On Air – Stanislav Grof (2017)

Jaké jsou dlouhodobé účinky holotropního dýchání?
Prováděli jsme ho asi u 40 tisíc lidí a neměl jsem možnost hovořit s každým. Proces podstupují i velké skupiny. Zde před konferencí, na které se potkáváme (International Transpersonal Conference Prague 2017), to bylo 240 lidí. Jednou v Moskvě se sešlo dokonce 460 účastníků. S tak velkou skupinou pracuje řada takzvaných facilitátorů, ti se pak s nimi v menším počtu scházejí a hovoří. A od facilitátorů dostávám reference. Při tréninku těchto facilitátorů jsme měli možnost vidět, jak se lidé podstupující holotropní dýchání během řady let promění.

Většinou jsme viděli hluboké pozitivní proměny. Lidé se zbavili nejen různých příznaků deprese nebo fobie, došlo u nich také k přetvoření osobnosti, ke změně hodnot. Často jsou citlivější k ekologii. Díky spirituálním zážitkům si uvědomí, jak jsme spojeni s přírodou. Nemůžeme ji ničit, aniž bychom poškodili sami sebe. Lidé opustí představu, že jediný způsob řešení problémů je lineárně se pohybovat k nějakým cílům. Když vyřeší svá traumata z dětství nebo i zážitek porodu, tak se jim lépe žije. V taoismu se tomu říká wu wei, tvořivý klid, dosažení věcí prostým bytím. Ne snahou nebo usilováním. Život se pak podobá surfování na vlnách. Nemůžete si říci, pojedu doprava nebo doleva. Musíte jít s pohybem vody. Člověk tak dosáhne více s menším úsilím a nedělá to jen pro sebe, slouží celku, společnosti.

Podle vás se lidská duše ve změněném stavu vědomí uzdravuje. Co když se do tohoto stavu dostanu jinak než holotropním dýcháním? Třeba když lidé vezmou drogu – LSD kvůli zábavě? Také jim to může v nějakém smyslu pomoct?
Psychedelické látky jsou nástrojem, záleží na tom, jak se s nimi zachází. Říká se tomu set a setting. Výsledek záleží na tom, kdo látku podává, komu, za jakých okolností a za jakým účelem. Využití těchto látek je obrovské. Na jedné straně terapeutické, může sloužit k vyvolání mystických zážitků, podpoře kreativity. Militaristické kruhy ale uvažovaly o tom, že by otrávily pomocí LSD zdroje pitné vody, intoxikovaly by obyvatele a snadno město pak vojensky obsadily. Nebo chtěly kompromitovat diplomaty, politiky a jiné významné lidi. I CIA testovala, co LSD s lidmi dělá. Takže existuje snaha o terapeutickou pomoc, ale také se tento nástroj používá destruktivním způsobem a většina lidí spojuje tyto věci s látkou samotnou.

Na jedné konferenci se Humphrey Osmond, jeden z pionýrů výzkumu LSD, který dal jméno psychedelikám, zeptal: „Dovedete si představit stejnou diskuzi o noži? Je nůž něco nesmírně nebezpečného nebo užitečného? Vyjádřil by se k tomu přední americký chirurg, který by tvrdil, že se jedná o užitečný nástroj, pokud je člověk vyškolený. Šéf newyorské policie by přinesl statistiky lidí, kteří byli ubodáni. Hospodyně by zas uvažovala o noži na krájení zeleniny nebo masa a umělec by mluvil o vyřezávání soch.“ Snad bychom chápali, že jádro této diskuze není v noži samotném, ale v zacházení s ním. S psychedeliky je to totožné. Já k nim mám obrovskou úctu. K tomu, co jsou schopny pozitivního i negativního udělat. Jenže průmyslová kultura doposud zneužila vše, co se objevilo. Atomovou energii, lasery, rakety…

Když jste se v 60. letech účastnil vědeckého zkoumání účinků LSD, zažil jste stav, který jste popsal jako „hluboký zážitek vesmírného vědomí”. Zajímavé je, že jste jej ale napřed nevnímal jako mystický. Jak se stalo, že jste ho po čase vyhodnotil jako „autentický mystický zážitek,” jak jste sám napsal?
Okamžitě jsem věděl, že se jedná o mystický zážitek. Ale myslel jsem si, že je uměle vytvořený. Že je to způsobené kombinací LSD a stroboskopického světla, které docent Roubíček při zkoumání používal. Chtěl zjistit, jak se změní reakce na světelnou stimulaci pod vlivem LSD. Až později sem si uvědomil, že schopnost mít mystické zážitky není umělá. Že to neprodukuje mozek. Bylo to, když jsem zjistil, že takový stav lze navodit například zrychleným dýcháním. Dýchání je fyziologičtější, naprosto přirozené. Došlo mi, že to je schopnost nás všech, mít za určitých okolností mystické zážitky. Začali jsme studovat obsahy těchto zážitků a jejich dopad. Jak lidi mění? Jak jim to pomůže terapeuticky? Jak mění osobnost, světový názor a tak dále.

