velmi těžký.“

Jeho práce ale přináší i šťastné příběhy. „Zažil jsem člověka, který přišel jako klient-bezdomovec. Pak se na nějakou dobu ztratil, aby se nakonec znovu objevil. A řekl, že by rád pracoval ve street worku. Nakonec jsme se dohodli. Byl ve street worku několik let, oženil se – a dnes je misionářem v Nikaragui.“