Stavíte se proti organizovanému náboženství?
To záleží na konkrétní praxi, věřím, že lidé by měli mít ke spirituálním zážitkům svobodný přístup. V některých náboženstvích je to možné, když třeba věřícím doporučují meditaci nebo jinou spirituální praxi. Spiritualitu najdeme v některých fungujících klášterech, kde se lidé například postí. V řadě organizovaných náboženství to schází, je tam jen slepá víra k tomu, co se říká v kostele. Bez možnosti si to osobně ověřit. Kdežto mystici křesťanství, islámu – sufiové nebo židovští kabalisté mají spirituální praxi a osobní zážitky. Jejich víra má jiný charakter, má daleko větší hloubku.

Není vám líto, že byl výzkum LSD zastaven? Mohl jste mít úplně jinou kariéru a objevit jiné věci…
Dle mého názoru je používání psychedelik to nejlepší, co se kdy v psychiatrii stalo. Je nešťastné, že se na 40 let výzkum přerušil kvůli drakonickým zákonům. Postihly zodpovědné vědce, kteří neovlivňovali užívání na ulici. Naopak se to stalo pro mladé více atraktivní, protože zakázané je přitažlivé. Ztratili jsme spoustu času pro výzkum. Na druhé straně v důsledku zákazu jsme s mou zesnulou ženou Christinou začali pracovat s dechem, s hudbou a prací s tělem. Zjistili jsme, že tyto prostředky dokáží vyvolat hluboké stavy vědomí. Otevřela se nová cesta, nový přístup. To by se jinak nestalo. Pro řadu lidí je přijatelnější dostat se do mystických stavů způsobem, který se považuje za přirozený, než pomocí chemických látek.

Byl byste tedy pro legalizaci LSD, psychedelik obecně a látek, které jsou vnímány jako drogy?
V každém případě by měly být přístupné psychiatrům a psychologům pro léčení. Ale já navrhoval i zodpovědné používání pro lidi, kteří k tomu nemají klinický důvod. Prohloubí se tím sebepoznání, otevřou se zdroje vnitřní spirituality, podpoří se kreativita. V Marylandu jsme byli poslední skupina, která dělala výzkum legálně. Existoval ale také obrovský problém zneužívání mladými lidmi. Zavolali si nás z Ministerstva zdravotnictví a chtěli poradit, jak se vyrovnat se zneužíváním drog. Naše odpověď se jim nelíbila. Navrhli jsme založit spoustu středisek s vycvičeným personálem, který by asistoval při sezeních a měl přístup k čistým látkám. To lidé na ulici nemají. Zároveň by nám to pomohlo k výzkumu, k chápání účinku psychedelik. Nelíbilo se jim to, chtěli použít moc a autoritativně drogy potlačit.

Nyní probíhá obrovská renesance výzkumu psychedelik. Díky Ricku Doblinovi a jeho organizaci MAPS (Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies), která provádí výzkum na nejméně patnácti velkých amerických univerzitách. Na Harvardu, Kalifornské univerzitě v Los Angeles, Univerzitě Johna Hopkinse a dalších… Rozšiřuje se zájem o výzkum po celém světě. S Rickem Doblinem jsem byl čtyři týdny v Izraeli. Přednášeli jsme tam o možnosti používat marihuanu jako medikaci k mírnění příznaků posttraumatické stresové poruchy.  MDMA se zase ukázala jako účinná terapeutická pomoc. Ukázalo se dokonce, že se jedná o jediný způsob, jak těmto lidem skutečně pomoci. Kombinace uklidňujících léků a skupinové terapie nezabírá. V Americe je to obrovský problém. Dnes více vojáků armády USA v Iráku a v Afghánistánu spáchá sebevraždu, než jich zabije nepřítel. A to jsou jen ti v poli. Sebevražedná vlna pokračuje po návratu domů. Ale dochází i k vraždám. Někdy začnou mít halucinace, vyjdou do ulic a začnou střílet. Je to obrovský psychiatrický, ekonomický a politický problém.

Mám ještě otázku, která je více osobní. Jste ochoten říci, kdy jste naposledy byl v rozšířeném stavu vědomí a co jste viděl?
Kdybych si nyní vzal psychedelickou látku, tak už nebudu prožívat taková dramata, jako se mi to stávalo v šedesátých letech. Spíš by to byl pocit klidu, míru. Netýká se to ani tak mě, ale spíše situace krize na zemi a možností řešení. Mám řadu negativních pocitů kvůli tomu, jak zacházíme s přírodou. Znečišťujeme vodu i vzduch. Ve stavu změněného vědomí je možné ztotožnit se třeba s rybou, která žije na konci Labe.

Dříve jsme se i v Praze koupali, byly tam plovárny, lidé rybařili. Dnes je obtížné se vůbec na některé části podívat. Třeba u Smetanova muzea je to hrozně znečištěné. A pak se Vltava vlije do Labe a tam se přidá odpad z německého průmyslu. U Hamburku je rtuť a kadmium a další látky. Znetvořuje to ryby a přeneseně celou planetu. Čili je to odlišné od prožitků z šedesátých let, to jsem třeba znovu prožíval vlastní porod. Učil jsem se chápat porodní trauma a jak nás ovlivňuje v každodenním životě. Od té doby, co jsem se dostal do Ameriky, toto nemám.